Angel in dark (CZ)

10.část

Šli jsme směrem za zámek. Tam už nic moc k vidění nebylo, pomalu tam začínalo pole a na kopci les. Asi deset minut jsme šli po rozlehlém poli. Pak jsme začali trochu stoupat směrem k lesu.

,,Asi za deset minut tam budeme," řekl po chvíli chůze.

Jen jsem se usmála a dál pokračovala za ním. Nešli jsme ani po žádné stezce, docela jsem ho obdivovala, že se tu orientuje. Ten les vypadal hodně velký a rozhlehlý, všude jen stromy a směs popadaného listí a jehličí.

Po chvíli jsme zase sešli trochu níž. Po dvou minutách jsme dorazili na jakousi mýtinu uprostřed které bylo jezero. Vypadalo to tam upraveně i neupraveně zároveň. Otevřela jsem pusu do tvaru O a chvíli jen stála na místě a kochala se přírodou.

,,Líbí?" zeptal se po chvíli.

,,Žertuješ? Je to tu nádherný."

,,Já vím. Chodím sem, když si chci pročistit myšlenky. Když jsem tohle jezero objevil, bylo to tu všude porostlé rákosím a vysokou trávou. Jednoho dne jsem se rozhodl, že si to tu trochu přikrášlím. Vzal jsem sebou malou sekačku, posekal vysokou trávu a nejrůznější kapradiny a krása vyšla na povrch." Spokojeně se usmál a rozhlédl se kolem.

,,Tak málo úprav stačí k tomu, aby něco bylo tak krásné," zauvažovala jsem nahlas.

,,Taky jsem tomu nemohl uvěřit. To místo mi přijde až magický. Nejkrásnější to tu je ve tmě. Měsíc se odráží od vody, vrhá slabé světlo a jsou tu slyšet jen cvrčci nebo šplouchání ryb ve vodě."

Jen jsem se usmála, protože jsem neměla co říct.

,,Jsem ti moc vděčná, že jsi mi ukázal tvoji tajnou skrýš," řekla jsem a hodila kamínek do vody.

,,Oh, to jsem rád. Jsi první, komu jsem to tu ukázal. Vždycky to bylo moje tajemství, nikdo by mě tu nenašel.. Tobě jsem to ale ukázat chtěl." Bylo vidět, jak se lehce začervenal.

,,Tak to si vážím." Usmála jsem se.

,,Clary?" Prolomil ticho.

,,No?"

,,Já, uhm, je mi takový blbý se na to ptát, ale.." Bylo vidět, že je nejistý.

,,Co se chceš zeptat?" vybídla jsem ho.

,,Ty máš kluka?" vypadlo z něj. Rychle jsem sklopila hlavu aby nebylo vidět začervenání a tichý smích.

,,Promiň, do toho mi nic neni," začal drmolit.

,,Ne to je v pohodě. Nemám."

,,Aha, no, tak to mě trochu překvapilo."

,,Proč prosímtě?" Lehce jsem se zasmála.

,,No.. to je jedno. Změňme téma." Jak roztomilý, když se stydí, pomyslela jsem si.

,,Už je pět, stmívá se.. nepůjdeme domů?" zeptala jsem se.

,,Jo, můžeme." Pomalu se začal zvedat. Pomohl na nohy i mně a vyšli jsme směrem k lesu. Po pár minutách chůze jsem uslyšela něco zašustit v blízkém křoví.

,,Eriku, slyšels to taky?" řekla jsem tiše.

,,Co?"

,,To šustění." Víc jsem se na něj natiskla.

,,To se ti asi jen zdá." Vzal mě kolem ramen a šli jsme dál lesem.

,,Ahoj," ozvalo se za námi. S trhnutím jsem se otočila a s údivem jsem zůstala stát.

,,Co tu chceš, Zayne?" procedil Erik skrz zuby.

,,Jsem na procházce." Až podezřele klidně se usmál.

,,Všichni víme, že na žádné procházce nejsi. Ty nás sleduješ?" V Erikově hlase byla slyšet nenávist. Co si ti dva udělali?

,,To můžu říct i já o vás," řekl Zayn a prohrábl si vlasy.

,,Zayne neprovokuj. Proč nás sakra sleduješ?" Erik se začínal opravdu zlobit.

,,No, asi jsem odhalen." Zasmál se.

,,O co ti jde?" zeptala jsem se pro změnu já.

,,Už jsem myslel, že ti upadl jazyk. Jde mi jen o to, abych pochopil, proč mě nenávidíš. Nechtěl jsem ti to hned říkat, ale byli jsme nejlepší kamarádi, než se ti stala ta nehoda."

,,Tak poslouchej. Já vím, že jsme byli nejlepší kamarádi." Na slovo byli jsem dala velký důraz. ,,Ale my jsme nebyli přátelé už před tou nehodou. Ty jsi snad zapomněl, co jsi mi udělal s nějakou partou dalších vymetenců?" řekla jsem se zklamaným a naštvaným tónem.

,,To on ti něco řekl?!" Ukázal na Erika.

,,Nechápu, co pořád máš s tím, že mi Erik něco řekl. Všechno vím díky tomu, že se mi vrací vzpomínky!"

,,Jo jasně," odfrkl si.

,,S tím tvým pohrdavým tónem se můžeš jít akorát vycpat!" křikla jsem na něj. Vzala jsem Erika za ruku a tahala ho pryč z toho lesa, pryč od Zayna. Za námi se už jen ozýval jeho hlas.

,, Clary! Počkej! Já jsem ti neublížil vědomě! Vrať se! Prosím!"

Zrychlovala jsem na kroku. Erik mi byl v patách. Konečně jsme vyšli z lesa a byli na velkém poli. Zastavila jsem se a lehla si do vysoké trávy.

,, V pohodě?" zeptal se Erik a lehl si ke mně. Jen jsem přikývla a koukala na oblohu.

,, Clary, fakt mě mrzí, jak se tam objevil. Měl jsem dávat pozor, jestli nás někdo nesleduje."

,, Nedávej si to za vinu. Nikdo za to nemůže." Povzdychla jsem si.

,, Ale jo.. Víš, já se s ním pohádal. On si myslí, že jsem ti to všechno řekl." Naprázdni polknul.

,, Ale my víme, že to tak není." Povzbudivě jsem se na něj usmála. Oplatil mi úsměv a začali jsme se zvedat, protože na zemi byla docela zima.

Vstala jsem a lehce zavrávorala. Hned mě chytil do náruče.

,, Jsi v pořádku?" zeptal se a dal mi pryč vlasy z čela.

,, Jo, teď už jo." Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. Má je krásně modré, zářivé.. Postavila jsem se na nohy. Radši mě ještě držel za pas. Otočila jsem se směrem k němu.

,, Vždycky mě takhle chytíš, až budu někam padat?" zeptala jsem se tiše.

,, Vždycky," zašeptal. Naklonila jsem se k němu a dala mu dlouhou pusu na tvář. Sklopil pohled a usmál se.

,, Jestli to bude takhle pokaždé, co tě chytím, tak to budeš muset padat častěji," řekl a lehce se začervenal.

Já jsem jen jemně pokroutila hlavou. Nahl se ke mně, odhrnul mi pramen vlasů z obličeje. Vdechovala jsem jeho příjemnou vůni a jemně přivřela oči. Nahnul se blíž a přiložil své rty na mé. Dala jsem mu ruce kolem krku, on ty své přesunul na mé boky. Zajela jsem mu prsty do vlasů a pohybovala se rty jako on.

Po chvíli jsme se odtáhli. Už byla skoro tma, ale já viděla jiskřičky v jeho očích. Beze slov mě vzal za ruku a vydali jsme se směrem domů.

_________________

Děkuju moc za všechny votes a komentáře!♡ Hned se to líp píše, když vidím, že to někoho baví) Doufám, že se vám to bude líbit i nadále'))