Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 6

Visela jsem na kříži za ruce. Moje nohy se pode mnou houpaly jakoby mi ani nepatřily. Po zádech mi tekl studený pot, který byl smíšen s mou krví. Louis se na mých nahých zádech pěkně vyřádil. Vyzkoušel na nich snad všechny druhy bičů. Naštěstí jsem asi v polovině toho tyrání omdlela, ale byl to jen chvilkový stav. Vždy jsem se na chvíli probrala a cítila rány, které mi uštědřoval, potom jsem upadla do nevědomí a tak se to opakoval snad desetkrát. Když jsem se probrala naposled, stál naproti mně a díval se na mne zvláštním pohledem a pode mnou byla docela velká kaluž mé vlastní krve. Potom si nic nepamatuju.

Probudila jsem se později. Díky tmě ve své komůrce jsem nevěděla jak dlouho jsem byla mimo ani kolik hodin je. Ležela jsem na břiše a když jsem se chtěla otočit, bolest celého těla mi to nedovolila. Nedokázala jsem se ani pohnout. V ústech jsem měla vyprahlo a močový měchýř mi skoro praskal.
„Už jsi vzhůru?“ ozvalo se vedle mé postele. S námahou jsem se otočila za tím zvukem a spatřila hnědovlasého, kudrnatého hocha.
Neodpověděla jsem, nedokázala jsem to.
„Napij se.“ Řekl a podal mi sklenici s nějakou tekutinou.
Pootevřu ústa, ale ruku nezvednu. Je moc těžká.
„Musíš pít.“ Řekne a sklenici mi jemně přistrčí k puse. Ucitím vlhkost nápoje a všechnu mojí poslední sílu vypotřebuju na nadzvednutí hlavy. V puse ucitím chladicí vodu a nejsem k zastavení. Piju, co hrdlo ráčí a nezajímá mne, že víc toho mi teče po bradě. V tuhle chvíli mám jen jediný cíl a to odplavit poušť z mojí pusy.
„Pomalu.“ Řekne kudrnáč a sklenici oddálí od mých úst. Opět položím hlavu na polštář a zavřu oči. V tu chvíli mne zase pohltí tma a já padám.

Harry´s Pov

Když ji Louis přivedl z mučírny, měl jsem chuť skočit mu po krku. Vypadala opravdu hrozně. Byla celá spocená a záda měla plná krvavých ran. Nepočítal jsem je, ale jedna se táhla přes druhou a přes ně další čtyři. Oči měla zavřené a rty tělové barvy naprosto popraskané.
„Panebože Louisi, ty jsi ji zabil.“ Zahuhlal jsem na něj a pomaul mu jí bral z náruče.
„Kurva stále dýchá ne?  A zasloužila si to.“ Odpověděl  a otočil se na patě.
„Jdu do prdele.“ Řekl a odešel. Prasknutí dveří mi napovědělo, že je pryč. Povzdechl jsem si.
Vždy, když řekne, že jde do prdele, zajde do nějakého baru a tam se totálně ožere. Zašuká si s nějakou kurvou a my ho pak musíme  jít hledat. Nejčastěji ho najdeme na hromádce u popelnic za barem nebo před dveřmi našeho bytu, totálně pozvraceného.
Pomalu jsem Denice položil na břicho a nechal ji tak ležet.
Cestou do koupelny jsem uvažoval, proč se naší kluci chovají jako totální hovada. Jasné, taky nejsem žádný andílek, ale mám alespoň trochu citu. Nejhorší je to s Louisem a Zaynem. Louise znám jako své boty a vím, že on takový nikdy nebýval, ale životní lekce, mu změnili pohled na svět. Zayna jsem takového už poznal.
S těmito úvahami jsem se s miskou vody a žínkou vydal zpět za Denice.
„Panebože co ti to udělal.“ Zahuhlal jsem a jemně přiložil mokrou houbičku na její nahé záda. Ani se nepohnula.  Vyčistil jsem jí všechny rány a potom si sedl do křesla vedle postele a nespustil z ní zrak.

Spala už dva dny a ani jednou se nepohnula. Neopouštěl jsem ji ani na minutu a každou hodinu jsem měřil její tep. Byl mělký, ale pořád tam byl.
Probudila se jenom jednou a to hned potom co jsem ji přinesl do pokoje. Vypila sklenici vody a usnula. Od té doby nic. Začal jsem z toho být nervozní a každou chvíli se hádal s Louisem. Vypadal zničeně, ale nevěřil jsem tomu, že by to mohlo být kvůli tomu, co udělal Denice.

Poznámka autorky- holky moc se omlouvam ,že je tento díl krátký,ale ten další bude abnormálně dlouhý slibuju. :-). A chci vám moc poděkovat za 200 přečtení. Normálně když jsem to zjistila, tak jsem behala po bytě jak nadopovana veverka :D

So, I hope you liked it <3
*Deni