Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 36

Omlouvám se, že jste na další díl museli čekat tak dlouho, ale je tady konec roku a určitě to všichni znáte. Učitelé si usmysleli, že písemky si napíšeme v posledním týdnu. Nejspíš mají pocit, že naše psychika je na tom nějak extra dobře -_- Ach kdyby věděli. ://

No,, ale přesto, že jsem na tom momentálně docela špatně, tak přidavám další díl, ale nevím, kdy budu schopná zapracovat na dalším :// Opravdu je toho hodně. Takže mějte se mnou trpělivost a slitování :) Teď si užijte tento díl. MIluju Vás :*** *Deni

„Tohle je válka. A tuhle bitvu jsem vyhrála." Sladce se na něj usměju a prudce ho odstrčím. Rychle vyběhnu z kuchyně a za běhu na sebe natáhnu kalhoty, které se válejí na židli v jídelně. Louis asi rozdýchává to, co jsem mu řekla, proto mám náskok. Na nic nečekám a vystřelím z domu.

Utíkám jak nejrychleji dokážu. Nohy mě nesou okolo jezera a já mám výhled na krásnou ranní krajinu, která se pomalu probouzí. Cítím se jako ptáček právě vypuštěný z klece, labuť proměněná v princeznu a nic jiného nevnímám. Dokonce se mi podařilo na malou chvilku zapomenout, že Louis mě honí. Zastavím se a nechám čerstvý, lesních vzduch procházet mými plícemi. Je to naprosto úžasné a okouzlující. Nechám se unášet tou krásou, do té doby než mě zezadu obejmou dvě silné paže.

Trhnu sebou ve snaze uvolnit se, protože právě mi to došlo. Já hloupá se nechala chytit. Scenérie okolo, mě natolik omámila, že jsem na malou chvíli zapoměla, proč tady jsem a co tady dělám.

„Zlato. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš." Zavrní mi do ucha majitel paží a bez caviků si mě přehodí přes rameno. Nechám se, protože mě uchvátí jiný pohled. A že stojí zato. Nic nemá na krásnou zakulacou prdelku, na kterou se právě koukám z blízka. Neodolám a natáhnu k ní ruku. Jemně ho pohladím a moje ruce přesně obtáhnou jeho tvar. Louisovi se malinko podlomí kolena a nebýt toho, že je silný, spadli bychom na zem. Hrdelně se zasměju a pohyb zopakují ještě jednou. Tentokrát to Louis nevydrží a se zavrčením mě shodí na zem. Když se postavím na vlastní nohy, zem se pode mnou zhoupne a já se ho musím zachytit. Nic jiného nestačím zaregistrovat, protože se ocitnu v jeho vřelém objetí a s ústy hledající ty jeho, se nechávám unášet pryč. Naše rty splynou v jedny a dech se nám smísí. Nikdy jsem nezažila nic vzrušujícího. To, že stojíme naproti sobě a za mými zády jemně šplouchá jezero, je to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Každá moje buňka si přeje víc a víc a i když můj rozum něco namítá, moje tělo je silnější. Louisovy ruce se ocitnou na mých bocích a něžně je stlačí směrem k sobě. Nalepená na jeho těle, nenechávajíc mezi námi mezeru si propletu prsty v jeho vlasech. Jeho rty chutnají po marmeládě z palačinek. Tak příjemně sladké. Jako čerstvě natrhané maliny. A když pootevře ústa, aby naše jazyky mohly rozpoutat novou bitvu, exploduje ve mně na milion světelných bodů. Za zavřenými víčky, se mi promítá náš první normální sex. To jak byl něžný. To jak se snažil abych si to užila. To jak jsme cítila jeho úd, vníkající do mého rozpáleného těla, to jak mě vyplnil a to jak se na mě při tom usmál. Nohy odmítají poslušnost a třesou se, jakoby byly z pudinku. Celé moje tělo ovládá nepochopitelná křeč a to nic jiného nedělá. Stojíme naproti sobě a vyměňujeme si sliny, ovšem zjištění, jaký na mě má účinek pouhým polibkem, mě uvede v realitu. Ráda bych si to užívala déle, aleje na čase skončit s tím. Jakmile se na chvíli odtrhneme, neváhám skočím na něj vší sílou, která mi ještě zůstala a on se octne ve zvduchu. Bohužel jsem to malinko nedomyslela a s ním padám i já. Jakmile dopadneme na hladinu jezera a voda se nad našimi hlavami uzavře, zahlédnu smrt. Všude okolo mě. Miliony bublinek vycházející z naších úst, máchajících končetin a nekonečné modro vody, všude okolo nás. Nevím jak se dostat nad hladinu a znovu se nadechnout čistého vzduchu, protože mám jedno tajemství, které jsem asi měla někomu sdělit. Neumím plavat. Nikdy mě to nikdo nenaučil a já sama neměla čas, naučit se to a proto se právě topím.