Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 33

S otevřením očí do tmavého večera mě uhodí do tváře myšlenka. On si myslí, že jsem se do něj zamilovala. Rukou zašátrám vedle sebe, ale místo abych sáhla na horké a pevné tělo Louise, nahmatám jen chladná prostěradla. Vlastně se mi celkem uleví. Nevím jak mám reagovat a už vůbec se mu po tom, nedokážu podívat do obličeje ,natož do očí. Zabořím hlavu hluboko do polštáře a nadechnu se. Vůně, která se z něj line je plná našich zpocených těl, ale mě to připadá jako by byla plná feromonů, které mě znovu nabudily. Po dnešním zážitku se ze mě jisto jistě stane nymfomanka. Pokud ne, tak to bude ještě zajímavé.

Pomalu vstanu abych se osprchovala, protože se necítím zrovna příjemně. Obklopuje mě takový špinavý pocit a já se jej chci zbavit. Bohužel nevím, kde tady je koupelna, tak mi nezbývá nic jiného než prohledat celý dům. Je malinký, ale velice útulný. Malá teráska s výhledem na klidnou hladinu jezera s ostrůvkem uprostřed. Kuchyň sladěné do hnědé, dřevěné barvy a chladného kovu. Obývací pokoj s krbem a kožešinou před ním a v neposlední řadě koupelna. Do té jsem ještě nevkročila, protože se od tama šinuly zvuky, tekoucí vody. Nejspíš se Louis sprchoval a já bych mu nerada udělala šok, svou přítomností. Protože ta ‚noc' neznamenala ani pro jednoho, nic víc, než jen čistě živočišný pud. Počkám, až se osprchuje a mezitím nám připravím něco na jídlo. Mám docela hlad a kručení žaludku mi potvrdí můj pocit. Prohlédnu všechny zásuvky, skříňky i ledničku. Ale je tady naprosto vymeteno, takže jediné dvě věci, které najdu jsou vafle a nějaký sirup. Mám takový hlad, že mi to je celkem jedno a pěkně to naaranžuju na talíře. Poté to poliju sirupem a nechám ležet na stole.

Vyjdu z terasy a rozhodnu se porozhlédnout po místě, na kterém mě Louis uvěznil tentokrát. Ani nevím, kdy se to stalo, ale někdy v polovině procházky, okolo jezera jsem začala běžet. Vítr mi cuchal neupravené vlasy a svaly na nohou, začaly protestovat. Zpomalila jsem, až když jsem zahlédla kouř stoupající z komína naší chatky. Louis se asi rozhodl zatopit v krbu. Vždyť ani není divu. Je večer, zima pomalu naléhá na zem a mi teprve teď dochází, že se klepu zimou. Znovu se rozběhnu a vejdu rychle dovnitř. Teplo mě zahalí a já se usměju. Ale úsměv z mé tváře zmizí rychleji, než bych stačila říct ahoj.

„Kde jsi k sakru byla? Stále jsi pod mojí moci a nemáš právo, odejít si jak se ti zachce. Už jsem myslela, že tě sebral Jamie nebo jsi mi zdrhla. Kurva, tohle bylo naposled, co jsi odešla, aniž by jsi mi cokoliv řekla! Ještě jednou se to bude opakovat, tak tě zabiju." Začne po mě řvát a nepočká na vysvětlení. Jeho poslední slova, se mi vryjí pod kůži jako bodlinky a každá z nich pekelně bolí. Myslela jsem, že se mezi námi něco změnilo. Nedoufala jsem v to, ale zdálo se, mi že jsem zahlédla náznak změny. Možná jsem se zmýlila. Opět.

„Dobře. Už nikdy neodejdu aniž bych ti o tom řekla, ale připravila jsem nám večeři a ty jsi byl ve sprše, tak jsem nechtěla..." zahučím na něj a vyzuju si boty. Pomalu okolo něj projdu do kuchyně a vezmu talíře.

„ Já nechci žádnou zkurvenou večeři. Myslel jsem, že tě někdo sejmul a ty ses jenom producírovala, jako nějaká malá štětka." Zavrčí mi za zády. To jak se mnou zase mluví, mě přivádí do varu.

„Fajn. Jsem ráda, že nemáš hlad." Řeknu a jeden talíř i s celým obsahem vyhodím do koše. Ten druhý vezmu a sednu si s ním na gauč před krb. Je mi fuk, že bude mít hlad. Pro mě za mě ať si klidně hladem pojde.

„Kurva to bylo jediné jídlo, co tady máme!!" zařve na mě, až mnou trhne. Mírně se na něj otočím a provokativně si ukousnu z jedné mojí vafličky. S plnou pusou zahuhlám.

„Myšlela jšem, že pšeče nemáš hlaď."

„Kurva, že mám hlad!" opět se rozkřičí a vytrhne mi talíř s druhou vaflí z ruky. Nic neříkám. Jen mlčím a sleduju ho zpod přivřených očí a nenuceně přežvýkuju. On zprudka usedne vedle mě a narve si celou malou vafličku skoro do krku. Divím se, že to ještě nevyhodil. Vevnitř mě to vře. Myslela jsem, že se naše situace změní, ale asi jsem se zase mýlila. Nechci se pořád plést a mít falešný naděje. Bolí to. Tak zatraceně moc. Sedíme vedle sebe a ani jeden z nás není schopen cokoliv říct. Jídlo není a já se bojím, že tady umřeme hlady, ale to je moje nejmenší starost. Největší obavy mám totiž z toho idiota, který má celou pusu zamazanou od sirupu. Co když umřu ještě dřív, než vyhladovím? A hlavní podíl na tom bude mít on a jeho povaha?

„Okamžitě si něco obleč, jedeme do obchodu. Vem si sluneční brýle a nějakou čepici. Nechci ať tě někdo pozná." Zabručí na mě a odejde. Ani trochu ho nezáraží, že já pořád stojím na místě a uvažuju, kde ty věci mám vyhrabat. Pokud se nepletu přijela jsem v plesových šatech a teď na sobě mám jeho tričko a nějaké tepláky. Celkem se divím, že mě za tu opovážlivost, ještě něčím nesejmul.

„Louisi?!" zařvu za ním a pomalým krokem se vydám tam, kde odešel on.

„Lou?!" zkusím to znovu, ale žádná odpověď nepřichází a tak zamířím k ložnici. Otevřu dveře, které potichu zaskřípají a spatřím ho. Stojí u postele v ruce má svlečené tričko a kouká na postel. Je docela mimo, protože když ho potichu oslovím, ani jednou nevzhledne. Nepohne se ani o milimetr a tak s ním pomalu zatřesu.

„Lou, jsi v pořádku?" zeptám se a to už reaguje. Nejspíš ho probral můj dotek.

„Kurva, už na mě nikdy nesahej!" zavrčí a přejde ke skříní. Po celou dobu ho sleduju a nedokážu se nabažit pohledu na jeho odhalené tělo. Je tak nehorázně sexy, že by se to mělo zakázat. Nechápu, kde nabral takovou postavu, když jsem ho ani jednou neviděla vycházet z posilovny.

„Louisi, ale já si nemám co obléct." Promluvím do ticha a nervózně si šlapu jednou nohou na druhou. Při tom si v klíně prolínám prsty a se skloněnou hlavou, si koušu ret.

„Musíš si obléct něco mého, než nakoupíme krámy pro tebe. A nekousej si ten zkurvený ret." Vyštěkne a zpraží svým chladně modrým pohledem. Zajímalo by mě, kam se poděl Louis z rána.

„O-omlouvám se." Zahučím a přejdu přímo vedle něj. Chci vytáhnout něco ze skříně, ale on je rychlejší a v obličeji mi přistane čistě černé tričko a rifle. Obávám se, že do tak úzkých nohavic se moje nohy nevměstnají.

„Ehm... Louisi? Já nemyslím, že se do toho vejdu."

„Co tím kurva chceš říct? Jsou to moje kalhoty, tak si je buď obleč nebo jdi, Kurva nahá. Ale to ti nedoporučuju!" opět zavrčí a přes rameno si mě prohlídne, jak bezmocně stojím a v ruce svírám jeho kalhoty. Sjede pohledem mou postavu a na jeho tváří se objeví děsivý škleb.

„Víš co? Máš pravdu. Do těch kalhot se tutově nevlezeš!" No. Teď jsem dostala to, co jsem chtěla. Zase mi naznačil, že jsem tlustá. Proč se na to prostě nevykašlu? Asi proto, že mi to moje blbá povaha nedovolí. Bez toho aniž bych se na něj naštvala mu podám kalhoty a on mi podá jiné. Jsou možná tak o číslo větší, ale ruku do ohně za to opravdu nedám. Nasoukám se do nich. Krásně mě obepínají. Vypadají, jako by ke mně patřili. Krásně mi vytvárují zadeček a já poprvé za dlouhá léta, pocítím něco jako pýchu na své tělo.

„Máš v nich velký zadek." Řekne Louis, když si mě prohlídne ze všech stran. Jenom pokrčím rameny a přímo před jeho očima se převleču do trička. Však už mě viděl, takže nemá cenu se stydět. Navíc, po tom všem, co jsem vyváděla. Když si vzpomenu na můj trapný taneček, zrudnu.

„Počkej." Řekne a příjde ke mně s nataženou rukou. Ostražitě ho sleduju a čekám, co si zase vymyslel.

„Tady." Rukou obkrouží můj bok, který trochu překypuje. Protočím nad tím oči.

„Panebože, tak jsem tlustá. Smiř se s tím." Řeknu a cuknu od něj.

„Ne. Chtěl jsem říct něco jiného. Tady." Znovu mě pohladí a jeho ruka putuje až na můj kříž, kde se potká s jeho druhou rukou. Následně si mě přitáhne k sobě.

„Tady, táhle část tvého těla se mi líbí nejvíc." Řekne a něžně mě políbí. Prudce se od něj odtrhnu.

„Sakra LOUISI!!" zaječím na něj, ale s ním to ani nehne. Má na tváři ten svůj samolibý úšklebek a ruce založené na hrudi.

„Sakra už si ujasni, jak se ke mně budeš chovat! Na tohle prostě nemám. Jsi horší s těmi náladami než já, když mám krámy! A to už je sakra, co říct!" zavrčím na něj a odejdu, abych nemusela sledovat jeho zkroucené rty. Navíc nedokážu vydržet jeho upřený pohled. Zastavím se až před terasou a to jen proto, abych si obula boty. Samozřejmě, že si neobuju lodičky, ale najdu jedny jeho boty, které jsou mi o trochu víc velké. ..

Čauko lidi. Přidávám další díl. Dneska se nebudu rozepisovat, protože mám dojebanou náladu, takl se omlouvám a doufám, že jste si užili tenhle díl. Napište mi kdo to čte a jestli má to tady přidávat i nadále. Psát to budu dál, ale jestli přidám další díl, záleží jen na Vá