Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 14

Čauko lidi. Čekala jsem ze nápisů lepší část, ale doufám ze s touhle jsem vas nezklamala. Slibují ze další bude hodně dlouuuuuuuha a taky se v ni stane zasadni věc. Tím myslím něco mezi Denice a Louisem. Na začátek se vas chci zeptat jestli jste spokojeni s tím co čtěte nebo potřebujete jiný podnet, který vás více přesvědčí k tomu, aby jste to četli :) dále chci aby jste se vice zapojili komentáře. Všechny vaše návrhy beru na vědomí a pokusim se jim přizpůsobit. ;)
Miluju vas za všechny přečtení, protože vy jste ti co mi plni me sny ;)) a v neposlední řadě: lajkujte a  komentuje. Milují vas :)**
A dále se ještě omlouvam za chyby, ale moc to po sobě nekontroluju, jelikož mám spoustu věci do školy a tenhle příběh píšu v každé volně chvíli. Například když jdu spát. To potom píšu dvě hodiny a jdu spát az ve dvě s tím, ze o půl šesté vstavam do školy jelikož dojizdim vlakem ;)

*Denice Po'v

Mlč a poslouchej!" přikázal mi a sledoval mě ledově chladnýma očima. Zavřela jsem pusu a snažila se zklidnit můj vztek. Byla jsem vyděšená a bála se. Strach ovládal celé moje tělo.
Nedokázala jsem se ani pohnout. Jenom jsem sledovala jak se ke mně začíná přibližovat. Vypadal nervózní. Dlouhou dobu mlčel a hleděl na mě, mezitím co si prsty prohraboval své vlasy. Na jeho čele se objevili kapičky potu a když se pokusil něco říct jeho hlas se třásl.
„J..já.." snažil se něco říct a já čekala. Doufala jsem, že mi dá důvod ho nenávidět ještě víc, než ho nenávidím právě teď.
„J..já.." zkusil to znovu a zase se sekl.Pomalu mě začala opouštět naděje, že se mi to splní a on se obhájí. Začal pochodovat po malé místnosti a pokojem se nesly ozvěny jeho kroků a mého zrychleného dechu. Najednou se zastavil a prudce se ke mně otočil.
„Sakra.!" Zařval přímo přede mnou a pěstí uhodil do zdí těsně vedle mé hlavy. Lehce jsem se přikrčila a sledovala jeho děsivý výraz ve tváři.
„Nemám ti co vysvětlovat. Jsi zajatec! Kurva!" zařval a znovu uhodil do zdi. Po kloubech mu začal sjíždět malý pramínek krve. Jeho obličej byl jen pár centimetrů od toho mého.
„Je ti do mě velké hovno! Jsi jen děvka! Prach obyčejná kurva!" zakřičel znovu do mého obličeje. Ovál mě jeho horký dech a na tvář mi dopadlo pár kapek jeho slin. Přikrčila jsem se ještě víc a moje tělo se začalo třást. Uvnitř mě sehrával můj strach a vztek bitvu o nadvládu.
„Může ti být u prdele, že jsem někoho zabil. Měla by jsi mi líbat nohy za to, že jsem to neudělal tobě!" zvýraznil poslední slovo a klekl si. Klečel přede mnou a hlavu měl zabořenou v dlaních. Nechápala jsem co se děje a bála se toho, co se bude dít. Sledovala jsem jeho skrčené tělo a můj zrak upoutala jeho ramena. Jeho tělo se otřásalo a mě došlo, že pláče. Nedokázala jsem pochopit, jak takový silný člověk jako on může brečet. Vždyť je to bezcitný a arogantní hajzl, který mě týrá a ještě si to užívá. Váhavě jsem si k němu přiklekla a vzala jeho hlavu do dlaní. Bála jsem aby po mě zase nevystartoval, ale nic takového se nestalo. Ten člověk mě začal mást, čím dál tím víc.
Jemně jsem mu přejela prsty ve vlasech a dlaněmi spočinula na jeho dlaních, které se třásly. Jemně jsem mu je sundala z obličeje a čekala na jeho obvyklý výbuch vzteku, ale pořád se nic nedělo. Ruce mu visely podél těla a ze zavřených očí mu tekly slzy.Své dlaně jsem položila tak aby nahradily ty jeho. Každou chvíli popotahoval a třásl se. Určitě to bylo vzlyky, které vycházely zpod pevně zavřených úst. Vzala jsem z postele lehkou deku a přikryla ho. Možná se netřásl jen kvůli pláči, protože byl celý ledový až mě to vyděsilo. Klečela jsem před ním a mé dlaně spočívaly nehybně na jeho mokrých tvářích. Nechtěl přestat a já měla dojem jako by jsme tam strávili nejméně půl hodiny.Jemně jsem palcem po chvilce setřela jeho slzy, ale suché místo po chvíli vystřídal další mokrý potůček. Mírně jsem se pomrvila. Kolena mě bolely a ruce se také začaly hlásit. Posunula jsem své dlaně níž a malíčkem jsem přejela po jeho krku. Lehce se zachvěl. Přiblížila jsem se k němu a objala ho kolem ramen. Nevěděla jsem jak ho utěšit a tak mi nezbylo nic jiného než mu šeptat nějaké blbosti do ucha. Dlani jsem mu přejížděla po vypracovaných zádech a vytvářela mu na nich kolečka. Ani jsem si to neuvědomila, ale on se po chvíli uklidnil a já se ocitla v polospánku. Probudila jsem se, když mé tělo náhle opustilo chladnou podlahu.
„Loui?" zeptala jsem se tiše a neuvědomila si, že jsem ho oslovila jménem. V tu chvíli mi to přišlo přirozené.
„Psssst." Zašeptal a položil mě na postel, která se pod mou váhou jemně prohnula.
„Jsi v pořádku?" zeptala jsem se a snažila se své neposedné víčka udržet otevřené.
„proč jsi na mě tak hodná?" zeptal se a lehl si vedle.
„J..já n..nevím." zašeptala jsem a propadla se do říše snů. Ale ještě před tím jsem zaslechla nějaká slova, ale nemyslím si, že jsem je pochopila správně, vždyť jsem právě usnula.

Louise's POV

Nechápu jak jsem se před ní mohl takhle zhroutit. A už vůbec jsem nechápal, proč mě uklidňovala, když jsem jí ještě před chvíli dost nechutně nadával. Celou dobu, co jsem ze sebe dostával několikaletou zlost a smutek, mě držela v náručí a šeptala mi nějaké hovadiny do ucha. Neposlouchal jsem jí, ale její sametový hlas mě utěšoval. Jako by měl nějakou zvláštní moc. Najednou její hlas ustal a já pochopil, že nejspíš usnula.
Sám jsem se cítil vším tím vyčerpaný a tak jsem ji vzal do náruče a položil na postel. Oslovila mě jménem a já jí odpověděl jen tím, že jsem na ni zasyčel. Ale nebylo to tím, že bych byl naštvaný, spíše se mi líbilo jak to jméno vyslovila.Rozespale a trochu ochraptěle. Nechápal jsem jak na mě může být tak milé, i potom co se dozvěděla vše o mojí minulosti. Teda vlastně skoro vše. A taky jsem jí to řekl.
„Proč jsi na mě tak hodná?" zeptal jsem se jí, protože moje zvědavost na tuhle otázku se zdála být neukojená. Zašeptala jen, že neví a její dech se stal pravidelným. Nejspíš usnula. A tak jsem ji do ucha zašeptal jednu jedinou větu, kterou jsem si hned přál vzít zpět.
„Začínáš se mi dostávat pod kůži."
Hned jakmile jsem to vyslovil uvědomil jsem si, že je to pravda a to mi dodalo ještě větší chuť dokázat si, že mi na nikom a na ničem nezáleží. Jasné. Nedává to smysl, ale já nejsem typ člověka, který dává najevo své city. Vlastně nejsem člověk, který vůbec nějaké city má. Jsem prvotřídní hajzl.
Po chvíli jsem se od ní odtrhl a vydal se dolů. Nutně jsem se potřeboval něčeho napít. Dnešek mě skoro zabil a taky se dost obávám o to, jestli mi kluci odpustí. V celém bytě bylo ticho a tak jsem sešel do kuchyně.
„Ahoj." Ozvalo se za mnou tiché pozdravení. Mírně jsem sebou škubl. Za mými zády stál Niall a vypadal rozpačitě.
„Ahoj." Odpověděl jsem a zamířil do skříňky s chlastem. Niall mě celou dobu sledoval.
„Chceš taky?" zeptal jsem se, když jsem na stůl položil flašku mého oblíbeného Jacka.
„Jo jasně. Proč ne." Oznámil mi a sedl si ke stolu. Sebral jsem dvě skleničky a nalil do nich dvojitou dávku.
Chvíli jsme tam jen tak seděli a mezi námi bylo cítit mírné napětí.
„Omlouvám se." Vyšlo ze mě po chvíli. To ticho už mi začalo jít na nervy.
„Louisi. J..já..je to těžké, pro mě je to těžké...Ale jsi můj kámoš a já..já tě mám rád." Řekl Niall a odpil ze své skleničky. Moje oči se rozzářili ale on mě hned zchladil.
„Neříkám, že ti odpouštím. Zabít někoho je hřích, ale ať už to má jakékoliv následky, tak ti chci jen říct, že v tom jsem s tebou." Dořekl a zbytek whiskey vypil na ex. Zašklebil se a vstal od stolu. Beze slova odešel a já tam zůstal sedět sám. Byl jsem rád i za to málo, co mi právě Niall nabídl. V podstatě to nebylo málo, ale hodně. Ještě to musím urovnat se dvěmi lidmi. Ale na to se vrhnu až zítra, protože kdyby se do mě Zayn pustil, tak jak to má ve zvyku, nejspíš by to nedopadlo dobře a jak se říká: Ráno moudřejšího večera.
Zalezl jsem do svého pokoje a padl na postel. Chvíli jsem jen tak zíral do stropu a přemýšlel. Najednou se z přemýšlení stal neklidný spánek, protkaný nočními můrami.....

Opět vám dekuji za nádherných 800 přečtení. Nedokážu vyslovit jak moc to pro me znamená. Milkuju Vas a doufám, ze se Vám příběh líbí. Ovšem zároveň bych byla rada, kdyby jste mi to dali najevo i jinak než jen prectenim. Ovšem to je na vas. Nechci nikoihjo do ničeho nutit. Další díl si snad uzijete tak moc jako já při jeho psaní. :)) slibují Vám Denicino poprvé a chci se zeptat co od toho očekávaté, takže po alespoň jediné odpovědi na tuhle otázku ho přidám ;)
*Deni