Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 5

Po nekonečně dlouhé chvíli se otevřou dveře a  já v nich spatřím vysokou postavu.

„okamžitě pojď dolů.“ Řekne otočí se na podpatku a zmizí mi z dohledu. Pomalu zvednu své zubožené tělo ze země a šouravým krokem se vydám vstříc svému osudu.

Nevím, co po mne zase bude chtít, ale momentálně je mi to celkem jedno. Nehodlám se stresovat černými myšlenkami, počkám si. Třeba si uvědomil, že udělal chybu, když mne tady vězní.

Už jsem skoro pod schody ,když najednou uslyším něčí hlas.

„Ne, ne prosím, Já nechci!“ křičela nějaká holka.

„Ale jo, kotě.“ Zase jiný, ale tentokrát klučičí hlas. Co se tam nahoře asi děje?! Achjo kéž bych té holce mohla pomoct.

„To bude Zayn.“ Řekne kápo, který se zničehonic objevil naproti mně. Zayn? Kdo je sakra Zayn? V myšlenkách jsem pátrala po té správné tváři, ale nemohla jsem si vzpomenout.

„Co by sis dala za ovoce?“ zeptá se mne kápo a já na něj nevěřícně pohlédnu. To si ze mne dělá prdel ne? Kápo jakoby ignoroval můj pohled, pokračuje v otázce.

„Dáš si jablko, hrušku, meloun nebo jahody?“ zeptá se mne.

Najednou uslyším holčičí výkřik. To už jsem nevydržela a podívala jsem se na něj.

„Co jí kurva dělá?!“ zakřičela jsem na bruneta. Ten ke mne přešel rychlým krokem. Dal mi pěstí do rtu a já spadla na podlahu. Sykla jsem bolestí a stočila se do klubíčka.

„Poslouchej mě ty děvko! Můžeme si s vámi dělat, co chceme, ale musíme vás naučit pár věcí, kurva, takže se neválej na té zemi a pojď jíst. Mohl bych z tebe vyšukat duši hned teď tady na té podlaze“ Řekne  a otočí se zpět ke kuchyni, kde se začnou ozývat zvuky vaření.

„A už nikdy si takhle vyskakuj, nebo skončíš ještě hůř.“ Zařve na mne z kuchyně a mne nezbývá nic jiného než se zvednout a vydat se za ním.

Pomalu jsem se zvedla a sedla si na židli, která stála uprostřed kuchyně u malého kulatého stolu.

„Tak co si dáš.“ Zeptal se mne uplně v klidu kápo.

„Dej mi prosím jablko.“ Odpověděla jsem a on mi ho hodil, takže jsem ho v letu musela chytit.  Sledovala jsem každý jeho pohyb. Brunet s šedýma očima otevřel lednici a vytáhl z ni pivo. Sedl si naproti mne a sledoval mne svým ostřížím zrakem při konzumaci jídla.

Otevřel si to pivo a napil se z něj bez toho aniž by ze mne spustil svůj zrak. Seděli jsme tam v naprosté tichosti a zeshora se sem tam ozval výkřik. Snažila jsem se to ignorovat, ale marně. Každý výkřik se mi zabodával pod kůži víc a víc. Po chvíli to ustálo a ozvaly se schody, jak po nich někdo sestupoval dolů.

Kápo po mne okamžitě chňapl a posadil si mne na klín.

„Kurva,co ta tu dělá?“ ozval se hlas od dveří a já jsem se za ním otočila. Stál tam blondýn s modře jiskřícíma očima a zlobně svraštělým obočím.

„Přišli jsme se najíst.“ Odpověděl mu kápo a pohledem mu dal jasně najevo, že žádné namítky nebudou akceptovány.

„Hmmm… fajn, taky bych něco zakousl. Co nám ta kurvička uvařila?“ zeptal se a jistým krokem zamířil ke sporáku. Doufala jsem, že tím oslovením nemyslel mne.

„Do prdele, proč tady nic není? Chci se nažrat.“ Ozval se popuzeně blonďák a pohledem mne začal vraždit. Nečekal, že mu někdo odpoví a vytáhl z lednice jogurt a nalil si ho do krku. Němě jsem na něj zírala. Choval se jako prase.