Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 31 **Louisův pohled**

Takže. Dneska přidávám pohled Louise. Bude obsahovat spoustu zmatených myšlenek, tak kdyby jste se v tom nevyznali, moc se omlouvám.

Dále chci jen říct, že jsem od minulého dílu zklamaná. Tak málo přečtení nemá ani INFO a to je, co říct. Hodně mě to mrzí, protože s 30. dílem jsem byla naprosto spokojená a hlavně pyšná na něj. No to je, ale fuk. Prostě mě to mrzí a chybí mi vaše aktivita. -_-

Takže tento díl věnuje těm, kteří to čtou pravidelně a věnuji mi svých pět minut. Děkuji Vám. ;) A teď si to užíjte *Deni

Louise's POV

 Koukám se na ní jak spí a připadá mi neodolatelná. Z koutku úst jí vytéká malý pramínek sliny, ale i přes to z ní nemůžu spustit oči. Každou chvíli přebíhám od silnice k ní a cítím se zvláštně. Nikdy dřív jsem tento pocit nezažil a teď nevím, co mám dělat. Můj postoj vůči ní se malinko změnil a myslím, že si to moc dobře uvědomila, jinak by na mě nevytáhla zbraň. Byla tak kurevsky sexy, jak tam stála rozkročená v těch černých šatech s šíleným a pomstychtivým výrazem ve tváři. Nevěřil jsem, že by byla schopná vystřelit, ale jak řekla. Už jednoho zabila. Myslím, že je nebezpečnější než se může zdát. Není taková tichá a pokorná jako dřív. Jako by objevila skrytou sílu a naučila se jí využívat.  Moje touha zkrotit jí, ve mně stále je a já ji nehodlám zaplašit, jenom se mi přestává líbit, to jak jsem jí ubližoval. Když se ke mně dneska otočila zády, spatřil jsem jizvy, které ji zbyly po drastické noci na kříži. Dostal jsem na sebe zlost a vylil si to na ní, když jsem ji uvěznil v tom malém prostoru. Nebylo to vůbec nutné, ale já ji chtěl potrestat.

Ten týden, který jsem strávil bez její přítomnosti, pro mě byl jako umučení. Dny se táhly a moje zranění se nehojilo dobře. Dokonce jsem chytil zánět, ale Harry je profík, takže mě vyléčil. A Liam. Ten mi pomohl ze všeho nejvíc, když mi před pouhými pár hodinami sdělil plán na záchranu Denice. Jenom se musíme odvděčit tomu klukovi, co nám o ní řekl, protože jestli se Jamie dozví, že to byl on, tak nepřežije.

Za ten týden jsem měl spoustu příležitosti uvažovat a moje myšlenky pokaždé skončily stejně. U Denice a její vlhké kundičky. Pokaždé když jsem se jí dotknul a ona se mi bránila, cítil jsem jak vlhne. Možná si to neuvědomovala, ale přitahoval jsem jí a troufám si tvrdit, že stále přitahuju. Všechny dívky přece letí na bad boye. A já jsem zářný příklad takového muže.

Moje oči se opět stočili k dívce, která najednou vypadá křehce, jako nějaká květina. To jak jemně odfukovala a slintala. Panebože ty pootevřené rty, které mě přímo vybízeli k polibku svou malinovou barvou a dlouhé řasy, které se mírně chvěly, jako by prosily o otevření. Přál jsem si spatřit jiskry, které se jí objevily v očích vždy, když mě spatřila. Ty jiskry jsem rozdělil do několika skupin. První byly zlostné jiskry. Ty se objevily vždy, když jsem jí něco příkázal nebo jsem se znenadání objevil . Potom jiskry, které si žádaly více smyslnosti. Takové, které se objevily hned, jakmile se naše pokožky střetly. Předposlední druh jiskry byl ze strachu. Vyděšený pohled a bezradné jiskření, kterému jsem nikdy nedokázal odolat. Přál jsem si aby se mě bála víc a víc, protože ten pohled, který mi vždy věnovala byl ten nejúžasnější. A konečně poslední druh jiskry. Ten se jí objevil před chvíli a já si ho okamžitě oblíbil. Její oči planuly radostí a smíchem. Upřímným a hlasitým smíchem, který jsem slyšel poprvé. Jsem zmatený a nevím, co si počít. Možná je na čase změnit svůj postoj. Kdysi jsem zvládl být milý a přívětivý, ale časem jsem to zazdil a stal se ze mě parchant, který si musel něco dokazovat tím, že někoho psychický a fyzicky týral. Jenže alespoň mě všichni respektovali a mě se ta moc začala líbit. Vlastně pořád se mi líbí. Nechci se rozhodovat, jestli budu na Denice hodný nebo jestli převládne moc, po které jsem vždy tak strašně dychtil, protože vždy vyhraje moc. Ovládat lidi je více než návykové. Je to horší než nějaký droga a já žiju jen díky tomu.

Lehce jsem si hrál se stehnem Denice a ona se ze spaní vrtěla. Snad se jí zdá nějaký erotický sen se mnou v hlavní roli. Když si představím, co by se jí asi mohlo zdát, začnu si broukat píseň, kterou právě hrají v rádiu. Moje zmatené myšlenky na chvíli odplouvají pryč a já se cítím nezvykle volný a ten pocit se mi líbí. Dojíždíme na benzínku, u které si s rukama musím prohodit místo, protože jinak bych asi usnul za jízdy a to určitě nikdo nechce. Vylezu ven a první co udělám je, že si zapálím. Uvědomuju si, že na benzínce to není nejlepší nápad, ale jak už jsem řekl, jsem rebel. Za chvíli vedle mě zaparkuje na chlup stejné auto a vyskáčou z něj tři kluci. Všichni až na Nialla si zapálí a chvíli tam stojíme bez toho, aniž by někdo něco řekl. Slova nejsou vždy nejdůležitější.

„Budeš jí chtít přesunout dozadu?" zeptá se mě Harry a tím přeruší to ticho. Na chvíli se zamyslím.

„Jo. Bude lepší, když se probudí vedle mě a navíc, je tam více prostoru."

„Fajn, takže mi jí přendáme a ty si s ní ustel." Řekne Harry a významně na mě mrkne.

„Harolde! Ty nadržené prase! Nebudu ji šukat, když je skoro v kómatu. Nejdřív jí musím nechat odpočinout, aby měla dostatek síly na příště, protože týden bez sexu je prostě týden bez sexu." Uzavřu naší debatu a vajgl vyhodím do křaku.

Když se všichni sesedneme v jednom autě ,zalehnu a položím si Denice do klína. Mírně se mi na něm zavrtí a můj kamarád to nevydrží a postaví se do pozoru. Lehce ji odsunu, aby ho neměla přímo u nosu a nevyděsila se, kdyby se náhodou probudila. Jakmile vyrazíme, zase se ponořím do svých myšlenek.

Když si uvědomím, že jsem zase málem umřel mám chuť toho zkurvysyna Jamieho stáhnout zaživa z kůže. Tři dny jsem protrpěl v bolestech a další dva skoro v bezvědomí. Když mi Liam přišel sdělit, že konečně našel Denice, najednou jako by se moje tělo začalo léčit rychlostí blesku. Druhý den jsem byl v pořádku a plánoval její návrat. Sice jsem nečekal, že jí najdu na zásnubním večírku s Jamiem, ale v tu chvíli. Prostě celý svět jakoby se proti mně spiknul. Ona byla jen moje a vědomí, že ji Jamie něco udělal nebo nedej bože snad s ní spal, mi nedalo spát. Přísahám, že pokud zjistím, že se jí jen jedinkrát dotknul svým pidi ptákem, tak mu ho bez smilování ušmiknu. Když si vzpomenu na ten vášnivý polibek, který mu dala na plese, chce se mi řvát a z něčeho vymlátit duši. Rozmašírovat někoho na jemný prach a ten pak poslat jeho rodině, aby si uvědomili, že se mnou si nikdo nemůže jen tak hrát. Všechno má svoje následky. Toho jsem si pevně vědom. No tak to je asi tak vše, ohledně mých zmatených citů. Teď jenom zabřu oči a nechám se ukolébat jizdou a blízkosti Denicineho těla. S poslední myšlenkou na její pevné, ale zároveň pružné tělo, usnu.