Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 26

Čégo bello milánci. :) Přidávám další díl a s ním Vám chci poděkovat za nádherných 2K přečtení a 100 hvězdiček. :3 Je to pro mě nevyslovitelně dokonalé a já Vám za to moc děkuji :) Tento díl Věnuji Vám všem :P

Varování! Pokud toužíte po nějaké akci, nečtěte tento díl a počkejte si na další :D

Budu ráda za další hvězdičky a povzbudivé komentáře, tak se nestyďte a klikejte jak o život :D :D :D

„Budete potřebovat ještě něco pane Kavanah?"  zeptal se Thomas a pohlédl na muže před sebou. „Ne děkuji. Nyní nám můžete přinést snídani. Slečna Piercová má určitě hlad." Řekl Jorky a přijel k jídelnímu stolu. Já stála u okna a po celou dobu jsem je sledovala. Rukou mi pokynul na židli.„Posaďte se. Máme před sebou dlouhý rozhovor."

Udělal jsem co mi řekl a na jeho tváři se objevil posměšný úšklebek.

„Vidím že pan Tomlinson Vás naučil dostatečné poslušnosti." Hned na to se zasmál. Já jsem nijak nereagovala, přestože při zmínce toho jména mi poskočilo srdce. Takže takhle se Louis jmenuje celým jménem.

„Povídat budu já a vy pěkně seďte." Řekne a skenuje mě svým jiskřicím pohledem.

„Takže. Určitě víte, co je Louis zač. Zavraždil mi mou sestru, hned po tom, co jí znásilnil a taky dostal jednoho z mých mužů a před pár týdny jsem díky němu skončil na tomhle pojízdném křesle." Při zmínce o vozíku se mu tvář zkřivila bolestnou grimasou.

„ To jsem nevěděla. Teda chci říct o vaší sestře jo, ale ne o tom.." řeknu a jelikož nevím jak slušně pojmenovat jeho vozík, rukou k němu jen mávnu.

„Teď už to víte. Mění to váš názor na Louise?" zeptá se a já nechápu, co ho to zajímá.

„Já..Ne mám na něj pořád stejný názor." Odpovím vyhýbavě a doufám, že se mě nezeptá na názor, protože nejspíš tuším nějakou rivalitu mezi němi a musela bych lhát.

„A jaký názor to je?" zeptal se zvědavě a nadzvedl jedno obočí nahoru.

„Pokud vám to nebude vadit, tak bych si to raději nechala pro sebe." Řekla jsem a svůj pohled z jeho očí stočila na svoje propletené prsty. Nechtěla jsem mu nic říkat o mých citech a ani o ničem jiném a nedokázala by jsem lhát. Sice to umím perfektně, ale zatěžuje to moje svědomí.

„Vadí mi to! Řekni mi to." Po jeho slovech jsem zalapala po dechu. Najednou tam už nebyl ten uhlazený muž, ale očividně naštvaný chlap s nevyřízenými účty.

„Já...Já..No ..Louis...Mě zneužíval a fyzický i psychický týral, takže jaký myslíte, že na něj mám názor?" zeptala jsem se ho překvapeně, protože jsem nečekala, že budu schopná se takhle pěkně vyhnout přesné odpovědi a místo toho jsem ho nechala aby si to sám domyslel.

„Podle toho, co vím, že se dělo u něj v pokoji, když ho jeden z mých mužů zastřelil, tak bych neřekl, že k němu chováš záporné city." Řekl posměšně a rukou se poškrábal na bradě, kde se mu rýsovalo několika denní strniště. Najednou jsme přešli t vykání na týkání jo? Zamyslela jsem se.

„Když Vám pod rukama umírá člověk, máte nutkání mu pomoct, ať už je jeho minulost poskvrněná jakkoliv."

„Ne tak to není. Mě pod rukama umíralo už spousta lidí a nikdy jsem ani jednomu nepomohl."

„Ale vy jste chladnokrevný vrah, to je pak jasné, že to s vámi nic nedělá, ale já jsem nikdy v životě nikoho nezabila." Zašeptám a doufám, že nic neví o Paulovi, protože je hodně velká pravděpodobnost, že mu to Thomas řekl.

„Jsem si vědom toho, že jsi nikoho nezabila, protože v případě Paula se to nepočítá. Ten umřel dávno před tím než jsi ho našla."

„jak o tom sakra víte?" zeptám se ho šokovaně a očekávám odpověď.

„Thomas ho zabil. Na můj příkaz." Po těch slovech na něj chvíli zírám a nejsem schopná rozumné reakce. Jak sakra myslí, že ho Thomas zabil na jeho příkaz?

„Jak to m-myslíte?" zeptám se koktavě. Odpovědi se však nedočkám, protože nám přinesou snídani. Při pohledu na Thomase se mi zježí všechny chlupy na těle. Nejraději by jsem se na něj hned vrhla, ale nemůžu si to dovolit.

„Myslím to tak jak jsem to řekl. Thomas měl u mě nějaké dluhy a jelikož jsem se potřeboval  zabavit, donutil jsem ho  zabít Paula. Stejně to byla jen figurka na šachovnici. Teď jsem se dostal tam kde jsem potřeboval a Louis je teď tam kde patří. Plus já mám ještě trofej." Řekne tvrdě a mrkne na mě. Docela se otřesu.

„Kde patří Louis a jakou trofej máte na mysli?" zeptám se a přesto vím, co mi odpoví.

„Děvenko Louis je právě několik metrů pod zemí a ty jsi moje trofej." Řekne posměšně a když spatří můj nevěřícný pohled, uchechtne se.

Sousto, které jsem si právě vložila do úst se nějakou náhodou ocitne na naleštěném stole.

„Cože?" zeptám se a doufám, že jsem se přeslechla.

„Však ty jsi mě slyšela naprosto jasně." Řekne a vozíkem pojede přímo ke mně. Když je vedle mě, otočím na něj svůj pohled a s otevřenou pusou čekám, co udělá.

„Teď jsi moje a já si s tebou můžu dělat co chci. Zítra je mafiánský ples a ty tam jdeš jako moje budoucí snoubenka, takže by jsi se měla najíst a Thomas ti potom sdělí, co tě dneska čeká." Řekne a nechutně studenou dlaní mi přejedu po stehně. Štítivě se odtáhnu a svůj pohled stočím jiným směrem. Cítím jak mi chlad z jeho ruky vstupuje pod rifle a tvoří mi husí kůži na každičkém milimetrů mojí nohy.

„Snoubenka?" zahučím a stále tomu nedokážu uvěřit.

„Mafiánský?" teprve teď mi to dojde.

„To chcete ať s vámi jdu na mafiánský ples? Vždyť... to-o přece nejde. Nejsem ...Ne-nejsem někdo na takovéhle akce." Řeknu a vyvalím na něj své modré oči.

„Ale ano, že to jde. Přece nebudu svou nádhernou budoucí manželku schovávat doma. Ať mi ti prašiví šmejdi závidí." Řekne se smíchem a palcem se mi otírá o vnitřní stranu stehen. Snažím se to ignorovat, ale po chvíli mi to nedá a prudce vstanu.

„Jdu se připravit." Řeknu a pokusím se odejít z místnosti, ale dveře jsou k mé smůle zavřené.

„myslíš, že si nedám pozor? Přece si tě nenechám proklouznout mezi prsty." Zasměje se a jeho vozík vydá skřípavý zvuk, když se posune směrem ke mně.....

Tento díl je krátký a nic moc se v něm neděje, ale je to jenom o informacích, které tam potřebuju vměstnat :P Doufám, že jste překvapení vývojem a jsem zvědavá, co dále očekáváte, protože návrhy mohou být různorodé ;) Omlouvám se ještě jednou za krátkost, ale ze včerejška na dnešek jsem naspala hodinu a půl, takže mi to nemějte za zlé. Za chyby v textu se omlouvám. *Deni