Never Close Your Eyes (CZ) - Louis Tomlinson

Chapter 27

„myslíš, že si nedám pozor? Přece si tě nenechám proklouznout mezi prsty." Zasměje se a jeho vozík vydá skřípavý zvuk, když se posune směrem ke mně.

„Thomasi otevři!" vyštěkne a hned na to se dveře otevřou.

„Ukaž slečně Pierc její dnešní rozvrh a až bude dostatečně připravená přiveď ji ke mně do pokoje." Řekne a počká až se s Thomasem vydám směrem k mému pokoji. Beze slova kráčíme vedle sebe. Nevím co si mám myslet. Louis je někde pod zemí, což znamená že nejspíš zemřel a kluci? O těch nevím už vůbec nic. Proč se cítím najednou tak prázdná? Vždyť to je přesně to, co jsem chtěla od prvního okamžiku, kdy na mě Louis začal štěkat pravidla a vrazil mi facku. Měla by jsem se měla radovat ba dokonce skákat nadšením, ale nevím co je horší. Můj tyran je mrtvý a nezachrání mě. Budu si muset vzít nějakého pošahaného vozíčkáře a můj dlouhodobý přítel je teď vlastně můj nepřítel. Dojdeme ke dveřím mého pokoje a Thomas je bez jediného slova otevře. Vstoupím dovnitř a očekávám, že je za mnou zavře a zůstane stát za nimi, aby mohl pohlídat každý můj pohyb, ale on vejde dovnitř a poté je zavře. Potichu se přesune na mojí postel, kde se shodí a nohy si položí na pelest. Pod hlavu si dá ruce a zkoumavým pohledem po mě přejíždí. Netrpělivě očekávám co se bude dít a v hlavě mi víří zmatení.

„Docela jsi se změnila." Řekne a já nevím jestli na to mám reagovat, nebo to byla jen řečnická otázka.

„Uhm..Jo. Život mě změnil." Řeknu a pomalu si sednu na okraj postele. Thomas už nic neříká a já taky nemám potřebu mluvit, ale vzpomenu si, že mám na dnešek nějaké přípravy a nemyslím si, že jejich zanedbání mi příjde v prospěch.

„Kde mám dnešní rozvrh?" zeptám se a pohledem sleduju Thomase.

„Tady." Řekne a ze zadní kapsy složených kalhot vytáhne pomačkaný papír. Nevěřícně zvednu obočí a vezmu ho mezi ukazováček a palec, na důkaz, že se ho štítím.

„Musíš se naučit tváře a jména některých mafiánu. Dále se musíš naučit se zbraní a pak provést kompletní hygienu, se kterou ti pomůže Marion." Řekne a já pozvednu obočí v němé otázce.

„Ve městě je spousta lidí, kteří si přejí smrt Jamieho a jelikož jsi jeho budoucí žena, musíš se naučit jak  ochránit sama sebe, protože je jasné, že po tobě půjdou. Marion je jeho služebná. Udělá všechno o co jí požádáš." Řekne a pobaveně na mě zírá. Na moment jakoby se vrátil starý Sebastián a já zapomenu, že tomu tak není.

„To si děláš srandu ne? Já se zbraně ani nedotknu a nikdy si nikoho tak odporného jako je Jamieho nevezmu!"vykviknu a rozčileně se postavím na nohy. Začnu pochodovat po pokoji a v hlavě mám na dva miliony myšlenek.

„nejspíš budeš muset, protože on tě donutí. Stejně jako donutil mě." Řekne potichu a sleduje jak se zastavím a pomalu se k němu otočím.

„Sebastiáne, co se to s námi stalo?" zeptám se nevěřícně a složím hlavu do dlaní. Ozve se zvuk postele a najednou mě objímají dvě silné paže.

„Já vím zlato, ale neboj. My to vyřešíme." Šepte do mých vlasů a já se nechám objímat. Je to příjemné. Jakoby se vrátili staré časy, ale slova, které Sebastián vyřkne mě proberou z minulostí.

„jak to myslíš? Myslela jsem, že..." chci říct, ale on mě umlčí.

„Nikdy bych tě neohrozil. Po tom všem co jsme spolu zažili bych to nedokázal. Znám tě lépe než kdokoliv jiný a vím, že jsi to v životě neměla lehké a ani teď nemáš, jenom potřebujeme čas." Řekne a zase si mě přitáhne blíž ke své hrudi. Jelikož mě mačká nemůžu pořádně ani co říct, ale přece jen se nějak donutím.

„Ale jak ti můžu věřit? Vždyť jsi zabil Paula a..." opět nedořeknu. Sebastián si mě odtáhne od těla na délku paží a jednou rukou mi zvedne obličej tak abych mu viděla do obličeje.

„Podívej se na mě Denice. Paul nás všechny okrádal o zisky a jel ve špinavé hře, za kterou zaplatil. Já jsem udělal jenom to, co by dříve či později udělal jiný. Tobě bych nikdy neublížil. Přísahám." Řekne a jeho koutky úst se zvednou do mírného úsměvu. Nevím proč, ale myslím, že mu věřím.

„Teď mě pozorně poslouchej. Udělej přesně to, co po tobě ten šmejd na vozíku bude chtít a já se postarám o zbytek." Řekne a pustí mě.

„A-ale co L-louis?" zeptám se s pláčem na krajíčku. Nevím proč jsem se na něj zeptala, ale mám dojem, že Sebastián o něm bude vědět víc, než mi řekl Jamie.

„O něj se taky neboj. Zjistím, co je s ním a dám ti vědět. Teď budeme hrát hru, za kterou buď zaplatíme životem nebo výjdeme jako vítězové." Řekne a mě na chvíli zatrhne. Nechci umřít, ale co by jsem pro svou svobodu neudělala.

„Dobře. Ale jak to provedeme?" zeptám se tiše a zvednu hlavu v odhodlání.

„Tak se mi líbíš." Zasměje se a zase si mě k sobě přivine. Cítím se u něj jako u bratra, kterého jsem nikdy v životě neměla a vím, že on to stejné cítí ke mně.

„ Takže jsem zase Thomas. Podřízený hlídat tě ve dne v noci. Ty se naučíš se zbraní a budeš těšit šéfa. Ať to stojí, co to stojí. Slibuješ?" zeptá se a já na něj pohlédnu.

„I když bude chtít, ať s ním spím? Protože nevím, jestli tohle dokážu." Řeknu potichu a slzy se mi zase začnou tvořit.

„Neboj. Jde o naše volno. Uděláme pro to, co bude třeba. A neboj, nechce tě jen na sex. Na to má spoustu děvek, a když ho odmítneš, nic ti neudělá. Je to sice vysoko ceněný šéf, ale co se týká žen, je jako chundelatý uzlíček nervů. Špinavou práci za něj vykonávají jeho lidi, on jen rozkazuje." Řekne Thomas a usadí se na posteli.  Já se usadím na něm a obejmu ho.

„Chyběl jsi mi." Řeknu a vdechuju jeho vůni.

„Ty mě taky." Zašeptá a pohladí mě po vlasech. Najednou se z něj přehoupnu a posadím naproti němu a se skříženýma nohama na něj hledím.

„Co je?" zasměje se mému soustředěnému výrazu a já se zasměju společně s ním.

„Jenom mě napadlo, že by jsme si mohli popovídat o tom, co jsi celou dobu dělal? Našel sis nějakou slečnu?" zeptám se ho v naději a očekávám nějaké vtipné vyprávění, ale on se jen zamračí.

„Víš. Při mé práci není zrovna bezpečné najít si partnerku a navíc. Jak jen to říct. Prostě..Ženy nejsou to pravé co hledám." Řekne a svůj pohled sklopí k zemi. Já na něj jen úžaslé zírám, ale potom mi to dojde.

„Panebože Thomasi, ty jsi gay." Oznámím mu jako by to sám nevěděl. Hodí po mě vražedný pohled a nejspíš čeká, že ho za to budu odsuzovat, ale to se pěkně mýlí.

„To je paráda. Vždy jsem chtěla takového kamaráda! A teď jednoho mám. Juhůůů" zavýsknu a hodím se mu okolo krku. Nejprve je strnulý, protože nechápe o co s e snažím.

„Cože?" zeptá se vyjukaně. Zasměju se nad jeho výrazem a hned ho začnu ujišťovat.

čauko milánci. :) Tento díl je poslední, ve kterém se nic neděje a příští bude masakrální, tak si připravte kyblík na zvracení nebo kapesníčky, nebo něco podobného :D Ne kecám. Zas tak moc brutální to nebude, ale stane se něco no..... Tááákže, co si teďkom myslíte o Jamiem a Thomasovi alias Sebastiánovi? Přece jen to není takový idiot jak se mohlo na první pohled zdát že? :D Byla by jsem nesmírně ráda, kdyby jste mi napsali nějké návrhy, co by se dále mohlo dít, protože jaksi mám vygumováno a netuším, co by se mělo dít dál. Teda mám nějaké to ponětí, ale potřebuju to vypilovat do briliantní podoby :P Takže..Sem s návrhama a hvězdičkama. Děkuji že to krásně čtete a Moc Vám DĚKUJI ZA NÁDHERNÝCH 2K PŘEČTENÍ!!! *Deni