Ta Pravá (první díl)

Část 39 Lara: Návrat do školy

Sluha mi oznámí, že se mnou potřebuje nulka probrat ještě jednu záležitost.

Rozkopnu tedy dveře do jeho pracovny a drze se posadím do křesla „myslela jsem, že jsme probrali vše podstatné. Tu záležitost vyřídím zítra a podám ti hlášení."

„O to tady nejde."

Zvedne telefon „přiveďte ji."

Sleduji, jak pokládá telefon „potřebuji s tebou projednat jednu takovou delikátní záležitost."

Nakloním se k němu a čekám a na další informace, ale ty mi nesdělí. Ozve se zaklepání, které mě přinutí vstát.

Do dveří se přihrne žena se dvěma strážci v patách „už jsem ti několikrát říkala, že nebudu trénovat. Nemám zájem stát se tvojí loutkou," vykulím oči.

Přede mnou stojí Diana, nastrojená do krásného oblečení. Hned, jak mě zahlédne, tak se zastaví v půli věty a jenom na mě zírá. „Laro? Co... proč jsi..."

Otočím se k nulce „Dianu asi znáš," řekne nevzrušeně a přejde stůl, „doslechl jsem se, že jste byly kamarádky, což se náramně hodí."

Stojím, jak solný sloup a nepřítomně těkám pohledem mezi Dianou a nulkou. Nechápu tuhle situaci, ale... vidět ji. Jenom ji vidět živou a zdravou ve mě vzbudí uklidňující pocit.

Zamračím se „vysvětlíš mi, o co tady jde?"

Snažím se pochopit souvislosti.

Nulka se postaví vedle Diany „Tohle je Diana, moje neteř."

Myslím, že v hlavě mi právě vybuchl ohňostroj, protože mám totální chaos v tom, co se tady děje. Diana si mě prohlíží od hlavy k patě a zřejmě se také snaží najít odpovědi.

„Tohle" ukáže směrem ke mně „je jednička, nejlepší členka naší organizace. Teď vykonávala nějaké povinnosti na Sibiři, proto jsem nemohl splnit slib, který jsem ti dal."

Diana otevře pusu, ale hned jí zase zavře.

Jediné, co ze sebe dokážu dostat je „neteř?"

Nulka přikývne „můj bratr zemřel před několika lety. Jediné, co po sobě nechal byla dcera, kterou dal k adopci. Hledal jsem jí několik let, než jsem konečně zjistil, že je to Diana."

Tolik otázek, co se mi nahromadilo v hlavě, jsem už dlouho neměla.

„Podstatné je," dodá „že je tady, a že se o ní můžu postarat. A ty mi s tím pomůžeš."

To už Diana nevydrží „co má tahle šaškárna znamenat?" podívá se přímo na mě, „Lara je členkou téhle podělané organizace? A to jako od kdy? A proč by se spřáhla zrovna s tebou?" ukáže na nulku prstem a čekám na jeho odpověď, protože nevím, jak bych to Dianě vysvětlila.

„Diano. Lara, nebo jak jí oslovuješ, je členkou od narození. Je pravda, že na několik let svou činnost nevykonávala, ale důležité je, že je zpět. A spřáhla se se mnou kvůli mým dobrým úmyslům."

Diana zmlkne a prohlédne si mě od hlavy k patě.

„Jak ti mohu pomoct?" zeptám se s profesionálním výrazem na tváři.

„Diana musela přerušit školu na rok, stejně jako ty. Slíbil jsem jí, že až k tomu bude nakloněna situace, že jí dovolím se do školy vrátit. Protože mi vaše přátelství hraje do karet, rozhodl jsem se, že pro její bezpečí jí zvolím stáž a ty jsi perfektní kandidátka. Nejenže jsi studentkou posledního ročníku magisterského studia jako Diana, ale taktéž máš perfektní výcvik k dané funkci."