Ta Pravá (první díl)

Část 52 Tyler: Rada Pětky

Kvůli papírovačkám z nastávající rady pěti rodů jsem týden nechodil do školy, skoro nespal a byl po ruce Derekovi. V této době jsme se moc nepohnuli s vyklízením trosek kvůli špatnému počasí, ale v této situaci to není priorita.

Nikdy bych si nepomyslel, že povolat čtyři vůdce bude tak administrativně náročné. Nemluvě o zajištění vhodného místa. Nakonec jsme se dohodli, že schůze bude probíhat v místní továrně, která se roky nevyužívá. Vyslal jsem tam tři jednotky, aby to místo daly do kupy a připravily ho na bezpečný příjezd našich spojenců.

Derek je často celé hodiny na telefonu a při jednání střídá tolik jazyků, že mi z toho jde hlava kolem. Vím, že spojence máme ve Francii, Anglii, Švédsku a Německu. Bližší informace o jménech vůdců či jejich osobní informace mi nejsou známy. Otec tyto informace uchovával pouze pro své potřeby a často mi zdůrazňoval, že pouze vůdci mohou mít přístup k jménům Pětky. Pouze potenciální nástupci do vedení rodu, mohou znát konkrétní jména.

Je příjemné vědět, že mě otec nepovažoval za vhodného kandidáta na vedení rodu, aby mi ty jména sdělil.

No, tak aspoň, že znám jedno jméno z Pětky. Derek Barnett. Zašklebím se.

Protáhnu si ramena zrovna v době, kdy se do kanceláře přiřítí Derek.

„Všechno připraveno?" zeptá se trochu unaveně. Jeho košile je zmačkaná, dokonce si rozepl i knoflík u krku, což mu kazí jeho běžně dokonalou a neposkvrněnou image perfektního muže.

„Ano. Zajistili jsme jim každému vlastní leteckou ranway, aby se při příletu nesetkali. Každý má rezervaci v jiném hotelu a místo setkání je připraveno a zajištěno. Moje jednotka právě pročesává okolí, aby nedošlo k vyrušení ze strany nepřátel." Nezacházím raději do podrobností, že francouzský vůdce měl tak nesmyslné požadavky na hotel, že bylo opravdu těžké sehnat v okolí hotel, který by mu vůbec vyhovoval.

Derek přikývne. Promasíruje si krk dlaní a sundá si brýle z nosu. „Půjdeš tam se mnou."

Překvapeně zvednu hlavu od papírů, abych se ujistil, že to myslí vážně.

„Každý si přivede jednoho strážce. Přemýšlel jsem, že bych vzal Chrise, ale... jsi můj pobočník a zároveň nejschopnější člen našeho rodu."

„To byl snad i kompliment," řeknu a srovnám si kupu papírů na stole, abych na něco nezapomněl. Pak seberu další tlustou složku, ze které mě začne bolet hlava dřív, než ji otevřu.

„Podívej, nesmí se nic pokazit. Tohle setkání jsme iniciovali my a jakýkoliv problém by se mohl stát osudovým. Důležitost je na nejvyšší úrovni. Proto tě tam chci, ne já tě tam potřebuji."

Poprvé pochopím, že oba máme něco společného. Snažíme se pro rod udělat to nejlepší. Odevzdaně si strčím ruce do kapes, když si stoupnu před něj a pokrčím rameny.

„Žádný problém... a co se týče tvé obrany... neměl kurevsky dobrej v tom, co dělám."

Přikývne s jemným úšklebkem na tváři „takže dnes večer nás čeká byrokratický boj."

„Už se nemůžu dočkat," protočím oči. Než stihne odejít z místnosti, tak mu dám radu „měl by ses na to vyspat. Zbytek," kývnu ke stolu, kde na mě čeká ještě několik složek s papíry „nech na mě strejdo."

Usměje se, nasadí si brýle a odejde.

Myslím, že dnes jsem ho poprvé s vážnou tváří oslovil strýcem.

...

Na setkání dorazíme s půlhodinovým předstihem.

Vejdeme do budovy, kde na nás čeká velký kulatý stůl s pěti židlemi. Židle jsou určeny pouze pro hlavy rodu. Já jsem pověřen hlídáním, aby Derekovi jeden z nich neusekl hlavu, nebo hůř, aby to neudělal někdo z okolí. Mám sice povědomí o spojenectví našich rodů, ale s žádnými z nich jsme se nesetkali od poslední války s Lapis. Nechci riskovat, proto jsem si zajistil dostatek zbraní, které mi visí za pasem. Na setkání nejsou povoleny střelné zbraně, proto jsem se musel omezit pouze na nože a uspávací jehly. Neřekl bych, že jsem přeborník v zacházení s noži, ale určitě nejsem žádný amatér, který by se bál nůž použít.