Ta Pravá (první díl)

Část 42 Lara: Minulost nezměníš

Asi je to zákon schválnosti, ale když po náročném dni ve škole vyjdeme ven na dvůr s tím, že čekáme na šestku, než nás vyzvedne, zahlédnu na lavičkách opět Tylera a jeho partu. Snažím se nedívat jejich směrem, když si Diana sedne na kamenné zábradlí u školy.

„Ty máš nějaké povinnosti, že mě domů doprovází ten borec s uhrančivým pohledem?" do pusy si strčí čokoládový muffin a zapije ho kávou, kterou si koupila po cestě.

„Něco takového," dodám a snažím se jí vynechat ze všech podrobností, které by jí mohly dostat do problému. Dneska mám schůzku s jedním politikem z vedlejšího města. Protože se veřejně vyjádřil, že existuje nějaká organizace podobná té naší. Tak je důležité, aby mu někdo zavřel ústa.

Navždy.

„Rozhodně se před ním nezmiňuj, že má uhrančivý pohled. Posilovat ego mu nemusíš," řeknu se sarkastickým podtónem a ochranitelsky si stoupnu vedle ní.

„Náhodou, kdybych nevěděla, co dělá po nocích, tak bych se na něj vrhla."

„Se divím, že jsi to dávno neudělala," protočím oči. Vzpomenu si na její slabost pro pěkné chlapy.

„U něj nemám šanci," při těch slovech se podívá na mě, jako by chtěla něco naznačit, ale ignoruji ji, protože mi zavibruje telefon, což je náznak, že dorazil na parkoviště.

„Můžeš mi říct, proč z tebe Tyler a jeho banda nespouští zrak?" mírně se nakloní, aby se na ně podívala „už při tělovýchově jsem si toho všimla."

Diana neví, nic o jeho rodině a jeho praktikách. Dokonce ani jí jsem neřekla nic o tom, co se mezi mnou a Tylerem stalo. Tyhle vzpomínky jsem pohřbila a slíbila si, že se pomstím.

Pomstím se za to, co mi provedl.

Zatnu ruku v pěst a zírám před sebe, abych nemusela čelit jeho pohledu.

...

Měsíc po mém příjezdu na Sibiř mě chtěli otestovat. Chtěli najít slabinu v mé pevné vůli, kterou jsem tak bravurně dokázala na oko ukazovat celému světu. Celý měsíc mě podrobovali tvrdému tréninku a vděčná za to, že nemusím nikoho zabíjet, jsem veškerý volný čas trávila v knihovně, kde jsem se snažila najít protilátku na to proklaté tetování.

Stýskalo se mi po Dianě, Rachel, dokonce po klucích z Mikeho dílny, ale nejvíc jsem strádala po Tylerovi. Slíbila jsem si, že tuhle zkoušku zvládnu a pokusím se zdrhnout z tohohle proklatého místa. Zkusím začít znovu.

V lese jsem měla střetnou spojku, která mi měla podat informace o Drogovém králi. Po vstupu do lesa jsem pocítila chlad. Byl to však jiný typ chladu, než na který jsem byla zvyklá. Můj instinkt mi říkal, abych se otočila a vypadla, ale neudělala jsem to.

Po tom, co mě postřelil a já padla na zem se ke mně můj protivník shýbl a vyřkl ty proklaté tři slova, která mě přinutila všechnu naději hodit za hlavu.

Ty proklatá tři slova předtím, než mě postřelil znovu do hrudi, změnila vše.

...

Hned, jak uvidím šestku, že k nám míří přes školní dvůr, napadne mě šílená myšlenka. Nebo ne tak šílená, ale spíš geniální. Změří si mě pohledem, když si skousnu ret. Pozná, že něco chystám.

Chci, aby trpěl stejně jako já. Ne, chci, aby trpěl víc.

Šestka stojí od nás sotva pár kroků, když se rozhodnu jednat. Vyjdu proti němu. Vytáhne ruce z kapes, připraven na jakýkoliv útok z mé strany.