Přecházím po pokoji a snažím se uklidnit. Zatnu pěsti tak, že pocítím silné brnění v pažích. Několikrát si přejedu prsty ve vlasech, abych zklidnil svůj vztek, ale beznadějně. Před očima se mi neustále mihne obraz Lary, jak schází ze schodů a připojuje se k těm pěti grázlům. Ten její odevzdaný a ublížený obličej, který mi na kratinkou sekundu odhalila při vracení nožů, vidím živě ještě teď. I když souhlasila, že s nimi odejde, poznal jsem to.
Pocit odevzdanosti.
Bezmoc.
Stejně jsem se cítil před pěti lety, když mi otec dal na výběr mezi mojí jednotkou a mojí rodinou. Pocit, kdy se člověk musí podvolit vyšší moci, aby dosáhl pokoje.
Přesně tuto bezmoc jsem z ní cítil.
Hned, jak si stoupla vedle nich, ji ten magor s přeraženým nosem poplácal po rameni a něco jí pošeptal. Jemně přikývla a obdařila ho krutým pohledem, aby nedala znát slabost, kterou jsem v ní před chvílí zahlédl.
Měl jsem chuť ho zaškrtit, ale Steve mě chytl za loket a zavrtěl hlavou. „Uklidni se chlape," a porozhlédl se kolem „nejsi tady sám."
To jsem kurva věděl až moc dobře. Celá situace hrála proti nám. Kdybych tady byl sám... Kdybych jenom ...
Ta ženská s krátkými vlasy se samolibě usmála a probodla několik studentů svým nevraživým pohledem „pokud někdo z vás cekne o tom, co se tu dnes stalo, nedožijete se rána."
Holky z přední řady se schoulily k sobě a jedna z nich si zakryla pusu.
Věřil jsem jejím slovům.
Zabijáci z rodu Lapis neplivali kolem sebe bezdůvodně. Jejich slova měla vždy surový a nelítostný význam, kterého se po desetiletí bálo několik významných rodin. Dokonce bych dokázal tvrdit, že můj rod měl jednou dobou dost nahnáno z jejich pohybu na Severu, kdy jsme museli svolat mimořádnou schůzi pěti vládnoucích rodů, abychom se s nimi dokázali vypořádat.
Několik rodových kronik o této události hovoří jako o krvavé válce mezi dobrem a zlem, kde tenkrát zemřelo nespočet lidí obou stran.
Abahigi vs. Lapis.
Jako bych ten nápis na nejstarší rodinné kronice měl stále před očima. Abahigi jako potomci lovců, kteří se snaží udržovat mír ve své osadě a chránit ji, mají v současném pojetí trochu jiný význam.
Pak se však objevil rod Lapis, který se snažil moc rodu Abahigi omezit natolik, že byl schopen vyvraždit každého člena rodových linií Abahigi a jejich spojenců. Proto se stali tak obávanou hrozbou. Nic a nikdo je nedokázal zastavit. Pohybovali se ve stínech a stejně tiše, jak přicházeli, tak odcházeli.
Tenkrát mi byly sotva dva roky, takže si na ten incident nepamatuji, ale ve výcvikovém táboře nás často po večerech strašili historkami o rodu Lapis a jeho vlivu na ostatní rody.
Všech pět sráčů, včetně Lary, se otočili a zamířili ke dveřím. Smetl jsem Stevovu ruku a zařval „nechoď s nimi!"
Nemohl jsem jenom tak nečinně sedět.
Zastavili se.
Lara se otočila a ten chladný pohled, který mi ukázala, mě odrovnal. Ten nelítostný, tvrdý a vážný pohled mě usadil zpět na místo. Byl to úplně jiný pohled, než který jsem u ní za poslední dobu viděl.
Něco, s čím se nedokázala vypořádat.
A pak bez jediného slova odešla.
...
ČTEŠ
Ta Pravá (první díl)
RomanceLara opustila starý život a rozhodla se začít znovu v Kingswoodu, kde nastoupila jako stipendistka na elitní univerzitu. Její poklidný život však naruší podivné události, které se začnou v Kingswoodu dít. Několik zmizelých žen v jejím věku Laře nap...