Ta Pravá (první díl)

Část 13 Lara: Těžká hodina

Nevím přesně, co se stalo potom, protože jsem se před nemocnicí odpojila od kluků. Tyler s Aaronem vytáhli Caleba z auta a snažili se ho dovléct do budovy nemocnice. Nebylo to vůbec jednoduché, protože Caleb každou chvíli padal do bezvědomí. Steve mezitím kontaktoval sestřičky na příjmu, aby zavolaly doktora. Nešla jsem dovnitř, chvíli jsem postávala venku, a nakonec prostě odešla. Možná se chovám jako necita, ale nevidím důvod, proč bych tu měla zůstávat. Závod vyhráli a Caleb je v rukách odborníků.

Snad je v pořádku.

Celou dobu mi to však vrtalo hlavou.

Když jsem se pak vrátila unavená a špinavá do Mikova servisu, Kevin byl jak čertík v krabičce. Seřval mě mezi dveřmi, že jsem se mu neozvala. On sám se mi nemohl dovolat a nevěděl přesně, kam jsem se zákazníkem jela. Nedivím se mu, taky bych šílela, kdyby on odjel se zákazníkem pryč a zbytek dne se neukázal. Musela jsem mu vysvětlit, že se jednalo o akutní případ, ale do detailů jsem nezacházela, vyvolávalo by to zbytečně moc otázek.

Ještě chvíli byl na mě naštvaný, ale dlouho mu to nevydrželo.

...

Diana mě vyruší z mého přemýšlení.

,,.. dnes si je musíš vyzkoušet, abych je případně mohla zabrat v pase."

„Myslím, že je to dobrý nápad?" nejistě se poškrábu na krku.

Poškrábe se na hlavě „jako klidně je můžu nechat volnější, ale vypadala bys jak strašidlo."

„Nemyslím ty šaty, ale ten ples a tak."

„Ani nad tím nepřemýšlej, ty šaty jsem dělala celý den. A jsou prostě famózní," rozhodí rukama. Kluk, který kolem nás právě prochází s jídelním tácem, má hodně co dělat, aby se jejímu útoku vyhnul. Dianino nadšení z plesu se stupňuje den po dni, oči jí neustále září jak při výprodeji v jejím oblíbeném obchodě. A v podobné náladě se nachází i zbytek školy. Není den, kdy bych na chodbě nebo před učebnou neslyšela studentky, jak se domlouvají na módních doplňcích vhodné pro jejich šaty. A Paulina? Ta si tuhle situaci náramně užívá. Neustále obvolává různé módní návrháře, kteří jí sestavují šaty. Všechno se teď točí kolem šatů, bot, kabelek, kadeřníka a dalších nesmyslů.

Kromě studentů se do podobné euforie dostali také profesoři.

Jako jediné pozitivum na tom vidím zrušení tělovýchovy, což s Dianou považujeme za velké štěstí, protože jsme ani jedna z nás stále nepokročili v sestavě, kterou nám profesor Franklin nastavil. Jediné, čeho jsme dosáhly, bylo vyvolání bolesti hlavy našemu vyučujícímu, který nás – tedy konkrétně Dianu – označil za jelito.

Diana sice měla „doučování" s Calebem, ale to jak se zdá vyústilo spíš v hodinu francouzštiny. Neustále mám na talíři, jak skvěle umí líbat.

„Být na plese bez doprovodu je příšerný trapas," vysvětlím Dianě a stále se jí snažím přesvědčit, že se mi tam moc nechce.

Moje výmluvy se minou účinku. „Půjdeš tam se MNOU! Já jsem tvůj doprovod, tvoje garde... říkej si tomu, jak chceš."

Jak znám Dianu, tak si do hodiny najde nějaký nový objev a bude se na něj lepit celou dobu, takže já opět zůstanu sama v rohu. Jednou mě takhle vzala na party spolku Omega a zbytek večera jsem seděla na verandě a popíjela drink, který se nedal identifikovat. Celý zbytek týdne mi nosila k snídani můj oblíbený jablečný závin jako omluvu. Mám pocit, že to dopadne úplně stejně akorát s tím rozdílem, že tentokrát na sobě budu mít ty její famózní šaty a jablečný závin mi bude nosit po zbytek semestru.