Ta Pravá (první díl)

Část 64 Lara: Uzdravení

Dostat se k Mikově chatě, která leží v odlehlé vesničce poblíž Kingswoodu, nebyl lehký úkol. Nemohla jsem ještě pořádně chodit a muži, kteří pročesávali město, nám znemožnili využít běžně využívané cesty. Museli jsme tedy jet různými polními cestami. Mik naštěstí znal i jiné cesty, takže jsme se nemuseli bát, že bychom zabloudili v lese, kterým jsme jeli skoro hodinu. Vysvětlil nám, že jeho chata je spíše za vesnicí v lese, takže se nemusíme bát žádných nežádoucích návštěv. Vesničané se od lesa drží dál kvůli divokým zvířatům, která se tu běžně potulují. Zároveň nás varoval, že chodit v noci ven by bylo nadmíru hloupé.

Protože jsem dokázala chodit jenom za pomoci Alexeie, tuto možnost jsem rovnou zavrhla. Sarah nepromluvila celou cestu. Jenom se nadšeně dívala z okna a těkala z jednoho míjejícího obrazu na druhý. Mám takový pocit, že Sarah dokáže v noci vidět lépe než kdokoliv jiný, protože já jsem za oknem neviděla vůbec nic.

Sama se musím ptát, jaké to asi je, když je člověk několik let zavřený v cele a nevidí oblohu, trávu ani slunce. Musí to být příšerný pocit.

Dorazíme k dřevěné chatě, která je pokrytá roštím. Je dobře skrytá před zraky lidí, takže se malinko uklidním. Už je to dávno, co jsem se já stala lovnou zvěří. Ale kvůli Alexeiovi není vhodné, abychom se teď vraceli zpět do sídla. Nechci ho v této šlamastice nechat samotného.

Nejhorší je, že jsem nechala v organizaci všechny zbraně a nemám prakticky vůbec nic. Zbývající nůž mi sebrali Abahigi, takže jediné, na co se mohu spoléhat, je pěstní souboj.

Mik nás provede po chatě, která je opravdu velmi dobře vybavená. Má tři místnosti – obývací pokoj s kuchyňkou a krbem dohromady a v horním patře je koupelna se záchodem a jeden pokoj s postelí. Domluvili jsme se, že v pokoji budu spát já a Sarah. Alexei i přes všechny mé protesty zabral gauč u krbu.

Mik se mrkne na hodinky a s krátkým pozdravem se vrátí zpět do Kingswoodu. Sdělil nám, že bude lepší, když nás nebude vůbec kontaktovat do doby, než se situace trochu uklidní.

Při bližším prozkoumání chaty zjistíme, že je tu několik loveckých zbraní, které by se nám mohli hodin. Najdu sadu pěti loveckých nožů, dvě lovecké pušky, oka na lovení zvěře a další. Napadlo mě, že bychom mohli kolem chaty rozmístit pár pastí a lovecká oka se k tomu perfektně hodí. Za normálních okolností bych se tak nenamáhala, ale moje tělo není zrovna ve stavu, kdy bych se mohla utkat s jakýmkoliv zabijákem či Abahigi.

Potřebuji si odpočinout.

Alexei nám ze zásob ze spíže připraví polévku a nalije každému do misky. Sarah jenom radostně kouká na teplé jídlo a začne ho pomalinku ochutnávat. V očích se jí objeví jiskřičky. Podle podávané stravy v cele, to bude asi hodně dávno, co jedla něco teplého a ochuceného.

Po jídle se shromáždíme u krbu, abychom si vyjasnili, jak budeme teď pár dnů fungovat. Shodneme se, že bude ideální držet hlídku přes noc. Alexei se rovnou nabídne, že dnešní noc vezme hlídku on. Protože nám Mik doporučoval ať v noci nechodíme ven, postavili jsme židli těsně vedle vchodových dveří, aby v nejhorším případě mohl Alexei rychle vlézt dovnitř.

Když jsme v místnosti jenom já se Sarah, přinutím se na ní pořádně prohlédnout. Vlasy má rovné a tvář má i bez líčení přirozeně krásnou. Je asi stejně vysoká jako já a tělo má zaoblené na správných místech. Na ženu ve středním věku vypadá opravdu dobře. Při jízdě sem jsem se jí zeptala na věk a potvrdila mé odhady. 44 let. Už od první chvíle si nemohu pomoci, ale mám pocit, že je mi nějak povědomá. Je možné, že jsem ji potkala na Sibiři?