Ta Pravá (první díl)

Část 16 Tyler: Ples

Kolem osmé hodiny nás šofér vysadí u školy, abychom si mohli „užít" tu slávu, kvůli které jsem si musel nechat ušít i nový oblek. Nakonec mě však nikdo nedonutil si vzít víc jak košili, protože bylo poměrně teplo a jednoduše nemám rád obleky. Zato Steve a Aaron ti se vyšňořili jak slečinky. Na pohled dokonalí gentlemani.

Jenom na pohled. Obleky často využívají na balení ženských. Saláti.

Caleb se postaví po mé pravici s oblekem, přizpůsobeným pro jeho obvázanou ruku.

Perfektní čtyřka.

Vejdeme do sálu a strhneme přesně ten povyk, který jsem očekával. S geny jsme to prostě vyhráli.

Nikdy jsem o sobě neměl nízký mínění. A věřím, že nikdo z naší party netrpí komplexy ohledně vzhledu. Lišák se neustále chlubí, jak velké je jeho nádobíčko a že je ochoten nám ho na požádání ukázat. Zatím jsme ani jeden z nás nenašel tu odvahu ho o to požádat, ale kdoví ... třeba jednou budeme chtít vidět Lišáka juniora.

S Aaronem žiju v jednom domě od 5 let, takže jsme spíš bráchové než přátelé. Když Aarona poprvé přivedli do našeho domu, tak jsme se nenáviděli. Dělali jsme si jen samé naschvály a rodiče věřili, že se z nás stanou přirození nepřátelé. To se naštěstí nestalo, po pár letech nás to přestalo nějak bavit a začali jsme vymetat diskotéky, vzájemně jsme se kryli – to byly časy.

Steva a Caleba jsem si vybral do týmu asi v 15 letech, poprvé jsem je potkal na výcvikovém táboře. Pamatuji si jako by to bylo včera, když jsme našemu nadřízenému podstrčili svědivý prášek do postele. Tenkrát jsme za to dostali týden na samotce a jakmile jsme vylezli, stala se z nás prostě neodlučitelná banda. Říkali nám Fourbaďáci, jako čtyři bratři. Chybí mi ty časy, kdy se nás každý ňouma bál a ustupoval před námi jen když jsme se na něj blbě podívali.

Je pravda, že i dnes máme respekt, ale tenkrát to bylo něco jiného než dnes. Teď je náš respekt tvořen hlavně příjmením a rodinnou historií.

Chvíli jen tak postáváme u vstupních dveřích do sálu, aby měly dámy výhled na pěkné borce a pak se rozmístíme po sále. Nejsme tady pro zábavu, i když Caleb často kolísá na hranici povinností se zábavou. Proto je tu Lišák. Má za úkol hlídat Caleba, aby si nestáhl kalhoty dřív, než bude naše akce dokončena. Vždycky nám to akorát přidělá víc problémů než užitku.

Caleb zaujme místo na baru, aby měl přehled nejen o novinkách, ale také měl dostatečný výhled na dámské obecenstvo.

Obhlédnu celý sál, který se postupně začíná naplňovat a z baru si vezmu skleničku s vodou. Snažím se při akcích nepít a dávat pozor na kluky.

„Ahojky ty můj cukroušku," jenom když uslyším její vysoký hlas, tak se mi zježí vlasy na hlavě, a to jsem do nich dnes naplácal poměrně dost gelu.

Otočím se k ní čelem a málem padnu do kolen.

Ta ženská fakt nemá žádné omezení, co se týče růžové. Má na sobě krátké, upnuté mini šaty s výstřihem, který by si užil převážně Steve a vlasy natupírované jak ze sedmdesátých let. Její dlouhé nehty a vysoké podpatky by dosáhly světového rekordu, kdyby se změřily. Mám pocit, že si spletla porno klub s hallowenským večírkem.

Její prsa se s každým jejím pohybu pohupují, což by za předpokladu, že by to byla pravá ňadra, byla pěkná podívaná, ale ta její plastická monstra mě akorát od toho jejího pokusu na party vyděsila.

Snažím se moc necivět, protože, kdybych se na ni díval dýl jak minutu, určitě by mě bolely oči.

„Sluší mi to?" zeptá se a jednou se otočí kolem dokola jak cukrová panenka. Při tom pohybu se její dvě kámošky usmějí a začnou přikyvovat. Připomínají mi naprogramované roboty.