Ta Pravá (první díl)

Část 67 Lara: Návrat přítele

Se Sarah jsme většinu času trávily tréninkem a mě samotnou překvapilo, jak moc mě trénink s ní vyčerpává. Ani slůvkem se nezmínila, kde trénovala a já se jí dle dohody na nic nevyptávala. Jedno vím ale určitě... nikdy nechci stát proti ní jako nepřítel. Denně mi dávala na frak. Vždy, když se mi povedlo jí přemoct, se na mě mile usmála a dala si se mnou odhodlaně další kolo.

Alexei tak nadšený nebyl. Celou dobu nás pozoroval a snažil se odhadnout moji novou přítelkyni. Přikázala jsem mu ať toho nechá, ale neposlouchal mě. Začal být tak podezíravý, že si jí měřil i během společných obědů. Ovšem nebýt jeho, tak asi nepřežijeme. Denně nám připravuje bohatá jídla a stará se o celou chatu. Z blízké vesnice nám pravidelně nosí noviny a oblečení, které by kladně ohodnotila i Diana.

...

Alexei nás vyruší při tréninku, který nám dává oběma zabrat. Z pozice slunce poznám, že je krátce po jedné odpoledne.

S úsměvem nás zatáhne do chaty. Všimnu si na stole černého obalu na zbraně. Tázavě se na něj podívám.

„Vaše zbraně slečno," odhrne obal a uvidím tam všechny své poklady, dokonce i stříbřenky. Tak říkám dvěma pistolím, které mi nechal vyrobit na zakázku hned první týden jeho služby. Na boční straně je do nich vryto písmeno L. Vezmu je spokojeně do ruky a potěžkám je. Jsou tak lehké a přesně dělané na mojí ruky.

Potom mi dojde, co Alexei udělal „to byl hloupý tah Alexeii," podívám se na něj příkře.

„Nemusíte se bát. Dával jsem si pozor. Přítelkyně, která mi pomáhala, by mě nikdy nepodrazila, plně jí důvěřuji."

Chvíli se s Alexeiem dohaduji, že nás o tom mohl alespoň informovat, kdyby se něco pokazilo, ale smetl to ze stolu. Neustále se culil jak sluníčko na hnoji z mé radosti nad zbraněmi. Ví, co pro mě znamenají. Například sada vrhacích nožů mi byla věnována jako památka na mafiánského bose Kapiosu, když jsem mu zapálila všechny sklady s kokainem. Také je tu můj meč, který jsem dostala od Andreje a několik loveckých nožů. Nechybí ani další střelné zbraně, ale ze stříbřenek mám nesmírnou radost.

Sarah po zbraních lehce přejede rukou až jí zazáří oči. Podíváme se po sobě.

„Předpokládám, že zintenzivníme trénink," řekne bez obalu a já pouze přikývnu.

...

V noci nás vzbudí Alexei, který vlítne do naší místnosti. Okamžitě se se Sarah postavíme a do ruky sebere každá lovecký nůž ze stolku, kam si ho pro jistotu odkládáme.

„Máme návštěvu," podotkne Alexei a všimne si mého bojového výrazu. „Ale ne takovou, jakou si myslíte madam."

Asi vypadám hodně překvapeně, protože kývne k noži na znamení, že ho můžu schovat.

Se Sarah se oblékneme do kalhot a trička. Vlasy si stáhnu do vysokého culíku a na nohy si nasadím tenisky pro případ, že bych musela nečekaně vyběhnout. Za pás si zastrčím stříbřenky.

Následujeme Alexeie po schodech dolů a jakmile se mi objeví krb v mém zorném poli, vykulím oči na muže, stojícího u okna. Muž se otočí po vrzavém zvuku schodů.

Hrkne ve mě, když ho spatřím. Jeho tělo je pokryto jizvami po popáleninách, ale je to on.

Přede mnou stojí Andrej.

Vrhnu se k němu a prohlížím si ho od hlavy k patě „Andreji?" chci se ujistit a oslovím svého bývalého velitele ze Sibiře.

Přikývne „rád tě zase vidím jedničko."