Ta Pravá (první díl)

Část 45 Lara: Bronks

Krátce po deváté dorazíme do Bronksu, jednoho poměrně fajnového podniku, stvořeného přesně pro dnešní večer. Je to podnik pro zazobance, kde prachy lítají vzduchem. Dobrovolně bych do takového podniku nevstoupila, ale pořád lepší než Stars, kde bych musela být pořád na pozoru.

Bronks je ten typ podniku, kde si můžete dát drink, zároveň si zatancovat a jak by někteří řekli, dát si selfíčko na Instagram. Jenom při pomyšlení, že kolem mě budou takoví lidé, se otřesu. Ale kvůli Dianině bezpečí to přetrpím.

Mise je holt mise.

Vidím natěšený výraz v Dianině obličeji, a to mi stačí. Slovo „paráda" a „bomba" z ní vypadnou hned, jak si u baru objednáme pití. Já do sebe hodím vodku, abych se trochu uklidnila z té kupy lidí, co se tady kolem mě pohybují.

Prolustruji pohledem klub. Když uznám, že nám žádné nebezpečí nehrozí, tak povolím Dianě, aby šla na parket. Původně tam táhla i mě, ale oznámila jsem jí, že si chci dát ještě další pití, takže šla sama.

Celou dobu jí však nespouštím z očí.

Několik kluků, posedávajících v kójích poblíž parketu si všimnou Diany a začnou ji hltat očima. Pochybovala bych, že už jim bylo osmnáct, ale přesto si je nenápadně vyfotím a projedu databází, zda nejsou nebezpeční.

Na telefonu roluji jedno za druhým.

Nic. Nic. Zastavím se u jednoho, když si přečtu informace o upomínce za pobíhání po veřejnosti bez oblečení. Nechutně se na toho týpka podívám a zastrčím telefon zpět do kabelky. Nechutný, ale ne nebezpečný.

Ucítím vedle sebe pohyb.

„Ahoj krásko," protočím oči nad tou mizernou poklonou.

„Nashle troubo," řeknu ledově s očima upřenýma na parket. Řádně mě otituluje a odejde. Flirtování a randění je asi součást života 23letých žen, pomyslím si.

Kouknu na Dianu, která mě pobízí, abych za ní šla. Její rozesmátý obličej a volné pohyby do rytmu mě uklidní.

Uvědomím si, o co všechno jsem přišla.

O popíjení po nocích.

O zábavu.

Nikdy v životě jsem nezažila pocit opilosti. Nikdy jsem se nerozhodovala, zda budu chodit s tím klukem, nebo oním klukem. Nemusela jsem řešit vylézání oknem ven po večerce, protože jsem nikdy žádnou neměla. A vlastně mě neměl ani kdo kontrolovat. Vždycky to byl jen tvrdý trénink, nebo učení. Buď jsem trávila hodiny v tělocvičně, nebo jsem poslouchala hodiny chemie a cizích jazyků.

Diana se na mě usměje a zvedne skleničku.

Asi jsem přišla o hodně.

I když si upřímně nejsem jistá, jestli je to na škodu. Můj život sice není perfektní, ale představa, že bych dopadla jak Paulina, nebo její kamarádky, mě děsí.

Chvíli nad tím přemýšlím, když do mě někdo strhne, což mě přinutí se otočit.

Já o koze a koza za mnou. Paulina s telefonem v ruce se chystala omluvit? ale jakmile mě zmerčí, tak pusu opět zavře a zašklebí se.

Její vkus se za ten rok vážně nezměnil. Má na sobě přiléhavé růžově flitrované šaty a vysoké podpatky. Délka a špičatost jejích nehtů mě vždy dokážou překvapit. Za jejími zády zahlédnu její dvě kamarádky s podivně barevnými drinky, ozdobené deštníčky.

Tváří se tak, že by na mě nejradši plivla, ale myslím, že jí v tom brání má skvělá pověst, která se za tu chvíli, co jsem se vrátila, rozšířila a upřímně vůbec mi to nevadilo.

„Bronks ztrácí na hodnotě, když se tu potuluje taková chamrať," šepte a chce se znovu otočit. Chytnu jí však za ruku, ve které drží telefon a přitáhnu si ji k sobě.

„Pozor na pusu Barbie," zavrčím na ní a pustím její ruku.

Projede mě pohledem od hlavy k patě. Stále s telefonem u ucha zlostně vyštěkne „Phillipsová" a vytratí se v davu.

Očima opět vyhledám Dianu, která stále tancuje na parketu a náramně se baví.

Aspoň někdo.