Ta Pravá (první díl)

Část 9: Lařina volba

„Hej!! Laro, posloucháš mě vůbec?" Diana mi zamává rukou před očima, aby upoutala moji pozornost.

Podívám se na ni, jak upíjí své karamelové laté a s vykulenýma očima se mi zarývá do očí „dneska jsi totálně mimo ... nevěřila bych, že to vůbec někdy řeknu, ale dnes jsi ještě divnější než normálně," dodá a hodí mi čokoládový muffin, který si pravidelně kupuje po cestě do školy.

Opatrně ho seberu a čekám, kdy mi ho Diana vezme „a já nemůžu uvěřit, že jsi mi právě nabídla čokoládový muffin," zakousnu se do něj.

Trochu podezřívavě si kousnu i podruhé „jestli jsi ho otrávila, tak tě budu posmrtně strašit ... děje se něco?"

Diana povzdechne „ale, mamka mi sebrala klíčky od auta a bude mě vyzvedávat každý den po škole náš šofér," znuděně si namotá vlasy na prst a začne si s nimi hrát.

„Co jsi zase provedla?" zeptám se s plnou pusou.

„Právě že nic, teda nevím o ničem, co bych měla udělat," poškrábe se na hlavě a hodí skicák do batohu.

Dianiny rodiče berou své dceři klíčky od auta pouze ve vážných případech. Vloni jí je zabavili kvůli špatné známce z chemie, před pěti měsíci kvůli zničení japonské vázy z období kofun za půl miliónu. Většinou k tomu byl opravdu vážný důvod.

„A ptala ses jich, proč ti je sebrali?"

„Prý mě chtějí naučit zodpovědnosti, ale to jim nežeru." Diana znuděně upije ze svého laté.

„Jezdit s šoférem není přece nic hrozného, nebo jo?"

Jakmile dojím muffin, zamíříme do západní části kampusu, kde nás čeká povinná hodina tělovýchovy, které se musí účastnit každý student univerzity, a to bez ohledu na jeho studijní zaměření.

„Ne to ne, ale připadám si jak pod dohledem chůvy, je to otrava poslouchat od šoféra, že bych se neměla stýkat s chlapci a měla bych se soustředit na studium," musím se usmát nad jejími starostmi.

V šatně se převlékneme do předepsaných cvičebních úborů, tedy černých šortek a bílého trička s logem školy. Kluci nosí kalhoty, což se může v letních měsících zdát poměrně nepraktické, ovšem materiál těchto úborů je opravdu příjemný a není vám v nich zima ani teplo. Diana se jednou zmínila, že je navrhla jedna známá francouzská návrhářka, která se snažila vytvořit jednoduchý a praktický design pro běžné věci, jako je např. cvičební úbor. Vlasy si vyčešu do vysokého culíku, aby mi nezavazely při hodině gymnastiky, která nás má dnes čekat.

„Jestli mě bude nutit, abych vlezla na hrazdu, tak se vymluvím na menstruaci, nebo na tumor," dodá vítězně Diana a zatne odhodlaně pěst ve vzduchu. Zachechtám se a společně vejdeme do tělocvičny, kde na nás čeká zbytek ročníku.

„Myslím, že ten tumor ti nikdo neuvěří," zašeptám a zařadím se na nástup.

„Holka ani nevíš, jak dobrá jsem herečka."

„O tvých hereckých schopnostech vůbec nepochybuji, ale před měsícem jsme prošly kompletní zdravotní prohlídkou, jestli si vzpomínáš. Myslím, že tumor by ti zjistili."

Diana se zamyslí „menstruace to jistí."

„Jestli jsi zapomněla, tak tuhle výmluvu jsi už použila minulej tejden."

„Sakra práce," zanadává.

Jsme po kupě vždy několik oborů stejného ročníku, naštěstí módní návrháři chodí s námi do skupiny. Minulý rok byla Diana v jiné skupině a dost u toho trpěla, protože si sice rozumí se svými spolužáky, ale jak říká, nepotřebuje poslouchat gayovské komentáře při sportování. Na módní návrhářství a stylistiku chodí převážně homosexuálové. Pár holek tam samozřejmě také najdete, ale spočítaly byste je na prstech. Diana si s holkami z jejího oboru moc nerozumí, proto mezi její přátele patří převážně mužská část.