Ta Pravá (první díl)

Část 1 Lara: Hodina žurnalistiky

Jakmile mi Diana poklepe na rameno, ztuhnu. Už několikrát mě načapala, jak zírám do prázdna a nepřítomně poslouchám její monolog. Naštěstí není jedna z těch, kterou by to opravdu urazilo.

Možná proto, že si už zvykla.

„Vážně holka, ty bys vyhrála hlavní cenu v čučení do prázdna," mrkne na mě a upije z mého latte macchiato, které za tu krátkou dobu, co tu sedíme, vychladlo.

„Promiň, zamyslela jsem se," jediný pohled na hodinky mi napoví, že je pravý čas opustit naše posvátné místečko u okna kavárny, kam pravidelně chodíme každé dopoledne.

S učebnicí v ruce se společně vydáme do západního křídla Kingswoodské univerzity, kde nás čeká první hodina žurnalistiky s tou nejotravnější profesorkou, kterou kdy tato škola mohla zaměstnat. Vážně. Měla jsem jí minulý semestr na Základy mediální teorie. Jeden kluk usnul a sesunul se k zemi jak seschlý kaktus, když už nevydržel monotónní výklad slečny Donovenové. Hodinu a deset minut mluvila o své pratetě Ruth, kterou čirou náhodou srazil autobus, když dělala reportáž o novodobých praktikách pěstování mrkve. Bohužel ten daný kluk, stejně jako prateta Ruth, neměl moc velké štěstí. Vyrazila ho z hodiny s tím, že bude předmět opakovat. Chudák.

„Vážně mi vysvětli, proč jsem si zapsala tento předmět," Diana si otráveně odfoukne ofinu z očí, sebere mi učebnici a začne jí namátkově listovat s lhostejným výrazem. Její na mikádo ostříhané fialové vlasy má nakadeřené do přirozených vln, které jí ladí ke košili a kárované minisukni.

Lehce jí dloubnu do ramene „protože jsi ta nejlepší kamarádka, která mě nenechá na pospas zlé ježibabě."

Hodí na mě ten nejsarkastičtější úšklebek, kterým často dává najevo, že lituje svého rozhodnutí. „Jestli někdy zjistí, jak jí říkáme, nechá nás vymetat komíny ve školní jídelně."

Diana si vybírá volitelné předměty shodné s mými hlavními předměty, i když její hlavní obor je módní stylistika a mohla by si zvolit i mnohem zajímavější předměty.

Diana chce být módní návrhářkou jako její mamka, která jako majitelka módní značky D&Dougles tráví spoustu času v Paříži na módních přehlídkách. Původně brávala Dianu s sebou, ale po ztroskotaném víkendu, kdy Diana „omylem" polila oblek jednomu nafoukanému sponzorovi za půl milionu dolarů, raději jezdí sama bez své dcery. Často tak trávíme víkendy společně v obrovském domě Douglesů, přecpáváme se popcornem a komentujeme filmy s Bradem Pittem. Pan Dougles také často není doma, protože se věčně účastní důležitých porad senátorské komory. I když by se mohlo zdát, že Dianiny rodiče patří mezi nabubřelou smetánku společnosti, jsou to neuvěřitelně milí lidé. Jsem u nich pečená vařená, a přesto se na mě neustále usmívají a zvou mě na veškeré večírky a bankety, které se u nich konají.

Někdy si říkám, že Diana je opravdová hříčka přírody. Veškeré módní pokusy a modely zkouší sama na sobě. Za těch šest měsíců vystřídala snad 13 barev na vlasy. Před dvěma měsíci přišla s brčálově zelenou hlavou, do které si vpletla tmavě modré copánky a celé to doplnila tmavě modrým tričkem se zelenou sukní. Měla jsem nutkání se zeptat, zda se nechystá náhodou na rande s vodníkem, ale díky výrazu hrdosti na její tváři jsem raději mlčela a pochválila jí nový look.

Byla prostě svá a přesně to se mi na ní líbilo.

Na Kingswoodu nenajdete moc normálních lidí, proto jsem za Dianu opravdu ráda. Kingswood je totiž elitní univerzita, kde studují pouze děti vlivných lidí, jako doktoři, senátoři, sportovci; no prostě smetánka společnosti. První den podzimního semestru si mě děkan univerzity pozval do kanceláře, aby mě o této skutečnosti osobně informoval, jako bych to už nevěděla. Také mě pan děkan Dashwood důrazně upozornil, že být součástí prestižního stipendijního programu na Kingswoodu se poštěstí pouze jednomu studentovi ročně, takže bych si měla této příležitosti vážit a reprezentovat školu svými úctyhodnými výsledky.