First of all/Maze Runner

18. Kapitola spací den

Nový den, nové zážitky. A nasranost když si vzpomenu čemu musím čelit... Ughhh!!! Proč je to tak nefér?! Chci se zvednout z postele ale ucítím zatlačení zpátky na postel a nesouhlasné mrčení. Zasměju se a lehnu si tak abych mu koukala do obličeje. Je nádherný i když spí. „Baví tě na mě koukat?" Zeptá se. „Mhm." Řeknu a ještě víc se uculim. „Měli bychom vstávat zlato. Ty ses zas zřídil." Řeknu se smíchem. Upřímně je zbytečné vstávat abych udělala snídani stejně tak skoro nikdo nebude. A do labyrintu se taky nepůjde, všichni jsou na šrot. ,,Já ale nechci a ani nemusím.'' odsekne mi jako malé dítě. Zasměju se mu. nesouhlasně si chová hlavu do mé hrudi. Hladím ho ve vlasech.  Takhle ležíme ještě hodně dlouho. Když pomalu začnou všichni vstávat ta se k nim přidáme. Newtovo protesty už ani neposlouchám. Dojdeme do jídelny a vezmeme si každý svůj talíř. ,,Dobré ráno.'' řeknu schválně nahlas. ,, Ššššššššš neřvi proboha!" řekne naštvaně Minho. Hah dobře mu tak! Nemá tolik chlastat. Dneska si asi s nikým moc nepopovídám.

Když dosnídám, tak odnesu svůj talíř a umyju ho. Celkově začnu umívat nádobí po všech. Prasata. Že se nestydí fakt hrozný tohleto!

,,Dobré ráno." ,,Dobré Tess." odpovím therese zvesela. ,,Ti to včera hodně rozjeli." řekne se smíchem. ,,To teda, dneska si asi s nikým nepopovídám." řeknu hraným smutným hlasem. ,,Od toho jsem tu já." odpoví mi. 

Hodnou chvíli si tahle povídáme když pak musím jít dělat oběd. Pánvička pochybuju že by to dneska sám dokázal. Společně uděláme oběd. Přicházejícím placerům dáváme jídlo. Všichni pomalu usedají ke stolům a zahajují konverzace všech druhů a témat. Já nemám hlad. tak odejdu si lehnout do trávy. Dojde za mnou Thomas. ,,Ahoj. Proč nejíš?" ,,Nemám hlad." pokrčím rameny. Jen mlčky přikývne jakože chápe.

Sem tam prohodíme nějaké slovo ale jian každý mlčí. Asi si nemáme co říct. Co se dá dělat no. Vidím jak za námi jde Newt. ,,Ahoj lásko." pozdravím ho. ,,Ahoj, můžeš?" pokyne hlavou někam pryč. Zvednu se a chytím jeho ruku. ,,Ahoj Thomasi." řeknu ještě rychle. Pravdou je, že drby se tu šíří rychleji než u slepic. Už ráno jsem slyšela jak někdo debatuje že si včera při zápase s Gallym vzpomněl na své jméno, takže nebylo divný aspoň že já ho znám. S Newtem jsme se ruku v ruce procházeli placem. ,,Víš Nic. Nepřijde ti divný že se k tobě Thomas nějak moc má?" proboha on snad žárlí. Awww. ,,Ne, jen je tady novej takže se snaží seznámit to je celý." odpovím mu prostě. ,,Já nevím, nějak se mi to nezdá..." ,,Hele i kdyby. Já mám  ráda jenom a jenom tebe." řeknu a na důkaz svých slov ho políbím. Polibek prohloubí a když nám začne docházet dech tak se odtáhne. ,,Miluju tě." ,,Miluju tě." odpovím a ještě mu dám krátkou pusu.

Tak je tu další kapitola. 466 slov!!! Nebudu lhát, bylo těžké po taové době něco napsat tak aby to navazovalo a dávalo smysl. Ale podle mě to není  tak špatný. Řekněte mi svůj názor

Vaše Nicol ❤️