30. kaptola Sbohem

222 7 30
                                    

Procházeli místnost za místností. Všude byli mrtví. ,,Co se to tady sakra stalo?" Zeptal se Minho. ,,Netuším, ale nic pěknýho to určitě nebylo." odpoví mu Pánvička. 

Dojdeme až do místnosti kde jsou kamery na plac. ,,Celou dobu nás sledovali..."  řekne vyděšěně Winston. Thomas dojde k jedné obrazovce, chvíli jí sleduje a pak něco zmáčkne. Před námi se rozsvítí nová obrazovka. 

Objeví se na ní žena, s bílím plíštěm a blond vlasy v perfektním drdolu. 

,,Zdravím vás, jsem doktorka Ava Pageová. Jsem ředitelka oddělení smrtící izolace nezletilích při zániku lidstva. Jestli se díváte, znamená to že jste úspěšně dokončili Labyrintový test. Kéž bych vám mohla osobně poblahopřát. Ale zabránily tomu jisté okolnosti. Jistě musíte být věichni hodně zmatení, rozezleni a viděšeni. Mohu vás ale ujistit, že všechno co se vám dělo, všechno čím jste museli projít, to všechno mělo svůj důvod. Už si nevzpomínáte, ale náš svět spálilo slunce. Miliardy lidí zemřeli v plamenech, na nemoci, na katastrofy v  globálním měřítku. Škody byli nepředstavitelné. A pak přišlo něco horšího... Říkáme tomu erupce. Smrtící virus napadající mozek. Je agresivní.  Nepředvídatelný. A neléčitelný. Teda, to jsme si aspoň mysleli. Ale pak se zrodila nová lidská generace, která dokáže nákazu přežít. Náhle, jsme mohli doufst, že nalezneme lék, ale jeho hledání není snadné. Mladí lidé podstupují testy. Dokonce jsou obětováni v drsném prostředí, kde můžeme sledovat jejich mozkovou činnost.  To vše s cílem pochopit, čím jsou odlišní. Čím jste VY odlišní... Možná si to neuvědomujete, ale jste velice důležití! Bohužel vaše testy teprve začali, jak brzy sami zjistíte. Všichni s našimi metodami nesouhlasí, pokrok je pomalý, a lidé mají strach... Pro nás je možná příliš, pozdě, ale pro vás ne! Svět venku na vás čeká! A nezapomeňte... Zlosin je dobrý..."

Dokončila svůj dlouhý monolog a nakonec si odstřelila hlavu. 

Thomas se někam rozešel, tak jsem se koukla tím směrem, na zemi bylo ženské tělo v bílém plášti v té místnosti odkud bylo video nahráno. Nebyla vidět hlava tak jsme museli blíž. 

Než jsme se tam ale stihly dostat tak se ozval zvuk, a otevřeli se dveře. Všichni jsme před nimi stáli a koukali tam, ven kde byli další dveře ale normálně otevíratelné. 

,,Je po všem?" zeptal se Chuck. 

,,Řekla že jsme důležití, tak co máme dělat dál?" zeptal se Newt. Chytla jsem ho za ruku a koukla se mu do obličeje. Pohled mi opětoval. Jemně jsem se na něj usmála, snažil se mi to oplatit ale byl hodně ve stresu. 

,,Nevím." odpoví mu Thomas. Všichni se na něj podíváme, nikdo nemá slov, bylo to moc informací najednou.  ,,Ale radši vypadneme." dodá po chvíli. 

,,Ne." ozve se za námi, otočím se a kdo tam nestojí. No Rmutík Claus s dárkama to fakt není. 

,,Gally?" zeptám se nevěřícně. ,,Pozor! Je uštknutý." řekne Tessa. Z jedné ruky pustí na zem klíč a ve druhé drží zbraň. ,,Nemůžeme jít." řekne, má slzy v očích a celý se klepe. 

,,Už jsme odešli jsme venku. Jsme volní." řekne mu Thomas. 

,,Volní?" řekne až výsměšně Gally, a roztáhne ruky kolem sebe. ,, A venku nám bude líp? Ne... Ne odtud se nedá uniknout." řekne a zčne na Thomase mířit zbraní. Všichni na něj vyděšeně koukají. 

,,Gally poslouchej mě. Nemyslí ti to jasně, seš mimo, ale můžeme ti pomoct, jen odlož tu zbraň." řekl mu Thomas. 

Všimla jsem si jak Minho svírá oštěp, připraven ho hodit. 

First of all/Maze RunnerKde žijí příběhy. Začni objevovat