First of all/Maze Runner

28. kapitola Gally bere velení

Když se Thomas vzbudil všichni jsme na něj koukali. ,, Vzpomněl jsem si!" Řekne. ,,Hm skvělý ale zatím co ty sis vzpomínal na starý nevím jestli dobrý časy. Tak se všechno posralo." Odfrknu si. ,, Nicol. Je mi to líto." Řekne a koukne na mě smutně. ,,O čem to do frasele meleš?" Zeptám se. ,, Viděl jsem tě. I Tessu. Vás všechny."

(Po tom co jim převykládá celou minulou kapitolu)

,,A víc si nepamatuju..." Skončí svůj monolog. Všichni na něj vyjeveně koukáme. ,,No ale co bylo to bylo. Už jsme všichni někdo jinej." Řekne Newt. Jen po něm hodim krátký pohled. Abychom si ujasnili situaci. Od té doby jsem mu neřekla absolutně. Nic. Zkoušel se mnou mluvit ale já nechtěla. Takže jsem vždycky začala mluvit s někým jiným nebo dělala že ho neslyším.

,, Thomasi, zatím co si byl v kómatu. Tak Gally převzal velení. Všechny přesvědčil že za to můžeš ty a pokud někoho ne. Tak brzo přesvědčí." Řekne mu Minho. ,,A navíc tebe a Teresu chcou vyhostit. Jako nějaký obětní beránky." Dodám jakoby nic. Ale v reálu umírám strachy páč absolutně nevím co dělat. 

,,A kdy?" ,,Za půl hodiny se zavírají brány takžeee..." odpoví mu tentokrát Newt. 

,,Fajn, asi mám plán." řekne a my se k němu všichni nakloníme. 

,,Takže, až si pro nás....

...

...

...

...

... všichni chápou?" zeptal se. My jen přikývli a všichni šli zařídit svoji část práce. 

Byla jsem na odchodu když mě někdo zastavil. 

,,Musíme si promluvit..." řekl jen. ,,Teď na to není čas." odseknu. ,,Jo je, pak už může být pozdě!" odpoví mi. ,,Fajn, poslouchám." řeknu mu. 

,,Je mi líto co se stalo, já. Nemyslel jsem to tak. Byl jsem vynervovanej, bylo toho na mě už prostě moc a prostě, nechtěl jsem tě tak nazvat. Nikdy by mě to ani ve snu nenapadlo prostě nevím jak Gally Alby Thomas Rmuti-" ,,Dost. To stačí." řeknu mu s kamenným výrazem. Někdo ho totiž umlčet musel jinak by tady mlel blbosti ještě hodně dlouho a já to vážně poslouchat nechci. ,,Chápu to." řeknu a usměju se na něj. ,,Prosím odpus- moment co?" začala jsem se smát, ten jeho výraz byl k nezaplacení. Škoda že si to nemůžu vyfotit. 

Došla jsem k němu a za zátylek si ho přitáhla k sobě. Dala jsem mu rychlou pusu. ,,Ať už se to neopakuje." řeknu jen. ,,O to se neboj, už nikdy víc." řekl a usmál se na mě. 

Začal mě líbat, a já mu polibky oplácela stejným tempem. ,,Hrozně ráda bych to dokončila, ale bohužel, není čas..." řeknu mu. Pouze přikývne a pak se oba vydáme jiným směrem. 

Pár minut před uzavíráním bran. 

Už jsem stála u brány jako většina kluků. Vedle mě se postavil Newt a propletl si se mnou prsty. Usmála jsem se na něj, úsměv mi oplatil a na tváři se mu objevili dolíčky. Awww to je roztomilý!!!

Koukla jsem se kolem a viděla jak táhnou Thomase po zemi a Teresu strkají před sebou. Přesně podle plánu! 

Oba je přivázali ke dvěma kůlům. ,,Tohle je plítvání." řekl Gally. Všichni jsme ho mlčky pozorovali a čekali co z něj vypadne. Ale on mlčel. ,,Gally, nezdá se mi to správný." řekne Winston. ,,Co když má Thomas pravdu, třeba nás odvede domů." Přidá se Jeff. ,,Jsme doma! Jasný? Nechci už na zdi škrtat další jména!" odpověděl Gally. ,,A když nás vyženeš, něco se vyřeší?" ohradila se na něj Tess ,,Ne tohle není vyhnání, ale obětování." řekne jí Gally. ,,COŽE? POČKEJ! GALLY CO TO DĚLÁŠ?!" vyjekne vyděšeně Teresa. 

,,Vážně myslíš, že nechám Thomase jít zpátky do labyrintu po tom co napáchal?! Rozhlídněte se! Vidíte náš plac? Tohle je jediná cesta. Až rmutové dostanou pro co si přišli. Všschno bude zase jako dřív." dořekne svůj monolog Orel skalní. V dálce vidím Chucka jak se sem snaží nepozorovaně dostat. 

,,Slyšeli jste ho? Proč tam všichni jenom tak stojíte?! Je šílenej!" řekne Teresa. ,,Buď zticha." snaží se ji uzemnit ten grind. ,,Jestli tu zůstanete, rmutové se vrátí. Vrátí se a budou se vracet, dokud nebudete všichni mrtví!" Promluví svoji velice procítěnou řeč Tessa. ,,TICHO!" zařve Gally, zřejmě mu došli argumenty. 

Najednou se Thomas jakoby probudí a vrazí dvěma klukům u sebe. My se mu vydáme na pomoc. Mezi tím už je Chuck u brány. Já odříznu Teresu. Minho dá svoji mačetu na rameno Gallyho a opatrně a pomalu kolem něj prochází nechávajíc mačetu na stejném místě. Když je u nás, mačetu z jeho ramene sundá a á si ji do pouzdra na zádech.

,,Si plnej překvapení." pokrčí rameny Gally. ,,Nemusíte s námi ale my odcházíme. pokud chce někdo s námi. Tak ať jde." ,,NEPOSLOUCHEJTE HO, chce vás jen vyděsit." snaží se bránit Gally ale marně. ,,Nesnažím se vás viděsit, však už jste! I já mám strach, ale radši budu riskovat život, než abych ho strávil tady. My sem nepatříme. Tohle místo... Není náš domov. Dali nás sem. Byli jsme tu uvězněni. Venku máme na výběr. A dostanem se odsud! Já to vím!" Zakončí svůj dlouhý monolog Thomy. Gally jen spustí ruce podél těla. 

Zabralo to! Víc než půlka kluků se k nám přidala! ,,Promiň." řekl jen Jeff. 

,,Gally, je konec. Pojďte s náma." nabídl jim Thomas. 

Gally má ale asi moc velkou hrdost. ,,Tak přeju hodně štěstí." řekne Gally. Thomas to vzdá a většina se rozběhne do labyrintu. Já tam pořád stojím a koukám se na něj. ,,Sbohem..." řeknu, otočím se a vydám za ostatními. 

Tenhle boj jsme vyhráli, ale nevěděli jsme co nás čeká...

Ejjjjj jsem opět tu s další kapitolou. Musela jsem si pustit film páč jsem ty monology chtěla přesně tak jak byli podle postav. 

Vaše Nicol ❤️