First of all/Maze Runner

17. kapitola- what?

Už se stmívá. A já jsem pořád v lese. Přímo nasraná na celý svět. A přemýšlím že tady budu i spát. Jo budu tady spát. Proč bych měla jako být s nimi když mě tam nechcou. Jo sice nic takovýho neříkali, ale je mi to jasný. „Nicol?" Teresa! „Tereso? Děje se něco?" „Ne, teda vlastně jo. Viděla jsem co se dneska stalo. Proč proboha sedíš na stromě?" Šlo slyšet že zadržuje smích. „Jsem se urazila!" „Jo taaak. Tak to v tom případě chápu. Ale teď k tomu proč jsem se ti ozvala. Včera jsem slyšela ty kteří vás poslali do labyrintu, že se plány úplně změnily. Proboha Nicol oni mě tam nepošlou za měsíc! Oni chtějí test Labyrint urychlit. Takže maximálně do dvou týdnů tam budu taky!" „Fuu, tak to je síla! Čekala jsem hodně, ale tohle? Musíme začít hledat. Jestli to chcou urychlit tak to nevěstí nic dobrého! Co když na nás pošlou rmuty?!" „Hele klid. Teď to neřešme, ano? Hlavně už je pozdě půjdu spát, a ty si běž užívat. Přece je dneska slavností den." „Díky Tess. Dobrou." „Dobrou Nici." Zvedla jsem se a slezla ze stromu. Vydala jsem se směr oheň přece jen dneska je opíjeci den! Vatra! Došla jsem k ohni a viděla jak Newt sedí u Tomyho. Zaslechla jsem jejich rozhovor. Povídali si o labyrintu. „Na, dej si jako chlap." Řekl Newt. Ajaj. Došla jsem za nimi. „Hlavně že ty seš chlap a vypadáš na 13!" Řeknu a zasměju se mu. Thomas se napil a pak to hned vyplivl. „Fuj co to je?!" „Já ani nevím." „Gallyho tajný recept." Zasmějeme se s Newtem. Sednu si Newtovi mezi nohy a opru si hlavu o jeho hruď. Rukama mě obejme a já se k němu ještě víc přítulim. Zlatíčko moje. Takhle sedíme nějakou dobu. Já se rozhodnu jít spát páč mi není dobře a ostatní nechám být. Přece jen, je to jejch věc jak se opijou, a já nejsem jejich chůva.

Ahojky, budu tuhle knihu dopisovat a pak chci udělat pokračování tak snad tu ještě někdo z vás zůstal se mnou. 

Vaše Nicol ❤️