Příběh labyrintu určitě všichni známe. Ale tenhle bude odlišný od ostatních. Proč tak začnete číst a zjistíte.
Moje 1. knížka takže respekt a na vlastní nebezpečí 😂😂😂
Ráno jsem se vzbudil v pevném sevření. Hned jsem si uvědomil v čím. Nicol. Ještě spala ale já ji nechtěl vzbudit. Dal jsem jí pusu do vlasů. Najednou jsem cítil pohyb. Nicol se začala probouzet. „Dobré ráno Růženko." Řekl jsem a usmál se na ni. Úsměv mi oplatila. „Dobré ráno. Jak dlouho jsi vzhůru?" „Chvíli." „Kolik je?" „Asi za dvě hodiny bude snídaně." „Tak to už musím vstávat." „Proč tak brzo?" „Protože tak zněla domluva. Včera jsem nepomohla Pánvičkovi s večeří a dělal ji sám, tak teď budu já dělat snídani sama." „Ahaaa. A nechceš pomoct?" „No nějaká přítomnost někoho by mi nevadila hele. Obzvláště tvoje přítomnost mi až lichotí." Po téhle větě sem nabíral červenou barvu jako rak.
Nicol
Šla jsem s Newtem do jídelny. „Tak co bys chtěla dneska uvařit?" „Nevim asi něco zdravého ale co nevím." „Tak třeba hmmm..." „Tousty?" „Tak dobře ty si tady šéf kuchařka." Začala jsem se červenat.
Asi za hodinu jsme měli připravenou snídani. Vypadala dobře. Na každém talíři byli dva tousty a nějaká zelenina. Měli jsme hodinu. Ja se zatím šla vysprchovat. Pak jsem si udělala cop. A převlékla se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na tričku jsem si udělala uzel protože je mi větší. Šla jsem za Newtem. Chytl mě kolem pasu a přitáhl blíž k sobě. Dal mi pusu. Dala jsem mu ruce kolem krku. Objala jsem ho a pak už šla směr jídelna. Za chvíli přicházeli ostatní. Když pak přišel i Pánvička. Tak mě pochválil ze nečekal že to zvládnu takhle dobře. Na jeho kompliment jsem mu vrátila jen úšklebek. Po snídani jsem šla za... ano nečekaně za Newtem. Seděl u stolu s Winstonem, Albym, Pánvičkou, Jeffem, Clintem a tím egoistou Minhem. „Ahoj kluci." „Jestli je to tak jak říká Pánvička a tuhle celou snídani jsi dělala sama, tak asi vyhodime Pánvičku a v kuchyni necháme jen tebe." Řekl Clint. „Tak dík no." Řekl uraženě Pánvička. Ostatní se zasmáli.
Pak se Newt zvedl a odnesl talíř. Já už stála u vchodu a on za mnou přišel. „Jdeme?" Zeptala jsem se ho. „A kam?" „Uvidíš." Řekla jsem a šibalsky se usmála. Šli jsme na "náš" strom. Když jsme byli nahoře tak se ke mně naklonil a dal mi pusu, ale ne jako vždycky tentokrát to nebyla jenom obyčejná pusa. Políbil mě. Pak se odtáhl. Já se začala velice rychle červenat. Bohužel až moc. Takže když mě Newt vyděl tak se začal smát.
„Hele buď ticho ano!?" Chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Dala jsem mu pusu na tvář. po několika minutách promluvil „Už by jsme měli jít."
Slezli jsme ze stromu. Každý šel jiným směrem. Šla jsem samozřejmě směr jídelna. Kam jinak že? „Ahoj Pánvičko. Co bude dneska k obědu?" „Rizoto." „Dobře. Tak jdeme na to?" „Jo. Zatím nakrájej zeleninu." „Dobře." Začala jsem krájet. Šlo to dobře. Až najednou jsem chtěla otočit abych Pánvičkovi něco řekla, ale nevěděla jsem že stojí za mnou. Lekla jsem se ho a nechtěně se řízla. „Au!" Sykla jsem bolestí. „Ježiš promiň, nechtěl jsem te vylekat. Pojď půjdeme na ošetřovnu." „Neboj nemusíš se mnou chodit zvládnu to sama." Řekla jsem a usmála se na něj. „Dobře. Ale slib mi že tam půjdeš." „Slibuju."
