First of all/Maze Runner

24. kapitola klíč

Když jsem se vzbudila tak bylo něco málo po 7 hodině. Díky bohu za hodinky běžců. Ale bylo mi jasný že běžci už vyběhli do labyrintu. V duchu jsem proklínala Newta za to že mi to zakázal. Však já dokážu chodit. A zažila jsem už i horší zranění!

Newt furt spal, ležel mi na hrudi a objímal mě kolem břicha. Potichu oddechoval, vypadal najednou tak klidně. Teď toho na něj musí být hrozně moc. Já na jeho místě už se složím. Rukou mu prohrabnu vlasy a poté ji položím na jeho záda. Najendou tady profoukne vítr a mně je trochu zima. Všimnu si že máme deku zkopanou skoro na zemi. Opatrně se pro ni natáhnu, Newt vydá nesouhlasné mručení. Zasměju se nad tím a zakryju nás.

Ani nevím jak ale najendou usnu.

Když se probudím už je většina placerů na snídani. Jen my s Newtem a několika ospalci se furt válíme.

,,Newtie. Vstávej zlato." Řeknu mu a začnu mu pročesávat vlasy prstama. ,,Mmm- ještě neee." Řekne a víc se ke mně natiskne. Ani jsem nevěděla že to ještě jde. ,, Musíme, taky se mi nechce, ale nezbývá nám nic jinýho." Řeknu mu. Zvedne hlavu a zakouká se mi do očí. Svým pohledem začnu zklouzávat na jeho rty. On udělá to stejný. Přiblíží se ke mně ale nechá tam milimetrovou mezeru. Chytnu ho za zátylek a přitáhnu si ho do polibku.

Když se odtáhneme tak už oba víme že musíme vstávat ať už chceme nebo ne. Zvedneme se, převlečeme a dojdeme do jídelny.

,,No dobré ráno." Culí se na nás pánvička. ,, Dobré." Odpovím mu. Vezmu si snídani a Sednu si ke stolu jako vždycky. Newt si sedne vedle mě. U stolu sedí Minho, Thomas i Chuck.

,,Dneska chci jít do toho labyrintu. Musíme zjistit jestli tam něco není." Řekne Thomas. Přikývnu. ,, Minho půjdeš se mnou že jo?" Zeptal se ještě. ,, Jasně, však to tam neznáš a ztratíš se beze mě." Nebaví mě poslouchat něco co se mě netýká. Akorát mě to víc sere že já tam nemůžu.

Minho

Nicol vstane a odnese jídlo kterého se skoro nedotkla. Nechápavě se na ni koukám. Neřekla ani slovo a odešla z jídelny. Kouknu se na Newta kterej kouká do jídla. Co se mezi nimi stalo?

Pod stolem do Newta lehce kopnu. Když konečně přesune svoji pozornost na mě tak na něj kouknu pohledem alá co to jako bylo?? Pohledem mi naznačí že to nemám řešit. Ale já to fakt nechci nechat jen tak.

,,Co se stalo mezi váma?" Zeptal jsem se.
,,Jen jsem ji zakázal jít do labyrintu." Řekne jakoby nic.

,, Cože si?!" Vyjeknu na něj. Labyrint je Nicoliin druhý domov. Jak ji znám tak chápu že je naštvaná. Achboze ten Newt. Ale zároveň chápu i jeho. Musí o ní mít strach. Přece jen mu na jednu celou noc zmizela za branami labyrintu. A vrátila se s tím že nemůže chodit normálně. Dává smysl že ji tam nechce pustit, nechce riskovat že se jí to stane znovu.

Jsou prostě složitý.

Doba kdy jdou do labyrintu

Thomas chtěl abych sehnal pár placerů aby šli s námi.
Vzal jsem pánvičku, zarta, Winstona, jeffa a Clinta a další...

,,Bude tohle stačit?" Zeptám se ho. Rozzáří se mu obličej. ,,Jo si skvělej Minho díky všem." Řekne. ,,Hah to že jsem skvělej ví všichni přece." Odpovím. Vydáme se k branám. ,,Hlavně se neohlížejte, Minho půjdeš první. Já to budu uzavírat." Rozdá Thomas rozkazi. Přikývnu a vydám se poklusem do labyrintu.

Běžíme už hodnou chvíli. Když konečně dojdeme na to místo. ,,Do frasele." Uleví si někdo za mnou.

,,Tak tohle je nechutný." Jooo hoši a v tomhle já běhám každej den už 3 roky. Někdo se přiblíží a omylem se opře o nohu rmuta. Rmut se začne hýbat. Všichni uskoči dozadu. ,,Byl to jen reflex?" ,,V to doufej!"
Přiblížím se a vytáhnu z něj něco, kovovýho co pípá. Je to celý od slizu. ,,No fuj!" Pak se vydáme zpátky do placu.

U brány stojí Newt. ,,Tak co jste našli?" Zeptá se.

Newt

Stál jsem před bránou a za chvíli se objevili kluci. ,,Tak co jste našli?" Zeptám se. ,,Nevím vypadá to jako něco co nás má někam navést. Vždycky když jsme v určitém okruhu začne to pípat. A když se s tím otočíš dokola tak to pípá jinak silně." Řekne Thomy.
,, Takže to může být klíč?" Zeptá se někdo za mnou. Ani se nemusím otáčet a už vím že to je Nicol. Jak dlouho už tady je? ,, Dá se to tak říct." Odpoví jí.