Nicol
Dneska mě budil Pánvička a byl trochu vyděšenej. „Nicol tak už sakra vstávej!!!" Řekl a já se konečně probrala. „Tys mi teda dala." Řekl Pánvička a oddychl si. „Co se děje?" „No nic jen asi 20 minut se tě tady snažím vzbudit." Řekl trochu naštvaně. „Dobrý už jsem vzhůru, jdeme dělat snídani?" „Dobře."
Na snidani byl chleba s máslem a zelenina. Já si ještě udělala čaj.
Nechtěla jsem sedět s ostatními. Potřebovala jsem být chvíli sama. Přemýšlet.... Přemýšlet o snu. Šla jsem na rozhlednu opodál.
Co to vůbec bylo.. byla to vzpomínka, nebo jen výplod mojí fantazie? Hlavně se to nikdo zatím nesmí dozvědět.
Ale potřebuju se někomu svěřit. Ale komu? Počkat.... Newt nebo Pánvička. Ti by to mohli pochopit.
A navíc se potřebuju někomu svěřit, ulevilo by se mi. Ale jak jim to mám říct a kdy?Najednou mě z mého přemýšlení vytrhl medový hlas. „Ahoj proč tak sama?" „Ahoj Newte, potřebovala jsem přemýšlet." „Aha a neruším teda?" „Ne." Řekla jsem a usmála se. Newt mi úsměv oplatil. Už jsem byla dávno po jídle. Ale chtěla jsem být s Newtem. Asi ještě 15 minut jsme si povídali, ale pak jsem musela pomoct Pánvičkovi a Newt musel k meďochům. Ale svůj problém jsem mu neřekla.
„Ahoj Pánvičko." „No konečně! Už jsem si myslel že s Newtem máš piknik." Řekl a usmál se, já sem mu vrátila úšklebek. Ale stejně jsem se nakonec rozesmála. Uklidili jsme jídelnu a umyli nádobí.
Měla jsem volno konečně! Šla jsem za Newtem. Naštěstí měl volno jako já.
„Ahoj Newte." „Aaaa ahoj Nicol. Potřebuješ něco?" „Budeš ještě dneska pracovat?" „Ne proč?" „Jen tak. Počkej něco půjdu zařídit a hned se vrátím." Otočila jsem se na patě a běžela rovnou do jídelny za Pánvičkou.„Pa... pánvičko." Řekla jsem mezi nádechy. „Ano co potřebuješ?" „Mo... Mohl by si m...mi dát dne...dneska volno? Prosím." „No dobře ale zítra si v tom případě bereš snídani." „Jo klidně. Děkuju moc." Řekla jsem a objala pánvičku, pak jsem se opět otočila na patě a běžela směr Newt.
„Sem zpět." „Dobře a potřebuješ něco?" „Já jen mě napadlo že bychom mohly dneska být spolu." „To zní jako dobrý nápad."
Šli jsme na náš oblíbený strom. „Newte." „Ano?" Zeptal se a nadzvedl obočí."
Zvedl se mi trochu žaludek asi na 5 vteřin a pak se mi objevila v břiše miliarda motýlků. Chtěla jsem mu říct co k němu cítím. Jak moc ho miluju! Ale jak? Co si o mně bude myslet?
„No víš já... Já..." „Co?" „Já tě..." „Miluju?" „Ehm jo..." „Já tebe taky." „Opravdu?" „Ano opravdu." Najednou jsem cítila jak červenám. Newt se ke mně natáhl a dál mi vlasy za ucho. Začala jsem se culit.
Už byl čas večeře. Celkem mě překvapila k večeři jsem jakožto holka měla svou extra porci. Pánvička mi udělal misku lesního ovoce. Ví že ho mám ráda. Vzala jsem si misku a čaj a šla opět na tu stejnou rozhlednu.
A hádejte kdo si mě všiml.
Ano máte pravdu Newt jak jinak že? Šel za mnou. Povídali jsme si a já ještě šla pomoct Pánvičkovi uklidit.
Když jsem měla po úklidu tak jsem už byla ospalá šla jsem ke své síti. Vytáhla jsem si něco jako pyžamo. Najednou mě chytli dvě silné paže za pas. „Ty už jdeš spát?" „Jo jsem unavená." „Škoda." Otočila jsem se k němu čelem tak abych mu viděla do očí. Dala jsem mu malou pusu.
Převlékla jsem se do pyžama a už si chtěla lehnout. Když jsem si už lehala tak mě někdo chytnul do náruče. Ano Newt a dal mě do své sítě a lehl si za mnou. „Tak a teď se de spát." „No dobře, ale co když nás někdo uvidí?" Zeptala jsem se a koukla mu do očí. „Tak nás uvidí, no a co. Aspoň budou vědět že už někomu patříš." Usmál se a dal mi pusu na čelo. Úsměv jsem mu oplatila. Pak jsem ho objala a usla hlavou na jeho hrudi. Ještě než jsem usla tak jsem velmi tichým a ospalím hlasem řekla „Newte... Miluju tě." „Já tebe taky." Pak už jsem opravdu usla.
Ahoj další kapitola je tu. Doufám že se vám líbí. Jak myslíte že to půjde dál? Moc se omlouvám že kapitoly nevychází tak často. Mám zasekanej telefon. Jednou jsem byla v půlce téhle kapitoly a chtěla smazat jedno písmenko, pak se mi sekl telefon a smazal se mi celý odstavec. Takže je to hodně těžký. Doufám že to chápete. Ale budu se snažit.
Zatím ahoj vaše Nicol.️❤️
ČTEŠ
First of all/Maze Runner
FanfictionPříběh labyrintu určitě všichni známe. Ale tenhle bude odlišný od ostatních. Proč tak začnete číst a zjistíte. Moje 1. knížka takže respekt a na vlastní nebezpečí 😂😂😂