First of all/Maze Runner

19. Kapitola

S Newtem jsme se šli projít kolem zdí. Oba jsme mlčeli, bylo ticho. Ale nebylo takové to trapné, bylo příjemné, když si prostě užíváte jeden druhého. 

,,Newte!" uslyšíme. Oba se otočíme na toho komu hlas patřil. Byl to nějaký kluk jehož jméno neznám, nepotřebuju to. ,,Ano?" ,,Potřebujeme tě, Thomasovi nějak hráblo." odůvodní proč nás vyrušil. ,,Jdu s vámi, co přesně se děje?" zeptám se. ,,No tak se pojď kouknout sama." 

Všichni se dáme do mírného poklusu, tajně kontroluju Newta. Však víte, kvůli té jeho noze. On furt říká jak se o něj nemusím bát, ale je tvrdohlavej a oba víme že není v takovém stavu aby mohl pobíhat po placu jako nějaká duhová víla. Je horší jak já. 

Když dojdeme k hloučku lidí, vidíme tam Thomase, Gallyho a Chucka. ,,Hej! Co se to tady děje?!" zařve Newt, jde z něj taková autorita. ,,Heleme se kdo přišel, princ na bílém koni s jeho princezničkou." utrhne se na nás Gally. Co má sakra za problém?! ,,Gally urážel Chucka." řekne Thomas, věřím mu, poznám když někdo lže. ,,Snad mu nebudete věřit. je tady sotva dva dny. Vůbec neví jak to tady chodí." ohradil se na nás Gally. Tak tomu frasákovi nevěřím ani slovo. ,,Chucku je to pravda?" zeptá se Newt. Chuck chvíli neví co říct. furt se kouká někam jinam, je nervózní a neví co říct. Je to na něm vidět. ..N.. ne není..." odpověděl nakonec. Gally nasadil vítězný úšklebek. Smutně se na Chucka kouknu, lže... 

,,Tak vidíte, i Chuck říká že tady zelenáč lže." osočí se na nás Gally. ,,To teda není pravda!" brání se Thomas. 

,,Tak a dost, jste jako malý děti co se hádají o hračku, tentokrát to nebudu řešit, ale Gally-" hodí na něj významný pohled ,,-ještě někdy se ke mně něco takového  dostane a tentokrát to budu řešit." dořekl svůj monolog. Oba jsme se otočili a odešli, ještě jsem po Chuckym hodila zklamaný pohled. 

,,Ty tomu orlímu obočí věříš?" zeptám se Newta. Ten se snaží zadržet smích. ,,Ne, ale co mám dělat." na to mu neodpovím, se sklopeným pohledem pokračuju v cestě. ,,Hele nebuď smutná." řekl mi. Jen na něj kouknu s falešným úsměvem. Zřejmě ho neprokoukl což je dobře. 

Newt

Viděl jsem že byla Nicol z téhle celé situace smutná, myslela si že jsem nepoznal že ten úsměv je falešný. Je mi jí líto. Musí toho na ni být už moc. Bohužel s tím vážně nemůžu nic dělat, a to mě mrzí ze všeho nejvíc. ,,Hele asi půjdu pomoct Pánvičkovi s obědem, zavzpomínat na staré dobré časy." řekne mi. ,,Dobře, měj se, papa." řeknu a dám jí pusu na spánek, zamává mi  odejde směr jídelna, co si s ní jen počnu, takhle ji nechat nemůžu.. 

Pokračování příště...