boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

38. kapitola: poslouchej můj hlas

Vešla jsem do obývacího pokoje zrovna ve chvíli, když se v něm začali objevovat Oni. Nechápavě jsem se otočila na Scotta, ten se podíval do očí mně a zřejmě přemýšlel, jestli mě zarazit hned nebo až něco udělám. Protože on rozhodně věděl, že chci něco udělat. A já rozhodně chtěla něco udělat.

Rozběhla jsem se před Stilese, ale Scott mě chytil za ruku a stáhnul zpátky. „Scotte!" vyhrkla jsem ve snaze vymanit se z jeho vlkodlačího sevření.

„Ne," zavrtěl hlavou Scott a nehodlal mě pustit.

„Co když ho nepoznají?" vyhrkla jsem zoufale a snažila se ho kopnout.

„Oni poznají nogitsune," vydechla černovlasá matka Kiry, která stála kus od nás, u vchodových dveří.

Přestala jsem se vzpouzet a hleděla na Stilese. Pomalu se na mě otočil a pokusil se o úsměv. Snad na znamení, že nemusím mít strach.

Oni jej jej chytili a jeden z nich se mu začal dívat do očí. Tak jako každému z nás. Poté ucukl rukou a společně s ostatními zmizeli, zatímco Stiles spadl na zem.

Scott, spolu se mnou, si k němu okamžitě sedl.

„Koukni se mu za ucho," kývla, pro mě téměř neznámá, žena naším směrem.

„Fungovalo to," vydechl s úlevou Scott a podíval se na mě.

„Takže jsem to vážně já?" otázal se Stiles. Celý se třásl a zvedal se ze země.

„Jsi to víc ty, než nogitsune," přikývla černovlasá žena.

„Můžou ho Oni najít?" zeptal se okamžitě Stiles.

Žena souhlasně přikývla. „Zítra v noci," řekla však, „teď už se blíží úsvit," objasnila, načež Stiles nevypadal příliš nadšený.

Pomohla jsem mu, aby se mohl posadit a on pak vzhlédl k ženě.

„Můžou ho zabít?" zeptal se jí Stiles a doufal v kladnou odpověď.

„To záleží na tom, jak je silný," vydechla.

„A co Lydia?" nadzvedla jsem obočí.

„Proč by jí unášel?" nechápal, stejně jako já, ani Scott.

„Unesl by jí jen, aby ji využil," vydechla s pokrčením rameny žena.

„Myslíte její moc?" zeptal se nejistě Scott.

„Moc banshee," přikývla žena.

Posadila jsem se na zadek a opřela se o stěnu za mými zády.

„Sarah?" otočil se na mě tázavě Scott. Zvedla jsem k němu svůj pohled.
„Ty," odmlčel se.

„Já?" nadzvedla jsem obočí. Věděla jsem, na co se chce zeptat. „Nevím, kam mohl jít," zavrtěla jsem hlavou. Podle jeho nádechu mi došlo, že se chtěl vyptávat. Chtěl mou pomoc. Jenže ačkoliv jsem Lydii i Scottovi hrozně moc pomoct chtěla, moje schopnosti byly nesmírně pomotané. A pomáhaly jen, když se jim zrovna chtělo.

Položila jsem si čelo na kolena, která jsem stáhla k sobě, a mlčky se snažila poslouchat toho člověka, který mi vždy něco našeptával. Nebo zvíře, věc, nadpřirozená existence... Cokoliv to bylo.

„Tak fajn," přikývl, „to nic," pousmál se. „Deaton by tě měl prohlédnout. Já se Stilesem půjdeme za jeho tátou a,"

„Chci pomoct. Opravdu jo," vydechla jsem.

„Já vím," přikývl a pomohl mi vstát, „proto půjdeš s dvojčaty hledat Lydiin pach. Nebo něco podezřelého," objasnil.

„S dvojčaty?" zabručela jsem.