boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

28. kapitola: čas dohry

Seděla jsem na policejním stanici jen v krátkém tričku od pyžamu, teplácích a rozepnuté mikině.

„Kdy jsi tam přišel?" zeptal se Scottův táta.

„Úplně stejně," pokrčil rameny Scott.

„Úplně stejně, jako kdo?" nadzvedl tázavě obočí policista stojící proti nám a snažící se zjistit něco víc. Stiles ukázal jedním prstem na Scotta a druhým na mě.

„Jako já," vyhrkli jsme se Scottem vzájemně. „My," opravila jsem se.

„Náhodou?" nadzvedl obočí s údivem starší McCall.

„Ale jak náhodou?" zeptal se nechápavě Stiles.

„Ptám se jestli to, že jste tam přišli ve stejný čas, byla náhoda," upřesnil Scottův táta.

„To se ptáš mě?" zamračil se Scott.

„Já myslím, že mě," namítl Stiles.

„Já myslím, že vás tří," vydechla Lydia.

„Já myslím, že tady brzy umřu," zamumlala jsem.

„Dobrá," přikývl policista, „odpovím na otázky," vydechl a zarazil se. „Položím otázky," opravil se, načež na něj Stiles mrkl. „Jenom, abych v tom měl jasno... Barrow se ukrýval ve skladu ve škole. A někdo mu nechal na tabuli šifrovanou zprávu, aby zabil Kiru," ujistil se, ale nezněl příliš přesvědčeně, „pak Barrow vzal Kiru do rozvodny proudu a měl v úmyslu jí tím proudem zabít. Tak město zůstalo bez elektřiny."

„Asi tak nějak," přikývl Stiles.

„Jak jste věděli, že je v rozvodně?"

„Protože byl elektroinženýr," pokrčil Stiles rameny. „Kam jinam by jí vzal?"

„To je úžasná dedukce, Stilesi," přikývl strejda.

„Co na to říct, jsem po tátovi. On je u policie," řekl klidně Stiles a mrkl na svého tátu, který seděl na židli za stolem.

„Stilesi prostě jenom odpovídej," řekl mu jeho otec, když se mu povedlo skrýt svůj smích.

„Co jsi před tím, než se to stalo, dělala ty?" otočil se na mě tmavovlasý muž a nadzvedl obočí.

„Já?" špitla jsem, „byla jsem doma s Isaacem. A spala jsem. Chvíli," pokrčila jsem rameny.

„A vy?" otočil se na Scotta a Kiru.

Oba dva vzájemně však odpověděli něco jiného. Scott, že jedli pizzu, Kira, že jedli sushi. Pak to řekli zas pro změnu obráceně.

Starší McCall se na ně nevěřícně zamračil, zatímco jsem sklouzla po židli trochu níž a plácla se do čela.

„Jedli sushi a pizzu," řekli nakonec jednohlasně.

„Věříte jim?" otočil se McCall na šerifa.

„Upřímně," nadechl se, „nevěřím Stilesovi od chvíle, co se naučil mluvit," vydechl, načež se Stiles usmál, jako by se snad cítil o něco lépe, „ale myslím, že ty děti byli na správném místě ve správný čas. A ta dívka co tu sedí má velké štěstí," pokrčil nakonec rameny.

„Kiro, bylo to takhle?" zeptal se Scottův táta a sledoval, jak se na sebe Kira se Scottem podívali. Poté jsme se na ní podívali i my ostatní.

„Ano," řekla souhlasně, „vrátíte mi mobil?"

„Je mi líto, ale ne," zavrtěl hlavou policista.

Jen co jsem došla domů jsme si všimla, že se Isaac ještě stále nevrátil. Avšak nechala jsem to být, neboť pomáhal Allison s hledáním nějakých dalších informací.