boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

3. kapitola: nezodpovědný alfa z Beacon Hills

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Scott McCall právě nepozorovaně opouštěl svůj dům. Myslela jsem, že ta co nenápadně utíká za noci ven, jsem já, a on to byl celou dobu i Scott. Jaká náhoda, že jsme se nikdy nepotkali. Zatímco on utíkal nocí, já hleděla na vycházející měsíc. Snažila jsem se ovládnout veškeré své pocity, přemluvit své tělo, aby mne poslouchalo, ale zdálo se to jako něco naprosto nemožného.

Najendou mi ušní bubínky téměř roztříštil dívčí křik. Opravdu hlasitý křik. Ruce, jimiž jsem se snažila zakrýt si uši, jsem měla od krve a snažila se zorientovat, kde se právě nacházím. Byla jsem poblíž bazénu, od něhož křik vycházel. Proto jsem se tentýž směrem hned vydala. Hleděla jsem na dívku s vlasy barvy ohně a snažila se nevnímat pach krve (ne, že by to bylo něco jednoduchého).

„Lydie?" zamrkala jsem a přišla k dívce blíž. Byla jsem si jistá, že je to ona - krásná, oblíbená a především po ní toužili všichni kluci (a možná i holky). „Co se stalo?" zeptala jsem se, když se na mě otočila a pohlédla na mě velkýma vyděšenými očima. Jako malá jsem jí neměla ani trochu ráda, ale Stiles na ní nedal dopustit. Byl do ní naprostý blázen, už od dětství. Ve škole se teď často bavila s Allison, a ta podle všeho byla fajn, a tak jsem doufala, že i Lydia se změnila.

Nezmohla se však ani na slovo, jen poukázala na plavčíka ve vysoké židli a propadla zoufalému pláči. Ještě před chvílí jsem si byla jistá, že krev na mých dlaních byla má, nyní jsem si tím však tak jistá nebyla. Měl podřízlé hrdlo, tím jsem si byla jistá.

„Lydie?" ozval se klučičí hlas. Přiřítil se k nám Stiles, a když zahlédl i mě, tázavě mi pohlédl do očí.

„Co je?" nadzvedla jsem obočí. „To, že tu jsem, je jen náhoda," zavrtěl jsem hlavou, „problém má ten plavčík," řekla jsem o něco tišeji a poukázala na mrtvé tělo.

„Oh," vydechl a vytřeštil oči. Zamrkal a pohlédl zpátky na nás.

„Policie už je na cestě," zamumlala Lydia.

„Cože? Volala jsi policii dřív než mě?!" vyhrkl tázavě Stiles a nechápavě nakrčila obočí.

„Samozřejmě!" pískla v sebeobraně zrzka.

„Stilesi, můžeš na chvilku?" zeptala jsem se tiše a odstoupila o kus dál. „Viděla jsem Scotta odcházet z domu. Jestli v tom je nějak zapletený, tak mi to prosím řekni," vrtěla jsem hlavou snažíc se najít jiného viníka než sebe. Nemohla jsem to udělat já, takhle jsem se nezachovala ani při svém prvním úplňku. Tudíž to musel být někdo jiný. Určitě... Snažila jsem se ujistit sama sebe.

„Cože? Jako že ho zabil?" nadzvedl nechápavě obočí a ohlédl se po mrtvém plavčíkovi, zatímco Lydia vyhlížela policii. „Nemáš o Scottovi moc vysoké mínění," musel se zasmát Stiles.

„Jedenáct let jsem s ním nebyla v kontaktu, pokud nepočítám vánoční pohled, Stilesi. Nic o něm nevím. A z tý policie jsi taky nebyl nadšený, takže s tím asi nějak spojený jsi!" bránila jsem se a snažila pro tuhle situaci najít nějaké vysvětlení.

„Ale ne, ne," začal okamžitě máchat rukama kolem sebe a vrtět odmítavě hlavou, „všechno to vidíš jen z jednoho úhlu pohledu," namítl tmavovlasý Stiles.

„Tak mi zkus ukázat, jak to vypadá z toho druhého úhlu," založila jsem si paže na hrudi a tázavě zamrkala.

„Víš, ono to není tak jednoduchý," namítal však i nadále Stiles.

Nevěřícně jsem na něj hleděla, zatímco jsem již slyšela přijíždět policii.

„Spíš by mě zajímalo, proč máš ruce od krve," zamumlal najednou Stiles a nevěřícně se zadíval na mé dlaně.