boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

18. kapitola: Peter Hale? Ten, co zabil svou neteř?

Z pohledu Sarah McCall
Tiše jsem našlapovala temnou chodbou. Najendou se mi naskytl pohled na černovlasou ženu.

„Ah bože," vyhrkla jsem a rychle jí objala.

„Sarah, co tu děláš?" zavrtěla hlavou, ale objetí mi opětovala.

„Musím jim přeci pomoct," odeskla jsem okamžitě a odtáhla se od ní.

„Tak jo, fajn, musím najít Scotta," vydechla Melissa a pohlédla mi do očí.

„Chceš pomoct?" zeptala jsem se, ačkoliv jsem nepotřebovala odpověď. Věděla jsem, že když využijeme mých vlkodlačích schopností, všechno to bude mnohem rychlejší. „Slyším ho, je nad námi," zašeptala jsem, „a někdo tam s ním je. Někdo... Jde asi za ním," zamumlala jsem a společně jsme se rozběhli dál chodbou.
„Výtah se zasekl, musíme po schodech," upozornila jsem svou tetu velmi rychle, a tak jsme vyběhli schody. „Počkej," zarazila jsem jí.

„Na co?"

„Potichu," zašeptala jsem a naznačila, že se k nim blížíme. „Bojuje s dvojčaty," řekla jsem tiše.

„Umíš s tím?" zeptala se Melissa a zvedla defibrilátor, načež jsem souhlasně přikývla.
„Tak až ti řeknu, dáš tam dost velkou dávku na to, aby to dvojčata zmátlo, ale ne tak, aby je to zabilo. Jo?" nadzvedla obočí. Ačkoliv by mi asi nevadilo, kdyby zemřeli, souhlasila jsem. Nechtěla jsem, aby o mně měla teta špatné mínění.

„Tak kde je?! Snažíme se ti neublížit!" slyšela jsem dvojčata, až mi po zádech přejel mráz.

„Snažte se trochu víc," zaslechla jsem Scotta a svým smyslem pro humor mě ujistil, že na tom není příliš špatně.

„Hej!" vykřikla Melissa a já pochopila, že je to znamení i pro mě. „Něco bych chtěla zkusit," usmála se. Ozvalo se bolestivé zachrčení a následně tupá rána, jak dvojčata spadla na zem.

„Zlato, vstávej," vyhrkla Melissa a natáhla ke svému synovi ruku. Ten jí přijal a vyskočil na nohy.

„Sarah?" otázal se a vzhlédl ke mně.

Tázavě jsem se na něj podívala a čekala, jaké kázání mi sdělí nyní.

„Nechám to na potom," vydechl nakonec a rozešel se chodbou. „Co se vlastně stalo?" nadzvedl obočí a otočil se k Melisse.

„Deucalion mě vzal na střechu, nechal mě vypnout pojistky a pak... Prostě mě nechal jít. Nechápu to," pokrčila nechápavě rameny.

„Jen tak to určitě není. Musí v tom být něco víc," vrtěl hlavou Scott a já mohla jen souhlasit. Přišlo mi, že Alfy nedělali nikdy nic jen tak. A to mě přivádělo k myšlence, proč mě Deucalion nenechal zabít.

„Jestli mi chceš říct, že mám být nesmírně vyděšená, nemusíš se bát," uchechtla se Melissa.

„Počkej, ticho," přerušil jí, neboť něco zaslechl.

Rychlým pohybem ruky jsem vytasila drápy a stoupla si před Melissu, avšak stále jsem se držela za Scottem. Za rohem jsem napřáhla ruku a nebýt Scotta, který ji prudce chytit, Alisson by měla díru v krku.

„Moc se omlouvám!" vyhrkla jsem a stáhla ruku zpátky ke svému tělu.

„To... Je dobrý," vydechla Alisson a překvapeně zamrkala.

„Používej čich, Sarah," povzdechl si Scott a pohled na Argenta, jež schovával zbraň a nepříliš nadšeně na mě hleděl. Spíše si mě nedůvěřivě prohlížel. Podívala jsem se na Isaaca a poté na Scotta.