boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

16. kapitola: chráníš nepřítele

Po tom co se zjistilo, že je Derek živý, se zdálo, že se všechno vrací do starých kolejí. Byl čtvrtek odpoledne, když si na mě Stiles konečně udělal čas.

Šťastně, avšak s ohromnou nervozitou z toho, co na záznamech najdeme, jsem došla do svého pokoje – se Stilesem v zádech.

„Takže," odmlčela jsem se, „co mám udělat?" zeptala jsem se okamžitě. Stiles však vypadal, že všechno skvělé zvládal.
Záznam z kamery v mém pokoji stáhl do svého netebooku, a když jsme byli připraveni, záznam pustil.

„Nemůžeme to přetočit? Tady jsem ještě byla vzhůru," zamumlala jsem a zamávala rukou před obrazovkou.

„Musíme si všímat všeho," zavrtěl odmítavě hlavou Stiles.

Během prvních dvou hodin jsem si došla do kuchyně udělat popcorn a vypila téměř celou flašku Coca-Coly. Stále se však nic nedělo.

„Derek mě viděl až kolem třetí hodiny ráno. Tak proč nepřetočíme můj nezajímavý spánek?" nadzvedla jsem obočí a pokusila se záznam přetočit sama. Najendou jsem uviděla, jak se neklidně převaluji.

„Vidíš to? Koukej," upozornil mě všímavý Stiles a ukázal na obrazovku. Drápy jsem zarývala do matrace a nespokojeně, možná až vystrašeně, jsem sebou cukala.

„Něco se mi zdálo?" zeptala jsem se.

„Pravděpodobně," přikývl Stiles. Následně jsem se na záznamu zvedla z postele. Rozešla jsem se ke stolu a kameru vypla.

„Jako vážně?" vydechla jsem s údivem. „Prostě jsem to vypla?" nevěřila jsem vlastním očím.

„Jo," přikývl Stiles, ale nevypadal překvapeně, „asi jsi prostě podvědomě věděla, že tě to natáčí. Každopádně jsem s tím vlastně počítal a ještě jsem tu nainstaloval další kameru," pokrčil ledabyle rameny.

„Cože?" vyhrkla jsem a sledovala, jak ve složkách hledá další záznam z mého pokoje. „Stilesi, tohle je narušení soukromí. Je to můj pokoj, převlékám se tu a..." zamyslela jsem se.

„Ale je to ve tvůj prospěch," nesouhlasil se mnou Stiles a na tváři se mu objevil úsměv.

„Prostě to přetoč až na můj spánek," zamumlala jsem a mávla nad tím rukou.

Chvíli přeskakoval minuty, pak se na chvíli zastavil, aby zjistil, jestli to nepřetočil moc. Krátce na to mi však došlo, že tahle část je jednou z těch osobních.

„Překsoč to! Dělej!" vykřikla jsem, když jsem na záznamu uviděla sebe, jak si sundavám tričko. Přímo proti kameře.

„No jo! Nekřič!" bránil se přede mnou Stiles a rychle přeskakoval můj nevědomý striptýz.

„Celý to smažeš. Je ti to jasný?" nadzvedla jsem obočí, když jsme konečně došli k části, kde jsem nebyla nahá.

„Ale-"

„Ať tě ani nenapadne něco namítat. Jsem tam přeci nahá, Stilesi!" okřikla jsem jej, načež už nic neřekl.

Na obrazovce se objevil Isaac utěšující mě po hádce se Stilesem. Ten se natáhl k notebooku a celý záznam stopnul. Otočil se na mě a nadzvedl obočí.

„Vlastně jsem se stejně chtěl zeptat. Už v pondělí v autobusu," pokrčil rameny a vážně na mě upřel svůj zrak. „Ty a Isaac," odmlčel se a tázavě na mě hleděl.

„Já a Isaac?" nadzvedla jsem nechápavě obočí, ačkoliv jsem velmi dobře věděla, kam tím mířil.

„Jste spolu? Jakože ve vztahu?" ptal se nejistě.