boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

29. kapitola: tajemství Tylera Halea

Zatímco Scott jel odvézt Kiru domů a následně s ostatními za Argentem, já zůstala u Dereka čekajíc na Petera. Čehož si samozřejmě Isaac nemohl nevšimnout a dal mi to dost znát svým pohledem.

Netrpělivě jsem klepala nohou o podlahu.

„Co kdybychom zabili takovou Lydii. Máš jí celkem ráda, viď?" usmál se Derek.

„Ale Dereku," protočila jsem očima, „ty přeci nejsi vrah," zavrtěla jsem hlavou, ačkoliv po tom, co se pokusil zlomit vaz někomu, koho sotva znal, jsem si nebyla příliš jistá tím, co jsem řekla.

„On možná ne," ozval se Peter ode dveří, „ale mně to zas takové obtíže nedělá," porkčil rameny a stiskl Lydii paži ještě silněji. „Takže co? Budeš mluvit, nebo někoho umlčíme?" zasmál se a vešel do bytu.

„Sarah, co se děje? O čem to mluví?" řekla tiše Lydia. Srdce mi začalo vysílat signály nervozity.

„Máš strach o svou kamarádku?" nadzvedl Peter obočí a jeden dráp jí přiložil na krk.

„Sarah," zašeptala tiše Lydia.

„Už jsem jí jednou skoro zabil. Nebude to příliš velká změna," pokrčil rameny a drápem přitlačil na dívčin krk.

„Táta ho nezabil!" vykřikla jsem.

„Cože?" udivil se Derek.

„Lžeš!" křikl po mně Peter.

„Říkám pravdu!" vykřikla jsem naopak já. „Pusť jí a řeknu vám víc," řekla jsem tiše a přišla opatrně k Lydii. „Promiň," věnovala jsem jí nejasný pohled.

„Sarah, kdo koho nezabil?" zdála se zmatená.

„Prosím, Scottovi nic neříkej. O nic nejde," vydechla jsem a vyprovodila jí ke dveřím.

„Chci, aby tady zůstala jako pojistka," zastavil mě Peter.

„Všechno ti řeknu," ujsitila jsem ho a Lydii otevřela dveře.

„Chtěl mě zabít, chci taky vědět, co se děje," rozhodila rukama zrzka.

„Ahoj," mávla jsem na ní a zabouchla dveře.

„Tak?" nadzvedl Peter obočí.

„Myslel si, že ho zabil, ale Tyler Hale to přežil. Je živý, Petere. Je v Miltonu ve vlkodlačí proměně. To proč ho chtěl zabít táta, vám může říct sám," vydechla jsem a podívala se na ně.

„Řekla jsi, že nám to povíš ty. Tak dělej," řekl nespokojeně Derek.

„Potřebuju psychologa," vypadlo ze mě, aniž bych si byla jistá, proč.

„Tak nechápu, co děláš tady," protočil očima Peter a posadil se. „A vůbec, proč tak odbočuješ? Něčemu se vyhýbáš?" nadzvedl tázavě obočí.

„Nemůžu přijít za člověkem a vykládat mu, jak mi Kali zabila rodiče," usmála jsem se a posadila se vedle něho, „a podle toho, kolik času trávíš v mém pokoji, Petere, ti zas tak cizí nebudu."

„Co?" udivil se a nechápavě se zamračil.

„Nejsem bez čichu," protočila jsem očima.

„Pořád odbočuješ," podotkl nespokojeně Derek a probodl mě pohledem.

Podívala jsme se na něho, pak se ale otočila na Petera. „Co jsi hledal v mém pokoji?" usmála jsem se, „jinak ani jednomu z vás nic neřeknu."

„Ale řekneš," protočil očima Peter a stáhl ke mně ruku. Rychle jsem mu jí chytila, ale byl obratnější, a tak mě chytil pod krkem a pohlédl do očí.