boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

15. kapitola: motel sebevrahů

Nepozorovaně jsem vešla do dveří a pozorovala Isaaca snažící se najít alepsoň jeden fungující program. Televize však i nadále šuměla a odmítala fungovat.

„Co tu děláš?" zeptal se, aniž by mi věnoval jediný pohled.

„Mám pokoj s trenérem," zamumlala jsem a pohlédla na Isaaca, který se snažil zadržet smích, „a děsně chrápe," sykla jsem a tiše zavřela dveře.

„Myslel jsem to spíš všeobecně. Proč jsi jela s námi?" objasnil více svůj prvotní dotaz a odhodil ovladač k televizi.

„Scottovi ráno nebylo dobře. A já nevěřila, že to bude dobrý – jak tvrdil mně i všem ostatním," objasnila jsem naopak já a přišla k Isaacovi blíž. „Kde je Boyde?" zeptala jsem se, když mi došlo, že jsme v pokoji úplně sami.

„Šel si něco koupit k automatu," pokrčil rameny a shlížel na mě, jako kdyby čekal, co udělám.

„Aha," zakývala jsem chápavě hlavou a udělala ještě jeden krok, „a... Ty se teď na něco díváš nebo máš čas?" nadzvedla jsem obočí a otočila se k televizi, která ještě stále šuměla.

„Mohli bychom se dívat spolu, ale nevím, jestli je tohle úplně tvůj styl," ušklíbl se a sklonil se ke mně tak, že naše rty dělily jen milimetry.

„Hmm..." přikývla jsem a už na nic nečekala. Políbila jsem ho a on polibky prohluboval. Sedl si na postel a stáhl mě k sobě. Najednou jsem v uších zaslechla přibližující kroky. Zastavila jsem se v pohybu, zatímco přes sebe Isaac přetahoval tričko.

„Co je?" nadzvedl obočí.

„Trenér," zašeptala jsem téměř neslyšně. Přesto mi Isaac zajel dlaněmi pod tričko. „Počkej," sykla jsem a zaposlouchala se do hlasů. „Říká, že jestli mě někdo uvidí, tak mě za ním má poslat," protočila jsem očima.

„Jo? Já nic neslyšel. Takže technicky vzato o ničem nevím. Což znamená, že vlastně nikam nemusíš," ušklíbl se.

Zasmála jsem se a políbila jej na rty.

„Sarah," zamumlal a rozhlédl se po místnosti. Posadila jsem se vedle něho a nechápavě na něj hleděla.

„Co se děje?" zamumlala jsem a snažila se pochopil, proč se rozhlíží. „Slyšíš něco? Isaacu, co je?" vydechla jsem zmateně.

Isaac ode mě odskočil a začal couvat. „Ne, ne, nech mě!" křičel a máchal rukama.

„Isaacu co je?!" vykřikla jsem nervózně a přišla k němu blíž.

„Nechoď ke mně! Jdi pryč!" křičel nazpátek Isaac. Oči mu zářily zlatavou barvou, ale nevypadal útočně spíš... Vystrašeně.

Chytila jsem mobil a začala hledat číslo na Scotta, ten mi to však nebral, a tak jsem začala hledat Stilese.

„Sarah?" ozvalo se tázavě z telefonu. „Jsi v pohodě? Kde seš?" ptal se, ale zněl nervózně, jakoby se právě něco stalo.

„Já jsem v pohodě, ale s Isaacem se něco děje," řekla jsem tiše a hleděla na Isaaca, jež se schovával pod postelí.

„Sarah, zůstaň tam, nikam nechoď-" a najendou hovor vypadl. Chtěla jsem zjistit, co se děje, proč nikam nemám chodit, ale telefon protestoval. Neměla jsem signál.

„Sarah," slyšela jsem z chodby.

„Ne, Stiles řekl, ať nikam nechodím," zavrtěla jsem hlavou a posadila se vedle postele. Posunula jsem ruku pod postel a jemně Isaaca chytila za ruku. On se však odtáhl.