boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

36. kapitola: nikdo se zabíjet nebude

Ležela jsem na posteli a hleděla do stropu. Najednou se nad mou hlavou objevil letící míč, a tak jsem jej oběma rukama rychle chytila, vytáhla drápy a sledovala, jak se míč pomalu vyfukoval.

„No tak," slyšela jsem Isaacův nespokojený hlas naproti mé posteli. Už se vrátil z nemocnice a ačkoliv mi bylo lépe díky němu, bylo mi o to hůře kvůli tomu všemu okolo. „Co ti ten míč udělal?" otázal se, načež jsem mu vyfouklý míč hodila a trefila se mu přímo do břicha. Možná to původně mělo být do obličeje. Ale... Byl moc vysokej. „Co jsem ti já udělal?" zeptal se s údivem, když míč chytil a pozvedl obočí.

„Nic, jen," povzdechla jsem si a posunula se na posteli, abych se mohla opřít o stěnu. „Stiles je posedlej, s Peterem mám společného bratra a jejich otec mě pronásleduje ve snech, tak... Prostě je mi na nic," vydechla jsem a vyfouknutý míč znova chytila.

„A nechceš," zamyslel se a znova chytil míč, „třeba někam zajít?" otázal se a to, co zbylo po onom míči, odhodil na zem. „Třeba se projít?" pokrčil rameny a posadil se vedle mě na posteli.

„Teď?" udivila jsem se a natáhla se pro mobil, abych zjistila, kolik je hodin.

„Jo," přikývl okamžitě Isaac, „teď," pousmál se a tázavě na mě hleděl.

„No," odmlčela jsem se na chvíli a zjistila, že budou čtyři hodiny, „proč ne," pokrčila jsem rameny a vstala z postele, abych si mohla vzít mikinu.

Brzy jsem se však zastavila. „Proč jsi tak nervózní?" zašeptala jsem a pohlédla mu do očí.

„Nejsem," zavrtěl odmítavě hlavou.

„Ale ano," přikývla jsem, „cítím to," zamumlala jsem a nejistě si jej prohlédla. Bylo něco jinak? Ptala jsem se sama sebe.

„To je blbost," protočil očima. Chtěla jsem ještě něco namítnout, ale chytil mě za pas, přitáhl k sobě blíž a vášnivě mě políbil.

Odtáhla jsem se. „Děje se něco?" zamumlal jsem. Nechtěl mi něco říct. Zatajoval.

„Jo," přikývl a políbil mě na krk. „Chci tě," zašeptal mi u ucha a pevně mi stiskl zadek. Trhavě jsem se nadechla a přes hlavu jsem si přetáhla tričko.

Isaac mě položil na postel a začal mé tělo obdarovávat polibky.

...

Když jsem se probudila, uviděla jsem Isaaca, jak cosi hledá v mém telefonu.

„Co hledáš?" zamumlala jsem rozespale a tázavě zamrkala.

„Tvůj chat s Petrem," odvětil a položil ke mně telefon.

„Cože?" zeptala jsem se nechápavě.

„Říkala jsi, že si občas napíšete," zamračil se. „Tadyhle tě docela sháněl," poukázal na několik posledních zpráv, kde se Peter dožadoval promluvení si o Harrym.

„Jo," přikývla jsem, „to přeci není trestné," zasmála jsem se. „Chtěl jen vědět něco o Harrym."

Z

ačala kolem mě poletovat moucha a nepříjemně mi bzučela u ucha. Několikrát jsem kolem své hlavy mávla rukou s pokusem jí odehnat. Zastavila se až u mého obvazu kolem ruky. Cpala se pod něj. Podívala jsem se na Isaaca. Poté jsem svou pozornost však vrátila svému telefonu ležící vedle mě. Moucha byla totiž pryč.

„Hmh," pokrčil rameny a vstal, „jdu za Allison. Ta by mě také mohla shánět," zamrkal a rozešel se pryč.

„Počkej," vyhrkla jsem a chtěla vstát, avšak všimla jsem si, že mám ruku přivázanou k posteli. „Isaacu!" křikla jsem a zabrala o něco více, aby provaz povolil. Místo toho jsem však docílila toho, že se mi rozvázal obvaz na ruce a rána od meče byla znova odkrytá. Zabrala jsem ještě víc a provaz se mi povedlo roztrhnout, přičemž jsem však spadla na zem a udělala několik kotrmelců. „Isaacu!" zavolala jsem znova, to už byl však pryč. Nechápala jsem to. Něco se dělo, protože tohle rozhodně Isaac nebyl.