boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

10. kapitola: kouzelná víla

Běžela jsem školní chodbou a byla nadmíru naštvaná, že jsem se tolik zdržela cestou. Neobtěžovala jsem se ani braním učebnic ze skříňky a byla smířená s tím, že se pro ně budu muset vrátit o dosti krátké přestávce.

Vběhla jsem do třídy a pro mé štěstí tam ještě žádný profesor nebyl. S úlevou jsem zaplula do lavice vedle Scotta a s výdechem odhodila batoh, v němž jsem měla, bohužel, jen domácí úkol na první hodinu.

„Říkal jsem ti, že přijdeš pozdě," otočil se ke mně Scott s pokrčením ramen.

To byla pravda - opravdu mi to říkal, ale já to vlastně naplánované měla dobře.

„Nepřišla bych pozdě, kdyby..." vydechla jsem, ale zarazila se. Nepřišla bych pozdě, kdyby mě jeho drahý přítel nezdržel a ještě víc nevyvedl z míry.

„Kdyby co?" udivil se a i se židlí se ke mně přisunul s touhou dozvědět se víc.

„Kdybych někoho nepotkala. To je jedno," mávla jsem nad tím rukou.

„Dvojčata?" zhrozil se a okamžitě jsem zpozorovala, jak si mě začal prohlížet.

„Ne," zavrtěla jsem rychle hlavou, abych jej uklidnila, „prostě nějaký chlap. Něco hledal. A jak se tu moc nevyznám, bylo těžký mu to vysvětlit," zasmála jsem se, avšak lhala jsem. Nechtěla jsem mu přidělávat starosti ještě s Derekem. To rozhodně ne.

„Fakt?" ujistil se. Cítila jsem, jak se začal soustředit. Chtěl poslouchat mé srdce a ujsitit se, že nelžu, došlo mi.

„Vážně," řekla jsem pomalu a stejně opatrně se nadechla, aby jediný sval v mém těle nevydal jiný zvuk než by měl.

„Tak jo," přikývl a ohlédl se za sebe. Seděl za nim Stiles, jež nás nervózně sledoval a cvakal při tom propiskou.

„Scotte," zamumlala jsem rychle, „jak to bylo s tou Derekovo rodinou?" zeptala jsem se a narazila tak na konverzaci, jež jsme načali již předchozí večer, když se vrátil z nemocnice domů, načež mě jeho příchod vzbudil.

„Kate, Allisonina teta, zapálila barák, kde byla jeho celá rodina, kromě Dereka a jeho sestry," zopakoval mi krátkou verzi celého příběhu.

„Cora?" zamumlala jsem, když mi došlo, že je ta vlkodlačí dívka jeho sestrou.

„Ne," zavrtěl hlavou Scott. „Laura. Zemřela před rokem. Zabil jí Peter," objasnil.

Začínala jsem se v celém příběhu ještě více zamotávat. Peter byl přeci Lauřin, Cořin a Derekův strýc.

Začala jsem nad tím vším přemýšlet, ale pak přišla profesorka, a tak nám čas na objasňování příběhů vypršel. Ještě naposledy jsem se na Scotta podívala a zaregistrovala tak i pohled Isaaca. Poté jsem se však myšlenkami vrátila k ránu, kdy jsme mířila do školy.

„Sleduješ mě?" ptala jsem se, když mě ty kroky, které zněly jen několik metrů ode mě, začaly otravovat.

„Máme jen stejnou cestu," ozvalo se za mými zády.

„O tom silně pochybuju," sykla jsem a prudce se otočila na staršího muže, než jsem byla já. Tmavé vlasy měl jen na oko upravené a na sobě měl černou bundu.

„Víš kdo jsem?" zeptal se s rukama v kapsách a nadzvedl tmavé obočí.

„Budu pouze hádat," pokrčila jsem rameny, „Alfa," sykla jsem, „ten, který proměnil Boydea. Derek," upřesnila jsem a měla chuť pokračovat ve své cestě do školy.