boj za svobodu |×TW FF×| kniha první

19. kapitola: nicnedělání

„Jdeš se mnou za Derekem?" zeptal se najendou Isaac, když jsem se začala převlékat z pyžama do tepláků a trička.

Prudce jsem se otočila. „Proč?" nadzvedla jsem obočí.

„Musím s ním mluvit," pokrčil Isaac rameny a posadil se na mou postel.

„Ale proč mám jít já? Nechci s ním mluvit," zamumlala jsem a prohlížela si jeho rozcuchané hnědé vlasy.

„Jo no... Ale nerad bych ho zabil," pokrčil rameny.

„Máš v plánu ho napadnout?" udivila jsem se.

„To nevím."

„Jsi si vědom toho, že je to Alfa. A že by tě zabil?" ušklíbla jsme se a přišla blíž k posteli.

„Zabijeme ho spolu," vydechl Isaac a stáhl mě k sobě na postel.

„Ale pak by mě asi zabil Scott," zamumlala jsem a nesouhlasně zavrtěla hlavou, avšak na rtech se mi vyjímal úsměv.

„To ne. Má pro tebe slabost," zasmál se a poté na mě tiše hleděl. „Teď vážně, Sarah, proč tam nechceš se mnou?" otázal se.

„No já nevím. Třeba proto, že se mě pokusil zabít," pokrčila jsem rameny. To však nebylo pravým důvodem. Dalo by se říct, že na onen pokus mě zabít, jsem už vlastně téměř zapomněla. Jenže v tu noc, kdy byla nemocnice evakuována a Isaac vezl Coru k Derekovi, se Peter vrátil, když mě Stiles hodil domů. A mě se to setkání vlastně ani trochu nelíbilo, ačkoliv trvalo jen pár minut.

Šla jsem ke dveřím, slyšela odjíždějící Stilesovo auto a odemkla dveře. Když jsem však dveře otevřela, a zvedla pohled ke schodišti, vylekaně jsem sebou trhla.

„Nemáš strach? Seš tu teď vlastně docela sama. Melissa je pryč. Scott je pryč," promluvil na mě Peter sedící na schodišti. Tiše jsem zavřela dveře a sledovala jej nechápavým pohledem.

„Nemám strach. Má přijít Isaac," vydechla jsem a odložila bundu na věšák. „Jak jsi se sem dostal?" nadzvedla jsem obočí a rozsvítila světlo.

„To je opravdu hloupá otázka, Sarah," vydechl Peter, ale neodtrhl ode mě zrak.

„Jo," přikývla jsem, „chtěla jsem zaplnit trapné ticho," pokrčila jsem ledabyle rameny. „Každopádně bych byla ráda, kdybys odešel," ukázala jsem na vchodové dveře.

„Vlastně mám taky nápad, jak zaplnit trapné ticho," usmál se prudce se postavil.

„Jak?" zeptala jsem se nejistě a hleděla, jak se ke mně Peter přibližoval.

„Tvojí rodinu zabili Alfy, že jo?" zeptal se a pořádně si mě prohlédl.

Nejistě jsem přikývla.

„Tvoje matka byla Georgie Smith?" nadzvedl obočí a já opět přikývla. „A otec Nicholas Delgado?"

„O co jde, Petere?" vyhrkla jsem netrpělivě a přivřela oči.

„Tebe proměnil Alfa tvého otce, že?" zeptal se znova, aniž by se nad mým dotazem byť jen pozastavil.

„Jo pro boha!"

„A tvůj otec ho zabil."

„No... Tím si tak jistá být nemůžu. Neprobírali jsme tátův zabijácký život u večeře," pokrčila jsem rameny.

„Tak zabil ho?" vyhrkl a chytil mě pod krkem. Já ruku natáhla naopak k jeho krku a vlkodlačí dráp mu položila na hrdlo.

„Stačí jeden špatnej pohyb," zamumlala jsem a pokrepala mu na hrdlo, „takže ti radím, Petere, pusť mě."