Jiná III. (Avengers FF)

3.

Pohled Naomi

,,Musí na mě tak zírat?" Zeptala jsem se jen tak do vzduchu.

Ty žluté pohledy mě pomalu vytáčely a šeptání zrovna též. Firhat se rozhlédl kolem sebe a pak mi svým levým křídlem zakryl celá záda.

,,Lepší?" Zeptal se s menším úsměvem.

Jako náznak díku, jsem se na něj více natiskla. Musím uznat, že mít staršího bráchu se někdy hodí. Všichni se zase věnovali své cestě, až na jednu postavu která šla úplně vepředu. Otočila se na mě a věnovala mi jeden ze svých zamračených pohledů. Pak se ale naštěstí znovu otočila dopředu. Protočila jsem očima a podrbala Arona pod krkem.

,,Nevšímej si jí." Šeptl mi do ucha Firhat.

,,V tom případě mi musíš zalepit oči." Utrousila jsem a dál v rozhovoru nepokračovala.

Firhat si povzdechl a ani on raději nic neřekl. Několik minut jsme ani jeden nepromluvili. Já si prohlížela nové okolí a Firhat byl zase duchem nepřítomný. Do hlavy jsem mu raději nelezla. Přeci jenom nevím jaké má schopnosti a riskovat, že je telepat jsem nechtěla.

Všimla jsem si, že slunce už pomalu zapadá a tím pádem bude brzy tma. Neříkal Firhat náhodou, že je to kou...? Moje myšlenka se hned rozpadla v prach, když mi podklouzla jedna noha a já po zadku sjížděla kopec, který se tu z ničeho nic objevil.

,,Naomi!''

Spolu se svým jménem jsem slyšela i smích a různé posměšky na moji osobu. To bylo ale to poslední na co jsem myslela, když jsem před sebou viděla blížící se sráz. Ucítila jsem Aronovy drápy zasekávající se do mé lopatky a ramene. Mermomocí jsem se snažila zastavit, ale moje odřené ruce rychle vypovídaly službu a nohy na tom nebyly o nic lépe. Ne, ne, ne, ne. Těsně před pádem jsem Arona ze sebe shodila. Kočky vždycky dopadnou na všechny čtyři, teda pokud vím. Chytla jsem se okraje jednou rukou. Špatný na tom bylo že jsem se držela tou více odřenou rukou a díky špíně bolela ještě více. Zatnula jsem zuby a okraje se chytla i druhou rukou. Nohy mi sice stále visely ve vzduchu, ale to mi nijak nevadilo. Vydýchávala jsem ze sebe zbytek adrenalinu a pomalu se uklidňovala.

Cítila jsem, že mě někdo sleduje. Otevřela jsem oči, ale výhled mi zatarasil šedý kožich, který se otíral o můj obličej.

,,Taky tě ráda vidím.'' Vydechla jsem s úsměvem a snažila se dostat i zbytek svého těla nahoru, což se mi moc nedařilo.

,,Naomi!'' Uslyšela jsem své jméno.

Podívala jsem se nahoru a uviděla svého bratra, který mi podal pomocnou ruku. S úsměvem jsem ji přijala, ale sykla jsem.

,,V pořádku?'' Zeptal se starostlivě a podíval se na mé odřené dlaně.

Zamračeně se na ně podíval a jednu moji dlaň vzal do svých rukou. Chvíli ji jenom držel a pak to samé udělal i s druhou. Sledovala jsem, jak se má dlaň rychle léčí. Nevím proč mě to tak fascinovalo, když tohle už moc dobře znám.

,,Lepší?'' Zeptal se s úsměvem a pustil moji dlaň.

,,Jo. Díky, ale vyléčila bych si to klidně sama.'' Namítal jsem s menším úsměvem, který hned zmizel když jsem si všimla postav za Firhatem.

,,A tohle je tvá sestra?'' Zeptala se Zira s posměchem. ,,Není jako my. Nepatří sem!'' Křikla a vzlétla do vzduchu.

Ostatní udělali to samé, ale Zira proletěla kolem mě tak nízko, že jsem znovu málem spadla. Firhat mě naštěstí včas chytil. Nechápavě jsem sledovala kam všichni letí, ale pak jsem pochopila proč. Dole jsem viděla menší vesnici, kde se uprostřed shromažďovalo více a více postav. Z dálky jsem si prohlížela jejich obydlí, které byly připevněné na stěně skály na obou stranách. V podstatě mi to připomínalo písmeno u, které vesnici obklopovalo.