Jiná III. (Avengers FF)

10.

Pohled Firhata

,,No tak, Naomi. Je čas vstávat.'' Lehce jsem zatřásl jejím ramenem.

,,Dej mi pokoj.'' Odbyla mě a otočila se tváří ke stěně. ,,Do oběda nevylezu.''

,,Tak to ani náhodou.'' Začal jsem protestovat. ,,Koukej vstát. Včera si mi slíbila, že mi pomůžeš s lovem.''

Žádná odpověď. Slyšel jsem jenom její pravidelné oddechování. Promnul jsem si kořen nosu.

,,Naomi!'' Zakřičel jsem a měl za to, že Naomi konečně vstane.

Ale jako vždycky mě překvapila. Prudce se posadila a přitáhla si mě za medailon k sobě. Tmavé kruhy pod očima, rozcuchané vlasy do všech stran a její rozzuřený pohled jí na kráse nepřidávaly.

,,Jestli se mě ještě jednou pokusíš takhle vzbudit, přísahám že ti ty hlasivky vyříznu.'' Procedila skrz zatnuté zuby.

Popravdě jsem z ní měl vážně strach. Sice je to má mladší sestra, ale připouštím že hrůzu umí nahnat.

,,Teď jdi a modli se, aby si při tom neudělal sebemenší zvuk.'' Pustila mě, ale stále mě propalovala pohledem.

Jako odpověď jsem zvedl palec nahoru a rychle se z domu vypařil. V duchu jsem si udělal poznámku, abych Naomi už nikdy nebudil. Hlasivky jsou mi přeci jenom milejší. Za letu jsem si všiml známé postavy.

,,Jak vidím nejsem sám, kdo má namířeno na lov.'' Řekl jsem a přistál vedle ní. ,,Mohu se přidat?''

,,Víš, že tvoji společnost nikdy neodmítnu'' Usmála se Nisa a podala mi oštěp.

Sama si připevnila toulec s šípy a lukem na záda. Aniž by na mě počkala, vzlétla do vzduchu.

,,Hej!'' Vykřikl jsem dotčeně a napodobil ji.

Po chvíli se mi Nisu povedlo dohnat. Letěli jsme vedle sebe a skoro tak dotýkali konci křídel. Vznášeli jsme se nad krajinou s účelem zahlédnout lehkou kořist. Tohle byl spíše účel Nisy. Já se spíše soustředil na ni než na svět pode mnou.

,,Budeš mě sledovat ještě dlouho?'' Otočila se na mě s pozvednutým obočím. ,,Neříkám že je mi to nepříjemné, ale měl by ses raději věnovat okolí.''

,,Proč...''

Věta skončila nedokončená kvůli listí v mé puse. Kdo sem dal tu větev? Mezitím co jsem se snažil nedusit zelenou stravou, slyšel jsem hlasitý smích vedle mě.

,,A tady máš odpověď.'' Řekla v záchvatu smíchu. ,,Tohle je jeden z důvodu, proč dávat za latu pozor.''

,,Budu si to pamatovat.'' Řekl jsem a vyplivl poslední list z mé pusy. ,,Co slétnou dolů? Tam to bude možná bezpečnější.''

,,Když myslíš...'' Ušklíbla se a pomalu začala klesat dolů.

Přistáli jsme na zemi a rozhlíželi po okolí. Rozešel jsem se za Nisou, když zahlédla stopy kopyt. Šli jsme po nich a později našli viníka. Přikrčili jsme se. S Nisou jsme se od sebe trochu oddělili, kdyby se zvíře snažilo utéct.

Nisa si připravila luk s šípem a zamířila, ale nestačila vystřelit. Naši kořist ulovilo něco jiného. Už zase? Co nejpotišeji jsem se dostal k Nise a oba se pak nenápadně snažili dostat do bezpečí. Pro naši smůlu mají Oxyroni výborný sluch. Proto si nás taky hned všiml. Sakra. Popadl jsem Nisu za ruku a vzlétl do vzduchu, ale on byl rychlejší. Jedním skokem se dostal k nám a srazil nás za letu. Oba jsme skončili na zemi. Já se rychle vzpamatoval. Dostal jsem se k Nise, která se o zem bouchla do hlavy. Byla při vědomí, ale věděl jsem že teď se rozhodně po svých nikam nedostane. Navíc není dobrý létat, když se bouchnete do hlavy a nedokážete se ani postavit. Zkoušel jsem to a byl jsem rád, že jsem skončil jenom se zlomenou rukou.