Jiná III. (Avengers FF)

15.

O 2 týdny později

,,Au!'' Zaúpěla jsem. ,,A to bylo sakra za co?'' Mnula jsem si svůj vršek hlavy, který nepěkně bolel.

,,Za to, že neposloucháš.'' Ukázala na mě dřevěnou tyčí, kterou poslední dobou na mě používala Defne dost často. ,,Vysvětluji ti tu docela závažné věci, ale jako vždy si duchem nepřítomna.'' Povzdechla si.

,,Vždy ne.'' Namítla jsem.

,,Opravdu? Minule jsem ti vysvětlovala pravidla reality a když jsem se tě zeptala, co je může ohrozit, dívala si se na mě jako kdybych o tom hodinu nemluvila.'' Řekla vytočeně a já protočila očima.

,,To je toho.''

,,Před minule jsme cvičili boj a když jsem ti řekla, aby si se nevyhýbala a rovnou na mě zaútočila. vyhrála by si. Jenže ty si udělal co? Vždy se vyhnula a tím pádem po každé skončila na zemi.'' Vychrlila na mě další příklad. ,,A nebo...''

,,Fajn! To už by stačilo!'' Zarazila jsem ji v další větě.

,,Takže přiznáváš, že se s tebou něco děje?'' Zeptala se s překříženýma rukama na hrudi.

,,Jo, přiznávám! Spokojená?'' Rozpřáhla jsem ruce a pak si sedla na zem.

,,A proč jsi mi o tom neřekla?'' Zeptala se znovu, ale tentokrát už jemnějším hlasem a přisedla si vedle mě.

,,Já...vlastně ani nevím. Nikdy jsem se extra nijak nesvěřovala.'' Odpověděla jsem. ,,Navíc mi to připadalo zbytečné.''

,,Někdy je nejlepší, když se s toho vymluvíš.'' Objala mě jednou rukou. ,,Zkus to.''

,,Zdají se mi poslední dobou sny. Něco jako vidiny, které se mohu v blízké době stát.'' Řekla jsem s lehce zamračeným pohledem. ,,Je to vždy tak reálné, že se po probuzení ujišťuji, jestli to neděje zrovna teď. Jestli můj bratr, Carol a ostatní, co jsou mi blízcí z ničeho nic nezmizeli.''

Schovala jsem tvář do dlaní a snažila se uklidnit. Nic podobného se určitě nikdy nestane. Určitě ne. Prostě nesmí. Opakovala jsem si v duchu. Defne notnou chvíli vůbec nic neřekla. Popravdě bych se ani nedivila, kdyby se mi vysmála. Roztáhla jsem trochu prsty, abych se škvírou mohla podívat na její výraz. Její výraz mě vyděsil. Její zelené oči slepě sledovaly jedno místo. Tvářila se starostlivě. Jako kdyby to, co jsem jí zrovna vylíčila v mých snech, by se mohlo opravdu někdy stát.

,,Stane se to?'' Odvážila jsem se zeptat a narovnala se v zádech. ,,Jsou mé sny vidiny do budoucnosti?''

,,Já...já nevím. Na tohle ti nedokážu odpovědět.'' Zakroutila hlavou a postavila se na nohy. ,,Možná ano, možná ne. Mohou to být jen tvé výplody fantazie.'' Dodala.

,,To se mi moc nezdá.'' Namítla jsem a zvedla se ze země. ,,Opravdu o tom nic nevíš?'' Zkusila jsem to znovu.

,,Kdyby ano, řekla bych ti to.'' Lehce se na mě usmála a položila mi ruku na rameno.'' Asi už jdi. Budeme pokračovat zítra.''

Jen jsem přikývla. Otočila se k ní zády a rozešla se pryč. Nevěřila jsem tomu, co mi řekla. Pro mě není těžké poznat lež a to i bez telepatie. Je mi jasné, že mé sny se mohou stát. Její výraz plný obav mi to jen potvrdil.

Pohled Defne

,,Vážně? Lhala si jí''

Zaskočeně jsem sledovala Arise, který se za mnou objevil. Tohle snad dělá naschvál. Napadlo mě.

,,Za prvé, přestaň se za mnou furt objevovat. Už mě s tím docela vytáčíš.'' Prskla jsem. ,,A za druhé, je mi jasné že mi to divadélko neuvěřila, takže jsem jí v podstatě ani nelhala.'' Namítla jsem a otočila se k němu zády.

,,Ale lhala, jenom ti to nevyšlo.'' Ozval se znovu. ,,Máš obavy?'' Zeptal se, ale tentokrát už vážným hlasem.

,,Ovšem, že ano. Kdyby ne, musela bych mít o kolečko míň.'' Odpověděla jsem rázně. ,,Co je to vlastně za hloupou otázku?''

,,Ptám se, protože v té době už to tvá starost nebude.'' Řekl jen a zadíval se před sebe. ,,Bude na ní aby se s tím poprala, tedy pokud přežije zkoušku.''

,,Můžeš alespoň jednou s tímhle přestat?! Co kdyby si jí prostě věřil?'' Vyjela jsem na něj.

,,A proč bych měl? Hm? Dej mi alespoň jeden důvod.''

,,Moc dobře víš o jaký důvod jde. A víš co? Už mě nebaví se s tebou stále hádat o tom samém znova a znova. Klidně si o ní mysli, co chceš. Stále ji klidně nevěř, ale uvědom si že zároveň nevěříš ani mně.'' Sykla jsem a rozhodla se odejít než se spustí můj vodopád slz. ,,Přemýšlej o tom, Arisi.'' Dodala jsem. 

Pohled Arise

Díval jsem se na její vzdalující se záda, která se pak zcela rozplynula. Stál jsem na místě a nemohl se pohnout. Tohle bylo poprvé, co mi tohle řekla. Musel jsem uznat, že mé chování k ní nebylo nikdy nijak přátelské. Spíš jsem jí házel klacky pod nohy a když jsem si představil, že si tímhle musela procházet celá ta léta...

,,Sakra.'' Povzdechl jsem si a promnul si kořen nosu.

Pohled Naomi

Objevila jsem se na jedné z větví opřená o kmen stromu. Aron mi ležel na klíně a celou dobu ze mě nespouštěl svůj zlatý pohled. Lehce jsem se usmála a podrbala ho pod krkem.

,,Jsem v pohodě.'' Řekla jsem a pak si povzdechla.

Na chvíli jsem zavřela oči a jen poslouchala okolní zvuky. Byl tu úžasný klid a navíc jsem zjistila, že je tady úžasná schovka a zároveň pozorovna. Jednoduše řečeno - místo stvořeno přímo pro mě, když chci být sama. Pokud vím, tak kromě mě a Arona o tomhle místě nikdo neví, takže doufám že to tak i zůstane. Tahle myšlenka se rozplynula, když jsem zaslechla mávání křídel.

Hned za kmenem někdo přistál. Naznačila jsem Aronovi, aby ze mě slezl a já se tak mohla dostat do podřepu. Pak jsem se pomalu narovnala, stále zády přitisklá ke kmeni. Trochu jsem se naklonila abych mohla vidět, kdo mě poctil svou návštěvou. Byl to kluk. Asi přibližně stejně starý jako já. Díval se před sebe po okolí. Viděla jsem tedy jenom jeho záda. Naklonila jsem se trochu více, abych alespoň kousek viděla jeho tváře, ale má pravá noha mi podklouzla a já měla co dělat abych nespadla. Schovala jsem se zpátky za kmen a modlila se za to, že mě neviděl. Byla jsem si jistá, že se otočil mým směrem.

Po pár minutách jsem se odvážila znovu se naklonit. Zmizel. Zmateně jsem se zamračila a přelezla na protější větev. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale nic. Jak? Trochu mě to zklamalo, ale nahlas bych to nikdy nepřiznala. Chtěla jsem se vrátit na své původní místo. Otočila jsem se, ale zastavila jsem se uprostřed pohybu.

,,Zdá se že nejsem jediný, kdo miluje samotu.'' 

*****

Zdravím vás přátelé a kamarádi!

Tak mám konečně po všech zkouškách, koncertech a testech. Takže teď mě čeká zasloužené volno.

Budu se teď snažit vydávat častěji, slibuji. Blok jsem zatím nechytila po asi 3 měsíční pauze, takže pohoda.

Přeji zbytek pěkného večera. 

Snad se kapitola líbila!

Čauky!