Jiná III. (Avengers FF)

17.

,,No, ne ne. Naše samotářka se konečně rozhodla ukázat.'' Rýpnul si Firhat, když jsem se objevila na prahu domu s Aronem po boku.

,,Taky tě zdravím.'' Oplatila jsem mu a vyskočila do sítě. ,,Je snad něco špatného, když chci být chvíli sama?''

Slyšela jsem, jak se Firhat nadechuje k odpovědi, ale byl úspěšně umlčen.

,,Nic na tom není špatné. Řekla bych, že je to někdy i lepší než být na místě, obklopena idioty.'' Ozvala se Carol. ,,Věř že vím o čem mluvím.''

,,Ty si můj člověk, Carol.'' Mrkla jsem na ni, což mi opětovala.

,,Věděl jsem že si budete rozumět, ale až takhle moc jsem zase nečekal.'' Těkal pohledem mezi mnou a Carol.

,,Je vidět že nerozumíš ženám, bráško.'' Ušklíbla jsem se a začala si potichu broukat.

,,No, dovol?!''

I přes zavřené oči jsem si dokázala představit bratrův dotčený pohled. Ta představa mě donutila k úsměvu.

,,Bohužel má Naomi pravdu.'' Přidala se Carol. ,,Kdyby si jim rozuměl, možná by si už nějakou partnerku měl.'' Pokračovala.

,,Víte co? Myslete si co chcete, ale až si někoho přivedu na Přivítání přívalových dešťů, tak se moc nedivte.''

Pak nám oběma lehce mávnul a s rozběhem vyskočil ven. Já si jen lehce povzdechla. Přehodila jsem nohu přes nohu a u toho si nezapomínala potichu broukat. Cítila jsem že tu Carol stále je. Sledovala mě. Otevřela jsem oči a mohla tak vidět její podezřívavý úšklebek. Nadzvedla jsem jedno obočí.

,,Děje se něco?'' Zeptala jsem se nechápavě.

,,To mi spíše řekni ty.'' Kývla ke mně hlavou a pak se ke mně přiblížila. ,,Od kdy si ty broukáš?''

,,Hele, ještě mě neznáš tak dlouho.'' Namítla jsem. ,,Třeba je u mě broukání úplně normální.''

,,To mi k tobě nesedí.''

Protočila jsem očima a otočila se ke Carol zády. Uslyšela jsem menší povzdechnutí.

,,No tak. Řekni. Znám toho, který tě donutil k tomu malému úsměvu na rtech?'' Šťouchla do mě prstem a já se prudce posadila.

,,Jak si můžeš být tak jistá?''

,,Dle tvého tichého broukání a jemného pohupování nohou. Navíc, Aron mi připadá že si to myslí taky.'' Mrkla na mě a pohladila Arona po hřbetě, který ke mě seděl zády s obtočeným ocasem kolem sebe. Od té doby, co jsem potkala Orhana se na mě Aron ani nepodíval. Žárlivec jeden. Napadlo mě.

,,No? Já čekám.''

,,Tak to máš smůlu.'' Odbyla jsem ji a znovu si lehla.

,,Prosím." Šťouchla do mě. ,,Chci vědět, kdo to je, abych ti ho mohla schválit.'' Pokračovala dál.

,,Poznala jsem ho teprve dnes a ty už začínáš s tímhle?''

,,Takže jsem měla pravdu. Poznala jsi někoho." Usmála se. ,,Tak šup. Vzhled, typ postavy, povaha.''

,,Co to děláš?'' Zasmála jsem se nervózně.

,,Neptej se a povídej.'' Tak z tohohle se jen tak nevykecám. Problesklo mi hlavou zoufale.

Pohled Firhata

,,Ahoj. Nemáš náhodou odpočívat?'' Zadíval jsem se na ni trochu káravě a překřížil si ruce na hrudi.