Jiná III. (Avengers FF)

19.

Pohled Firhata

Zamračeně jsem sledoval její záda, která se ode mě vzdalovala. Nechápal jsem, co se s ní děje. Poslední dobou nemáme úplně nejlepší vztahy. Hádáme se kvůli hloupostem a někdy jeden druhého vytočíme jen pohledem. Poslední dobou se to stává často, ale jsou i světlé chvilky i když jich není moc.

Povzdechl jsem si. Vzlétl jsem do vzduchu a několika mávnutími křídly jsem byl u ní. Už neutíkala. Šla normální krokem a nevěnovala mi žádnou pozornost. Ani když jsem vedle ní přistál nenaznačila ani kapku zájmu.

V tichosti jsem vedle sebe šli. Jediné co jsem mohli slyšet byli naše společné kroky. Každou chvíli jsem kontroloval její obličej, který byl stále stejný. Bez jediné emoce, neutrální. Jako kdyby žádné pocity ani neměla. Stále žasnu, kde se tak perfektní ledovou masku naučila.

,,Jestli mi chceš něco říct tak klidně, ale neslibuju že budu poslouchat.'' Promluvila aniž by se na mě otočila. ,,Jen jsem si všiml, že poslední dobou se chováš trochu jinak. Jsi ke mně odtažitá, někdy odejdeš aniž bych o tom věděl, probouzíš se uprostřed noci a přejdeš k mé síti. Jako kdyby si se chtěla ujistit, že tu stále jsem. Prostě...'' Vydechl jsem všechen vzduch. ,,Děje se něco?''

Nic neřekla, ale poznal jsem, že nad mohou otázkou přemýšlí. Lehce se mračila a těkala očima po zemi. Váhala jestli mi má vůbec odpovědět. Pak se ale zastavila. Nechápavě jsem se na ní otočil. ,,Zdají se mi sny.'' Řekla neutrálně a podívala se mi do tváře. ,,Nevím co znamenají, ale mám strach že se jednou stanou skutečností. Že prostě zmizíš. Že všichni zmizí a já tu budu sama. Nikdo tu nezbude a já se budu muset znovu potýkat se samotou s pocitem viny, že jsem nic neudělala.''

V jejích očích se objevily slzy, které se snažila zadržet. Obtočila své ruce kolem sebe a sama se objímala. Rozešel jsem se k ní a schoval ji ve své náruči. Obtočil jsem kolem nás i svoje křídla. Objetí mi sice neopětovala, ale cítil jsem že se uvolnila. Čelem se opřela o mé rameno.

Nic jsme neříkali. Popravdě jsem neměl slov. Nechtěl jsem rušit tu chvíli, kdy jsme zase byli sourozenci. Bratr a sestra. Ten bratr, který vždy svoji sestru bude chránit až do konce. Který bude při ní stát i kdyby zničila celý svět a nikdy ji neopustí.

,,Naomi?'' Nic. Neodpověděla. ,,Naomi?'' Zkusil jsem to znovu a trochu se od ní odtáhl. Musel jsem ale jí hned zase chytit. Myslel jsem si že usnula, ale když jsem ji zkusil probudit, oči neotevřela. Byla v bezvědomí. Popadl jsem ji do náruče a vyrazil rychle směrem do vesnice. Vylétl jsem nad stromy a snažila se vyvinout co největší rychlost. Každou vteřinu jsem kontroloval její oči. Byly stále zavřené a mělce dýchala. To mě donutilo k většímu tempu.

Doslova jsem vpadl do tetina obydlí, kde zrovna vedla konverzaci se Zirou. Cagatay se na mě zamračila, ale když jsi všimla Naomi v mém náručí, její oči hned změkli a zakalil je strach. ,,Co se stalo?'' Přiběhla ke mně. ,,Polož ji sem.'' Ukázala na místo obklopené různými rostlinami. Hned jak jsem svou sestru položil, mě Cagatay odstrčila. Postavil jsem se vedle Ziry, která nečině stála v pozadí. Nevěnoval jsem nijak velkou pozornost, ale všiml jsem že i jí se v očích objevila starost o Naomi.

,,Co se stalo?'' Zeptala se mě Cagatay znovu, která byla ke mně zády. ,,Ani nevím. Z ničeho nic prostě upadla do bezvědomí.'' Přiznal jsem popravdě. Cagatay se na mě otočila se zmatením ve tváři. ,,Jen tak upadla do bezvědomí?'' Nechápala. Jen jsem přikývl. Cagatay se zamračila ještě více a znovu svou pozornost přesunula k Naomi. 

Na mém rameni jsem ucítil dotek dlaně. Byla to Zira. Kývla hlavou ke dveřím. Pochopil jsem a šel s ní. Ve dveřím jsem se ale ještě otočil. Cagatay měla ruce pár centimetrů nad tělem Naomi. Pohybovala s nimi do stran a snažila se cokoliv vycítit. Nezdálo se, že by se jí to nějak dařilo.