Jiná III. (Avengers FF)

14.

Pohled Naomi

,,Nechci znít hrubě, ale povíš mi konečně něco o sobě?'' Drkla do mě Carol. ,,Já už mám splněno, takže teď jsi na řadě ty.''

,,Já moc zajímavý život nemám.'' Podrbala jsem se na zátylku a věnovala ji omluvný pohled.

,,Firhat tvrdí něco jiného.''

,,Ten tvrdí ledacos a většinou jsi pěkně vymýšlí.'' Utrousila jsem a přitiskla si kolena k hrudi.

Aron hned po mé pravé straně byl stočený do klubíčka a poklidně oddechoval. Lehce jsem se usmála a pohladila ho po hlavě.

S Carol jsme seděli hned před domem mého bratra. Já měla nohy spuštěné volně k zemi a Carol byla v tureckém sedu. Nebýt několika set hvězd na obloze a měsíce, byli bychom v úplné tmě. Obklopovalo nás příjemné teplo, které na téhle planetě bylo úplně normální. Zatím se mi ještě nestalo, že mi byla zima.

,,Jaký to byl pocit, když jsi zjistila že nejsi poslední? Že máš rodinu?'' Zeptala se mě Carol a já se na ní otočila.

,,Chceš vědět alespoň to minimum, co?'' Rýpla jsem si, ale pak jsem zvážněla. ,,Ani nevím. Nejdříve jsem tomu nechtěla věřit a chtěla tak zabít Firhata.'' Zasmála jsem se a podívala se na moji společnici, která schovávala úsměv za pěstí. ,,Jenže když mi ukázal stejný medailon jako mám já, svůj názor jsem změnila.'' Automaticky jsem promnula předmět visící na mém krku. ,,V ten okamžik, kdy jsem uviděla tuhle planetu jsem pochopila, že mám konečně skutečnou rodinu.''

Koutky se mi samovolně zvedly nahoru. Protřela jsem si oči, abych slzy zarazila včas než by se dostaly ven. Cítila jsem její pohled na mě a pak i její ruku, které mi zmáčkla rameno.

,,A...co ty? O rodině nebo přátelích si mi nic neřekla.'' Obrátila jsem naši konverzaci znovu k ní. 

Nerada mluvím o své minulosti. Sice vím že by mě Carol k tomu nenutila, ale nechtěla jsem aby mezi námi bylo ticho. To ticho, které tak nesnáším. Pochopila můj čin a proto mi bez námitek odpověděla.

,,Jak už jsem řekla s rodiči jsem si dvakrát nerozuměla. Dobrý vztah jsem měla jenom se svým bratrem. Vždy jsme spolu pozorovali hvězdy.''

Zvedla svůj pohled a zadívala se na hvězdné nebe. Její čin jsem napodobila. Je zvláštní, že hvězdy tady jsou úplně jiné než ty na Zemi.

,,A nejbližší přátelé, co mám jsou Maria, její dcera Monica, Fury...''

,,Cože?!'' Doslova jsem to vykřikla. ,,Fury? Jako ten Fury? Nick Fury?'' Vychrlila jsem ze sebe.

,,Ty znáš Furyho?''

Trochu jsem se zarazila.

,,V podstatě ano, ale velcí kámoši jsme zrovna nebyli.'' Vysvětlila jsem. ,,Můžu se na něco zeptat?''

,,Jistě.''

,,Byl vždycky takový?''

,,Promiň, ale nerozumím ti.''

,,No, tak upjatý, vážný, ten který má pravděpodobně srdce z kamene.''

Místo toho, aby mi Carol odpověděla se začala hlasitě smát. Povzdechla jsem si i když i mě koutky cukaly do úsměvu.

,,Odpovíš mi ještě dneska?'' Zeptala jsem se.

,,Nevím jak bych ti měla Furyho popsat, ale vím jistě že srdce z kamene nemá.'' Řekla a zadívala se znovu na nebe.

O tom bychom tu mohli vést diskuzi. Utrousila jsem v duchu.

,,Přiznávám, že se mi někdy zasteskne.'' Ozvala se po chvíli. ,,Máš to stejně?''

Bohužel. Prolétlo mi hlavou. Na ně se prostě zapomenout nedá.

,,Chtěla bych říct ne, ale to bych lhala.'' Otočila jsem se na ni.

Pohled mi opětovala, akorát v starostlivé verzi. Zamračila jsem se a uhnula pohledem. Postavila jsem se na nohy a během toho vzala Arona do náruče.

,,Myslím, že je načase jít spát.'' Řekla jsem. ,,Klidně tu můžeš ještě být, ale já jdu spát.''

Rozešla jsem se do útrob domu a zády ke Carol prohodila dobrou noc. Odpovědí mi bylo slabé dobrou.

Lehla jsem si do sítě a přivinula si Arona blíže k sobě. Ochotně se mi stočil u hrudi a po chvíli znovu klidně oddechoval. Zavřela jsem oči a ignorovala slzy, stékající mi po tváři. Proč mám sakra city? To byla má polední myšlenka, která se mi prohnala hlavou než jsem usnula.

Pohled Carol

Sledovala jsem její záda, která zmizela ve stínech domu.

,,Dobrou.'' Ozvala jsem se lehce, ale nezdálo se že by to nijak zaregistrovala.

Povzdechla jsem si a otočila se zpátky dopředu. Chvíli jsem se dívala jen tak do prázdna, ale pak se vedle mě objevil Firhat.

,,Naomi už spí?'' Zeptal se šeptem.

Jen jsem přikývla a dál se dívala před sebe.

Pár minut tam jen tak stál, ale pak se odvážil pohnout a usadit se na místo, kde byla předtím Naomi.

,,Děje se něco?''

,,Vůbec nic. S Naomi jsme si normálně povídali. Nerada mluví o sobě jak jsem zjistila.'' Otočila jsem se na Firhata. ,,Možná jsem ji lehce urazila, když jsem se jí zeptala na Zemi.''

,,To je u ní normální.'' Mávl rukou a já nadzvedla pravé obočí. ,,Od té doby co je tady, o té Zemi nechce nic slyšet a ani o tom mluvit.''

,,Nechápu proč? Vždyť na Zemi vyrostla.'' Namítla jsem.

,,Já ti toho moc nepovím, ale myslím si že to má něco společného s těmi lidmi na těch obrázcích.''

,,Myslíš na fotografiích.''

,,Asi ano. Měla je vystavené hned vedle své postele, ale pochybuji že si je vzala s sebou. Věř, že jsem se jí ptal ale poprvé to vedlo k hádce a podruhé si nejsem jistý, co by se mohlo stát. Přeci jenom, chci ještě žít.''

Protočila jsem očima a zívla jsem.

,,U Cagatay máš připravené místo na spaní.'' Informoval mě Firhat a postavil se na nohy.

Já udělala totéž a ještě se protáhla. Popřála jsem Firhatovi dobrou noc a použila svou sílu, které mě dostala do vzduchu. 

Pohled Firhata

Až když Carol odlétla a zmizela v obydlí Cagatay, rozešel jsem se směrem k mé síti. V půlce cesty jsem se ale zastavil. Chvíli jsem visel na Naomi pohledem. Ležela ke mně otočená zády a klidně spala. V posledních dnech se její chování trochu změnilo. Už se tolik neusmívala a vyhýbala se místům, kde bylo hodně rušno. Dokonce přestala chodit i na společné večery. Měl jsem o ni trochu starost. Jsem její starší bratr, který by ji měl chránit a být tu pro ni kdykoliv bude potřebovat. Stále mě mrzí ty roky, kdy jsem nemohl být sní. Kdy ji vychovávali cizí lidé a kdy ona věřila, že jsem mrtvý.

Promnul jsem si oči a zarazil tak svoje myšlenky. Lehl jsem si do sítě a čelem otočeným k Naomi jsem usnul.