Jiná III. (Avengers FF)

11.

Pohled Firhata

Nemusel jsem mít otevřené oči, abych poznal slinu, která skončila na mám obličeji. Navíc jsem je ani otevřené mít nechtěl. Nepotřeboval jsem vidět, jak se ke mně přibližuje několik ostrých zubů.

Připravoval jsem se na rychlou smrt, ale když jsem uslyšel řev zvířete, mé oči se rychlostí světla otevřely. Tíha z mých křídel zmizela a mohl jsem tak utéct, ale nemohl jsem. Ležel jsem přišpendlený k zemi a sledoval výjev přede mnou.

,,Budeš tam jen tak ležet a zírat nebo konečně odsud i s Nisou zmizíte?!'' Zakřičela na mě Naomi která se díky oštěpu, zabodnutém do hřbetu zvířete, na něm držela.

Její hlas mě probral. Co nejrychleji jsem se zvednul a dostal se k Nise. Bolest křídel jsem ignoroval. Tipoval jsem že budou nejspíše zlomená. Vzal jsem Nisu do náruče a ohlédl se za sebe na svoji sestru. Ta zrovna skončila na zemi, ale dokázala se znovu dostat na nohy.

,,Jdi. Na chvíli ho zdržím a pak vás doženu.'' Řekla ve spěchu a jednou přetočila oštěp v ruce.

Nechtěl jsem ji tu nechávat samotnou, ale ve svém stavu bych ji nijak nepomohl. Byl bych spíše na obtíž. Nedůvěřivě jsem se na ni zamračil, což zaregistrovala.

,,Prosím věř mi.'' Prosebně se na mě podívala.

Kousl jsem se silně do rtu a rozběhl se opačnou stranu než byla má sestra. V tu chvíli jsem sám sebe nenáviděl. Stálo mě to hodně úsilí abych se neotočil. Jestli se jí něco stane, budu si to až dokonce života dávat za vinu.

Nevěděl jsem, kudy jsem vlastně šel. Křídla jsem táhl za sebou. Byla to mrtvá váha na mých zádech, která mě docela zpomalovala. Nisa se stále neprobouzela a se jí při běhu snažil ránu vyléčit, ale neměl jsem dost energie. Navíc to byla další věc, která mě dost vyčerpávala. Možná proto jsem zakopl o špičatý kámen a svalil se tak na zem. Nepozornost tě opravdu někdy může stát život. 

Pohled Naomi

,,Hej! Tady ty obludo!'' Zamávala jsem aby si mě všiml.

Zvíře se proti mě rozeběhlo, ale já se skokem obratně vyhnula. Jeho hlava prorazila kmen stromu skrz na skrz. Udýchaně jsem sledovala jeho pokusy dostat se z pasti, ale marně. Tohle tě snad na chvíli zdrží. Napadlo mě a utřela jsem si pot z čela. Pak se mi ale trochu zatočila hlava. Promnula jsem si čelo, ale jako se stalo minule i teď se mi promítl obrázek mého bratra akorát s jiným dějem. Jeho ruce byly od krve.  Oči jsem otevřela dokořán a neváhala ani minutu. Rozhlédla jsem se po nejbližším stromu pak a na něj vyšplhala. Bude je tak jednodušší je najít. Popadla jsem jednu liánu a chtěla skočit, ale zastavila jsem se v pohybu když jsem uslyšela silné křupnutí dřeva.

,,Ty si nedáš pokoje, že?''

Jeho řev mi byl jasnou odpovědí. Proto jsem co nejrychleji zhoupla po liáně a dostala se tak na další strom, kde už jsem pak přeskakovala z větve na větev. Měla jsem značný náskok, což byla výhoda. Zastavila jsem se na jedné z větví a konečně našla ty dva. Seskočila jsem na zem a pak k ním po kolenou sklouzla. Pevně jsem Firhata obejmula. Jedná má část se tak uklidnila, ale ta druhá se stále strachovala za jak dlouho nás zvíře najde.

,,Jsem v pohodě.'' Objetí mi opětoval.

,,To určitě.'' Ušklíbla jsem nad krví z jeho nohy, když jsem se odtáhla. ,,Natáhni j, abych ti ji mohla vyléčit.''

Chtěl něco namítnout, ale když si všiml mého pohledu, pusu raději zavřel. Položila jsem dlaně na jeho ránu a ta se hned začala hojit. Pak jsem se přesunula k Nise a vyléčila jí její zranění na hlavě a pár malých šrámů. Bohužel se z bezvědomí stále neprobudila, což mi dělalo trochu starost. Zkontrolovala jsem její tep i dech a všechno bylo v pořádku. A ticho o tom, že nejsem doktor.