Jiná III. (Avengers FF)

21.

Pohled Naomi

,,Měl by si vidět svůj výraz bráško.'' Objala jsem ho kolem ramen. Jeho výraz byl k popukání a k tomu ty pytle pod očima. Dokonalost sama o sobě.

Docela dlouho z něho nevyšlo ani slovo. Začínala jsem mít obavy, jestli jsem mu spíše nepřinesli infarkt než radost.

Abyste pochopili, dostala jsem menší nápad jak Firhatovi oznámit, že bude otcem. Levi měl mého bratra probudit a dostat na domluvené místo. Tam jsem čekala já, ukrytá ve větvích stromu. Bylo to místo, kde si většinou hrály děti a ani dnes to nebyla výjimka. Navíc jsem všem řekla, aby Firhatovi pogratulovali, ale neříkali proč. To zavinilo jeho nechápavý pohled, když dorazil na určité místo. Levi se s ním rychle rozloučil, ale před tím na něj ještě mrkl. Pak už viděl jenom jeho vzdalující se záda.

Firhat byl opravdu v dočistém zmatení. Číst jeho myšlenky stálo za to. Chvíli jsem ho tam nechala stát, aby si všiml dětí kousek od něho. Jenom je zaujatě sledoval. Co nejtišeji jsem slezla ze stromu a blížila se k němu zezadu. Podařilo se mi dostat do dostatečné blízkosti, abych na něj mohla normálně promluvit.

,,Jsou roztomilí, že?'' Překvapeně se na mě otočil. Sledoval mě v úplném úžasu. Naprázdno otevíral pusu jako nějaká leklá ryba, ale po chvíli mě svíral v drtivém objetí. ,,Už jsem si začínal myslet, že se neprobudíš.'' Mluvil do mých vlasů dojatě. ,,To by se ti tak hodilo, co?'' Rýpla jsem si v úmyslu mu zvednou náladu, což zafungovalo. Lehce se zasmál a odtáhl se. Na tváři mu však zase visel vážný pohled.

,,Bál jsem se o tebe. Vůbec jsem netušil, co se s tebou stalo.'' Držel mě za obě má ramena. ,,Tohle už mi prosím nikdy nedělej.'' Jeho pohled byl přímo zoufalý. Nemohla jsem mu to slíbit, protože jsem věděla že se takhle ještě několikrát vytratím, ale malá lež neuškodí. ,,Slibuji.'' Usmála jsem se a pohladila ho po paži. Pak jsem se odtáhla a podívala se na děti za námi. Můj pohled zopakoval. 

,,Přemýšlel si někdy o dětech?'' Zeptala jsem se a sledovala jeho reakci. Přemýšlel. Díval se do prázdna, ale jeden koutek úst mu vystřelil nahoru. ,,Popravdě moc ne, ale to neznamená že nechci.'' Krátce se podíval na mě, ale zase se podíval před sebe.

,,Nebylo by super, kdyby mezi těmi rošťáky bylo tvoje dítě?'' Firhat se na mě překvapeně podíval. ,,Tak si to představ. Tvoje dítě si hraje s ostatními a jeho smích by ti hned rozjasnil den. Vidět ho šťastného by tebe dělalo šťastným.'' Zasnila jsem se, ale po očku jsem stále svého bratra sledovala. Zúžil oči. ,,Proč se mě na tohle ptáš?'' Zeptal se a pak vytřeštil oči. ,,Jsi snad těhotná?!''

Podívala jsem se na něj skeptickým pohledem. ,,Jistě, ale to bych nejdříve musela někoho mít. Bože, já ne.'' Plácla jsem se do čela, ale pak jsem zvážněla. ,,Ale to by ti měl říct někdo jiný.'' Otočila jsem ho k sobě zády, aby viděl na osobu za sebou.

Nisa stála za ním s, provizorně vyrobenou, mašlí ovázanou kolem svého, zatím plochého, bříška. V jejím obličeji byla vidět nervozita spolu s radostí. Můj bratr, ale nehnutě stál. Jeho pohled byl sice vtipný, ale nedalo se říct že by v něm byla špetka radosti. Dotkla jsem se jeho paže. ,,Firhate?''

Mé oslovení ignoroval. Pomalu se rozešel vpřed. Zastavil se až když byl v těsné blízkosti své přítelkyně. Ta ho sledovala se strachem v očích. Nemohla z jeho tváře vyčíst nic. Po dlouhé chvíli konečně promluvil - ,,Je to pravda?'' Hlas ledový. ,,Ano.'' Přikývla roztřeseně. Byla jsem kdykoliv připravena vyrazit, kdyby mého bratra napadlo udělat něco neuváženého. Něco mi ale říkalo, že to nebude třeba. 

Z čista jasna jsem viděla Nisu ve vzduchu, kde se s ní můj bratr točil ve vzduchu. ,,V tom případě jsem ten nejšťastnější muž na téhle planetě!'' Vykřikl z plného hrdla. To přitáhlo zvídavé oči a uši, které se začaly shlukovat kolem nás. Všichni radostně jásali a blahopřáli novým rodičům.

,,To se musí oslavit!'' Vykřikl někdo v davu, což způsobilo ještě větší křik. Postupně se všichni začali vzdalovat a já osaměla. Po chvíli ke mě přišla Carol s Aronem v závěsu. Zastavila se vedle mě a sledovala slavící dav. Usmála se. ,,Budou dobří rodiče.'' Překřížila si ruce na hrudi a podívala se na mě. ,,To určitě budou.'' Přitakala jsem, s o něco menším úsměvem než před tím, čehož si Carol všimla. ,,V pohodě?''

,,Vždy.'' Usmála jsem se na ni. Carol mě lehce pohladila po předloktí. ,,Půjdeme to oslavit s nimi, ne?'' Vykročila vpřed. ,,Běž na před. Přijdu hned za vámi.'' Věnovala mi ještě jeden pohled, než se ode mě začala vzdalovat.

Nevěděla jsem proč se má radost tak rychle vytratila. Měla jsem ze svého bratra a Nisi radost, ale když jsem viděla jejich zamilované pohledy, nějak mi nebylo do smíchu. Jako kdyby někdo měl dálkový ovladač a jedním zmáčknutím vše zčernalo. Uchechtla jsem se když jsem si uvědomila, že je mi tahle myšlenka až moc povědomá.

Otočila jsem se na Arona, pozorující ho mě. Jeho oči mi snad viděly až do duše. Sehla jsem se, abych ho mohla vzít do náruče. Přiložila jsem své čelo na jeho vršek hlavy. Zvířecí chlupy mě na kůži příjemně lechtaly. Aron je vlastně jediný, kdo to se mnou tak dlouho vydržel. Nikdy jsem nepřemýšlela, proč je vlastně se mnou. Vždy jsem byla ráda, že alespoň jeden živý tvor se mnou chtěl být a to dobrovolně.

Odtáhla jsem se a zkoumavě jsem si ho prohlížela. Při tom jsem naklonila hlavu na stranu. Kromě velikosti a jeho očí mi na něm nic zvláštního nepřipadalo. Prostě normální bytost, která je mi ze všech nejbližší. Podrbala jsem ho pod krkem, což spustilo jeho uklidňující předení.

Znovu jsem si Arona k sobě přitiskla a vydala se za hlukem, který se skládal z hudby, křiku, smíchu a jásotu.

Večer

Sledovala jsem temný strop přede mnou. Něco mi bránilo spát a nebylo to kvůli hluku z venku. Ten byl dostatečně daleko na to, abych mohla slyšet svoje myšlenky. Natočila jsem hlavu na stranu a zadívala se na prázdnou síť. Můj bratr byl stále venku a slavil, že bude otcem. Navíc jsem věděla že dnes přespí u Nisi, takže mám obydlí pro sebe.

Přetočila jsem se na bok a ruce položila vedle své hlavy. Aron ležel hned na trámu nade mnou. Na jeho vkus jsem se moc hýbala. Zavřela jsem oči, vytěsnila všechny myšlenky a snažila se zabrat. Víčka jsem pevně stiskla k sobě a naivně doufala, že mi to pomůže spát.

,,Sakra.'' Vydechla jsem, asi po půl hodině, a posadila se. Spustila jsem nohy na vlažné dřevo pode mnou a rozešla se ven. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu. Byl příjemně teplý večer, kdy hvězdy spolu s Měsícem byly vidět. Pravou nohou jsem lehce dupala metrum vzdálené hudby. Bubny držely stálé tempo, kterého se držely ostatní nástroje. Ty zase tvořily chytlavou taneční melodii.

Přiznávám, že jsem měla chuť se pohybovat do rytmu, ale to mi překazilo černo které se objevilo před mýma očima...

*****

Hezký zbytek večera!