Jiná III. (Avengers FF)

4.

Pohled Naomi

,,Takže...abychom si to ujasnili. Jsi sestra mého otce a tím pádem jsi má teta, že?'' Zeptala jsem se na otázku na kterou už znám odpověď.

,,Ano.'' Přikývla. ,,Tak to snad na té tvé planetě nefunguje?''

,,Ano funguje, jen jsem se chtěla ujistit.'' Namítla jsem a přecházela z jednoho místa na druhé.

Myslela jsme si, že v tom stromě bude sotva místo, ale opak byl pravdou. Celým stromem procházeli dvě spirály, které vedly až k jeho špičce. Dole, kde jsme se zrovna nacházeli, bylo uprostřed místnosti menší ohniště, kde bylo jen pár kousků spáleného dřeva. Bylo ohraničené menšími kameny.

Nebyla jsem na takové, v uvozovkách obydlí, zvyklá. Skoro všude to byl samí kořen, pokrytý různým mechem a trávou. Sluneční světlo jsem procházelo skrze menší skuliny ve kmenu, ale hlavní zdroj světla tu byly zvláštní tvorové, kteří zářili růžovo-oranžovou barvou. I Aron byl jimi uchvácen. Snažil se je chytit, ale vždy mu uletěli před nosem. Já měla štěstí. Jednu jsem chytla za letu a držela ji schovanou ve dlaních. Udělala jsem malou škvíru a podívala se dovnitř. Viděla jsem malého brouka, který se ani zdaleka nepodobal světlušce jak jsem si myslela. Měl štíhlé tělíčko s velkými klepítky. Dlouhá tykadla a blanitá křídla. Celý zářil světélkovou barvou. Nechala jsem Arona, aby se taky podíval a pak ho znovu pustila ven. Ani jsem si neuvědomila, že na mě koukají dva páry žlutých očí.

,,Co je?'' Zeptala jsem se.

,,Je zábavné na tebe koukat.'' Řekl Firhat, opřený o jeden z kořenů.

Vyplázla jsem na něj jazyk, čemuž se jenom zasmál. I Cagatay se lehce zasmála, ale pak svoji pozornost přesunula na Arona, lovícího svítící brouky.

,,Co je vlastně tohle za zvíře.'' Zeptala se zaujatě. ,,Nikdy jsem nic podobného neviděla.''

,,Je to Mainská mývalí kočka.'' Vysvětlila jsem a vzala Arona, při jeho skoku po broukovi, do náruče. ,,Dělá mi společnost už dlouhou dobu.''

,,Jak dlouho už je s tebou?''

,,Byl už se mnou, když mě našli.'' Řekla jsme zamyšleně.

,,Zajímavé.'' Řekla s vševidoucím pohledem.

Trochu nechápavě jsem ty dva sledovala, protože Aron se na ni díval podobně.

,,Co se děje?'' Zeptala jsem se, ale Cagatay jako by moji otázku neslyšela.

,,No, měli byste už jít. Večer bude shromáždění u ohně.'' Řekla a zvedla se na nohy, aby mohla jít hlouběji do útrob kmenu.

,,Shromáždění?''

,,Ano.'' Otočila se na mě s úsměvem, ale její úsměv zmizel, když si mě prohlédla od shora až dolů. ,,Málem bych zapomněla.''

Rozešla se znovu ke mně. Popadla mě za ruku a vedla někam dozadu. Pohledem jsem žádala Firhata o pomoc, ale jen mi s úsměvem zamával. Obdarovala jsem ho zamračeným pohledem.

,,Pochybuji, že tvůj bratr má nějaké oblečení, které by ti padlo.'' Řekla a pustila moji ruku.

Trochu jsem se zhrozila. Doufám, že mi nemá v plánu dát nějaké svoje oblečení. Bez urážky, ale nechtěla jsem chodit v něčem podobném jako ona. Měla na sobě hedvábnou látku, která ji obmotávala celé tělo. Látka ji částečně zakrývala i hlavu a opravdu jsem nikde neviděla její konec.

,,Tyhle by ti mohli být.'' Řekla a v ruce držela nádherné lehké šaty. ,,Nosila jsem se, když jsem byla mladší. Teď už si to dovolit nemohu.'' Zasmála se a dala mi je do rukou. ,,V klidu se převlékni. Budeme čekat venku.'' Dodala s úsměvem a pak odešla.