Pohled Naomi
S pohledem zabodnutým na oblohu jsem se rozešla v před. Ta věc se docela rychle přibližovala k zemi, což se mi přestávalo líbit. Jenže když jsem udělal asi čtvrtý krok všechno kolem mě zbělalo a pod nohama jsem necítila žádnou půdu. Poté hned následovalo silné objetí. Dotyčná mi tím málem vyrazila dech.
,,Zvládla si to.'' Řekla Defne šťastně a po chvíli se trochu odtáhla. ,,Sice jsem nečekala, že to bude tak rychlé, ale co. Možná je to i dobře.'' Dodala a znovu mě sevřela v objetí.
,,Promiň, ale asi nechápu o co jde.'' Řekla jsem s nechápavým výrazem. ,,Ale jestli mi blahopřeješ k tomu, že jsem přežila boj s krvežíznivým zvířetem, tak díky.''
Po mé větě se ode mě odtáhla. Povytáhla jsem obočí a očekávala od ní vysvětlení.
,,Budeš ještě dlouho mlčet?'' Zeptala jsem se nedočkavě. ,,Potřebovala bych totiž odsud zase rychle jít. Vyrušila jsi mě při něčem důležitém.'' Namítla jsem.
,,Copak ty nevíš, že si zrovna získala dvě nové schopnosti?'' Zeptala se a já na ni vykulila oči. ,,No nekoukej tak na mě. Je to pravda.''
,,Jak nové schopnosti? O žádných nevím.'' Zamračila jsem se.
,,A co tvé vycítění, že je tvůj bratr s přítelkyní v nebezpečí?'' Pozvedla jedno své obočí.
,,Sourozenecká telepatie.'' Pokrčila jsem rameny. ,,Nic nového.'' Dodala jsem, ale jistá jsem si tím úplně nebyla.
,,Neřekla bych.'' Ušklíbla se, ale pak zvážněla. ,,Tahle schopnost je vzácná. Znám jenom jednoho, kdo ji vlastnil. Vyprávěl mi, že jeho první vycítění bylo nejhorší. Popisoval to, co se dělo tobě.'' Řekla s přimhouřenýma očima a já si protočila očima.
,,Fajn. Tak mi přibyla nová schopnost. Hurá.'' Řekla jsem sarkasticky, díky čemuž se Defnin koutek úst zvedl nahoru. ,,Ale tu druhou už mi nijak nedokážeš.''
,,Co to uklidnění zvířete? Pokud vím tenhle druh není zrovna dvakrát přátelský.'' Řekla zamyšleně. ,,Zdá se, že máš zvláštní vliv na zvířata.''
,,Ale proč mi přibyly další? Nechápu to.'' Překřížila jsem si ruce na hrudi a začala chodit sem a tam. ,,Poslední dobou stále nic nechápu. Třeba to, proč mi zmizely některé schopnosti a nahradily je jiné? Nebo proč se stále objevuji na tomhle místě a potkávám tu tebe? Proč...'' Defnenina ruka mi zabránila v mluvě.
,,Je mi jasné, že máš hodně otázek. Věř mi že jsem na tom byla stejně, když jsem byla na tvém místě.'' Usmála se a odendala ruku z mých úst. ,,I já měla své vlastní schopnosti. Jako ty jsem o některé přišla, ale po čase se nahradily jinými které se stále vyvíjely. Až když jsem svoji první novou schopnost získala jsem se dozvěděla, že ty staré mi musel vzít můj učitel.'' Podívala se na mě.
,,Takže...''
,,Ano. Musela jsem ti je odebrat.'' Dokončila za mě větu. ,,Věř, že kdybych mohla neudělala bych to, ale...každý to jednou musel udělat. Ve skutečnosti to byly mé schopnosti. Jenom jsem ti je propůjčila, abych zjistila jestli jsi schopná je dostatečně ovládat, což ti ze začátku moc nešlo.'' Lehce se zasmála.
Musela přiznat, že i mě se zvedly koutky úst nahoru. Dříve jsem byla úplné ničící tornádo. Pomyslela jsem si. Stále jsem, ale byla trochu naštvaná. Mohla mi to říct už při našem prvním setkání.
,,Hádám asi dobře že jsi naštvaná, co?''
,,Trochu.'' Přikývla jsem.
,,Až budeš na mém místě, budeš muset udělat to samé. Taky jsem byla na svého učitele naštvaná, ale teď když jsem na jeho místě...rozhodně vím jak se musel cítit.'' Usmála se na mě smutně.
,,Kolik mi ještě přibude schopností?'' Zeptala jsem se a spustila ruce podél těla.
,,To je u každého individuální.'' Pokrčila rameny. ,,Já měla asi čtyři, když jsem prošla závěrečnou zkouškou.'' Zahleděla se zamyšleně před sebe.
,,Jakou zkouškou?''
Tohle mě zaujalo. Pokud jsem jako Defne, je mi jasné že určitě podobnou zkouškou budu muset projít taky.
,,Závěrečná zkouška je o tom jestli jsi hodna být tím, čím jsem byla já. Pokud zkoušku splníš získáš neobyčejnou moc.'' Řekla, ale pak její oči posmutněly. ,,Bohužel ne každému se zkouška podaří. Než jsem si vybrala tebe, byli tu před tebou jiní uchazeči a nebylo jich zrovna málo.''
,,Co se s nimi stalo?'' Odvážila jsem se zeptat.
,,To nikdo neví. Ale když se nevrátili, bylo to pro mě jasné znamení že jsem vybrala špatně. Tak to se opakovalo několik set let a já přestávala věřit, že je někdo hoden vlastnit moc Patrona aby chránil náš vesmír a zároveň i ty ostatní.'' Protřela si oči ze kterých se jí jistě začaly klubat slzy. ,,Jenže pak ses narodila ty, no a tenhle příběh už znáš.'' Usmála se a posadila se na zem.
Tiše jsem jí sledovala. Dívala se před sebe do nicoty a lehce se usmívala. Váhala jsem, ale po pár vteřinách jsem si sedla vedle ní. Obě dvě jsme seděly v naprostém tichu. Slyšela jsem jenom naše vlastní dechy. Nevěděla jsem nad čím přemýšlí Defne, ale já si představovala svoji jistou budoucnost. Byla jsem jistá, že skončím jako ti přede mnou. Někde v zapomnění odkud už se nikdy nedostanu.
,,Rozhodně se nemusíš, že skončíš jako oni.'' Ozvala se Defne a já se na ní otočila.
,,Jak to můžeš vědět?'' Zeptala jsem se nechápavě.
,,Protože ty nejsi stejná.'' Opětovala mi pohled. ,,Cítím s tebe něco, co jsem u ostatních nikdy necítila.''
,,Nejsem nijak výjimečná.'' Odsekla jsem hned a otočila hlavu zpátky. ,,Nevím jestli to víš, ale já nikdy nebyla správná volba. Většina lidí jenom díky mě trpěla nebo zemřela.''
Po mé větě už jsme ani jedna nepromluvily. Cítila jsem trochu vinu, že jsem to řekla. Vlastně jsem ji tímhle zbořila představu, že konečně vybrala dobře. Moje pusa, ale stále zůstala zavřená.
,,Firhat!'' Vykřikla jsem. ,,Vždyť jsem tu bůh ví jak dlouho.''
Vyškrábala jsem se na nohy a chtěla se už odsud vypařit, ale překvapila mě Defnenina reakce. Vlastně neudělala žádnou. Stále seděla nehnutě na zemi a jakoby můj hlas ani nezaznamenala.
,,Em...budu muset jít.'' Ozvala jsem se.
Nic. Žádná reakce.
,,Tak já jdu.'' Ukázala jsem za sebe.
Zase nic.
To jako fakt? Napadlo mě. Zhluboka jsem se nadechla a pak všechen vzduch vypustila pryč. Po pár krocích jsem byla u ní. Dřepla jsem si před ní a zadívala se jí do očí. Měla je zamlžené. Soustředily se na jeden bod aniž by mrkaly.
,,Promiň Defne, jen...prostě už jsem na neúspěch zvyklá.'' Dostala jsem ze sebe. ,,Nechci ti nějak ničit tvé představy. To rozhodně ne, ale nechci aby si ode mě něco velkého očekávala a ono to nakonec nevyjde. Nechci si tě připsat na pomyslný seznam lidí, které jsem zklamala.'' Položila jsem ji ruku na rameno, což ji zázračným způsobem probralo.
,,Věř mi, že na to seznamu rozhodně nebudu.'' Mrkla na mě.
Pak už jsem jen cítila, jak se mi její teplo těla ztrácí z pod ruky a já se znovu objevila doma.
*****
Zdravím všechny!
Omlouvám se, že o víkendu nevyšly dvě kapitoly. Počítač jsem si zapomněla u táty a náhradní počítač opravdu nemám.
Snad vás alespoň jedna kapitola potěšila.
Jinak vám děkuji moc za komentáře a hvězdičky. Moc to pro mě znamená.
Mějte se!
ČTEŠ
Jiná III. (Avengers FF)
FanfictionŘíká se, že za pomoci svých blízkých a rodiny dokážete zapomenout na to špatné. Část je pravda a ta druhá zase lež. Ano, na chvíli ten osten dá pokoj. Hlavně když máte někoho, kdo vám pomůže utišit tu bolest. Ale...když jste sami. V samotě a tichu...