Jiná III. (Avengers FF)

20.

Pohled třetí osoby

Nikdo netušil, co se s dívkou děje. Její oči byly stále zavřené a tvář až děsivě klidná. Vždy se našel někdo, kdo seděl u jejího nehybného těla a hlídal kdyby se náhodou probudila. Většinou to byl její sourozenec. Sledoval ji den co noc a podle toho tak vypadaly jeho oči pod nimiž se nacházely velké, tmavé kruhy. Byl unavený, ale nedovolil ani na vteřinu zavřít oči. Chtěl být u toho až se jeho sestra probere. Až otevře své nádherné, zelené oči, která měla jen ona.

,,Pojď si odpočinout.'' Vyrušil ho líbezný hlas. Cítil její příjemné dlaně, které ho hladily po odhalených ramenech. Naklonil hlavu dopředu a nechal se na chvíli unést jejími dotyky. Jednou svojí rukou zakryl tu její, která nehnutě byla položená na jeho rameni. ,,Nemůžu. Co kdyby se probudila a já tu zrovna nebudu?''

,,Já vím, ale je to už pátý den a ty jsi ani jednou nespal.'' Řekla s lehkou výtkou v hlase. ,,Běž si na chvíli lehnout. Já tu s Naomi zůstanu.'' Obešla svého přítele a pohladila ho po tváři. Viděla v jeho očích, že sám se sebou bojuje. Políbila ho na rty a zahleděla se mu do očí. Firhat si povzdechl. Zvedl se ze svého místa a mířil k východu. Nisa ho vyprovázela pohledem. 

Až když si byla opravdu jistá že odešel, sedla si na jeho místo vedle Naomi. Ustaraně svoji kamarádku sledovala. Dělala si starosti. Nejen o ní, ale o Firhata a o svého malého brášku. Když se Levi dozvěděl, co se stalo Naomi, změnil se. Už to nebyl ten upovídaný kluk. Úsměv byl teď u něj vzácností a schovával se na místa, kam se těžko dostávalo. Za Naomi vždy chodil večer, aby ho nikdo neviděl. Povídal si sní a nosil jí různé věci. Firhat byl vždy překvapený, když si jednoho rána všiml třeba květin, které měla Naomi zapletené do vlasů. Hned jí docvaklo, kdo to je.

Položila ji dlaň na předloktí. Tak moc si přála, aby se probudila. Byla to její jediná kamarádka, které se mohla svěřit opravdu s čímkoliv. Třeba s tím že za několik měsíců se její život obrátí naruby díky zázraku, který nosí pod srdcem. Chtěla to jako první říct Naomi. Věděla že by jí podpořila jenže je úplně zbytečné si něco plánovat. Vždy se najde něco co vám ty plány zkazí. Na to je život expert.

Nisa dlaň odtáhla, když si všimla krve na lýtku dívky. Zmateně se zamračila, ale to nebylo vše. Na obličeji Naomi se pomalu začaly rýsovat další krvácející ranky a odřeniny. To samé se dělo i na zbytku těla. Nisa poplašně vyskočila ze sedu a začala ranky léčit. Nečekala, že jich bude tolik. Snažila se jich vyléčit co nejvíce, ale postupně jí docházela energie. ,,Cagatay!'' Vykřikla do prostoru a doufala, že jí žena uslyšela.

Po několika minutách se opravdu ukázala a rychlým krokem mířila k oběma dívkám. Dorazila k Nise, která doslova spadla do náruče. Cagatay jí usadila na místo poblíž sebe, kdyby se náhodou Nise přitížilo. V hloubi duše si přála, aby tomu tak nebylo. Nemohla se věnovat oběma naráz. 

Přiskočila k Naomi. Ranek stále přibývalo a proto si Cagatay pospíšila. ,,Proč si mě nezavolala dříve?'' Zeptala se Cagatay, ale pohled měla stále na Naomi. ,,Moc dobře víš, že se rychle vyčerpáš, když používáš svoje schopnosti, Niso.'' Vytkla jí a pohlédla na ni. Nisa stále zrychleně dýchala, ale bylo jí značně lépe. ,,Omlouvám se. Myslela jsme si, že to zvládnu.'' Namítla a snažila se zklidnit svůj dech.

Cagatay jí na to nic neřekla. Po chvíli se Naomin stav zlepšil a ona doléčila posledních pár ranek. Jako poslední vyléčila ránu na lýtku. Dotkla se jí a rána se začala zacelovat. Nezbyly po ní ani památky. Cagatay si oddechla. Pak svoji pozornost otočila k Nise. Seděla na zemi s koleny u brady. Křídla měla volně položená, každé na jedné straně. Cagatay ji chvíli sledovala, ale pak se k ní přiblížila.