Jiná III. (Avengers FF)

25.

Den před oslavou Přívalových dešťů

,,Naomi, přísahám že se mi z tebe točí hlava.'' Zaúpěla Carol. Seděla na zemi a dost znuděně mě pozorovala. Podobně byl na tom i Aron, který ležel na jednom z vrchních trámů. Ten den, kdy kousl mého přítele jsem raději už nevytahovala. Vyhýbali jsme se sobě dva dny. Nechtěla jsem vidět jeho a on zase mě. Bylo to vzájemné, ale bez Arona to byly docela krušné dny. Stále jsem se učila tančit a stres z toho že spadnu na zem, až dojde na choreografie ve vzduchu, mi moc nepřilepšil. Naštěstí mě Zira ubezpečila, že mě partner po celou dobu bude držet. To jsem si naštěstí oddechla.

,,Já vím že je to nuda, ale dej mi tak 5 minut a končím.'' Ukázala jsem na prstech a přitom zkoušela furt ty samé pohyby. ,,To si říkala už před půl hodinou.'' Řekla otráveně a opřela si bradu o dlaň. Protočila jsem očima. Mám Carol ráda, ale tuhle vlastnost jsem na ni fakt nesnášela. Její mrmlání mi nikdy na náladě nepřidalo.

Po necelých 5 minutách jsem toho už opravdu nechala. Udýchaně jsem si sedla na zem a opřela se o zeď za mnou. Byly jsem ve Firhatově obydlí. Teda už v podstatě mém obydlí. Můj bráška se totiž nastěhoval ke své partnerce. To byla jedna věc proč to udělal. Druhá byla kvůli mně. Jak víte, tak už nějakou dobu se nemůžeme vystát a to ani v jedné místnosti. Nechápala jsem proč, ale stačilo nadhodit jakékoliv téma a byli jsme v sobě. Jak slovně tak fyzicky. Pokaždé jsem ale svého bratra přeprala což mu moc mužské nepřišlo. Vždy se urazil jako malé dítě a neviděla jsem ho tak půl dne. Takhle to chodilo skoro každý den až mi jednou prostě oznámil že se stěhuje. Nedala jsem najevo nic. A proč taky, že? Přece sama Defne mi říkala, že budu muset jednou skončit sama, tak proč to neurychlit?

Carol mi podala jednu z mých posledních vod. Byla jsem ráda, že už zítra mě tohle trápit nebude. Ale i tak jsem dřevěnou nádobu vypila jen do půlky. Dlaní jsem utřela kapky vody na mých ústech a spokojeně vydechla. Aron seskočil dolů a sedl si vedle mě. Hlavou se mi otíral o ruku. 

,,Myslíš, že všechno zítra dopadne dobře?'' Vypadlo to ze mě aniž bych o tom tušila. ,,Podle toho jak si dřela, tak to bude muset vyjít.'' Usmála se na mě Carol a stiskla mi rameno. ,,V to taky doufám. Nechci se nijak ztrapnit. Jsem ráda, že jsem sem zapadla a nepotřebuji si to zkazit.'' Snažila jsem se o úsměv, který mi Carol nefalšovaně oplatila.

Arona jsem pohladila po hlavě a pak se zvedla na nohy. ,,Dobře. Převléknu se a pak můžeme něco podniknou.'' Lehce jsem do Carol žďuchla.

,,Jedna věc by mě napadla.'' Řekla když jsem se převlékala za neprůhlednou sítí, která byla v rohu místnosti. ,,Mohli bychom někam k vodě. Vím, že je teď o ni nouze, ale když jsem dnes ráno podnikla průzkumnou hlídku, našla jsem menší proud řeky, který vytvořil velkou tůň uprostřed hor.'' Dodala a já zaujatě poslouchala. ,,Je tu ale jedna věc. Pěší cestou je to daleko. Jako moc daleko. Nejrychlejší je letět.'' V její hlase byla cítit nervozita.

Vyšla jsem z poza sítě. Hruď mi zakrývalo několik tmavě modrých provázků visících z mého krku. Od prostředku se provázky zkracovaly, ale i tak byly dostatečně dlouhé. Spodek zahalila bederní rouška z podobné látky. To jsem pak ještě doplnila přírodními náramky na nohu a předloktí ruky, které mi darovala Nisa spolu s kruhy do uší. Už jsem vám sdělila, že jsem si nechala propíchnout uši? Carol ani nemrkla, když mě tak spatřila. Byla zvyklá tu vídat obyvatele takto oblečené. Vlastně byla i ráda, když mě jednou poprvé, podobně oblečenou, viděla. Tvrdila, že mi to takhle sluší více, než když jsem si snažila celé tělo zakrývat. Sedělo jí to ke mně, a já jí ten názor nebrala. Popravdě jsem se takhle cítila svá. 

,,Je v tom snad nějaký problém?'' Nadzvedla jsem obočí a rozešla se ven. Přitom jsem vzala Arona do náruče. Nechala jsem ho ať si vyleze na mé rameno a pak začala seskakovat dolů. Carol se vznášela přede mnou. ,,No, pro mě to problém není ale děláš mi starost ty. Přeci jenom nemáš...no.'' Podívala se na stranu. Pozastavila jsem se. Jednou rukou jsem se pevně držela a nohou na stejné straně jsem se o skálu opírala. Druhá polovina byla volně ve vzduchu. ,,Co? Že nemám křídla?'' Uchechtla jsem se a pokračovala dolů. ,,Nebo že nemám schopnosti jako ty, které by mi to umožňovaly?'' Dodala jsem.

Seskočila jsem do podřepu a pak se narovnala. Odhodila jsem si tak, už pod ramena, dlouhé bílé vlasy. Některé jsem měla v dredech. Carol se stále vznášela ve vzduchu. ,,Myslíš si že jsem přítěž?'' Zeptala jsem se. Carol vytřeštila oči. ,,Bože, jistě že ne! To bych o tobě nikdy neřekla.'' Přistála naproti mně. Jako vždy je mezi námi dost výškový rozdíl. ,,Jen aby si mě stíhala. Vím že si rychlá běžkyně, ale nevyrovná se to letu.'' Mnula si klouby. Věděla jsem, že má pravdu, ale Carol zase nevěděla co mám za karty v rukávu. Ušklíbla jsem se a obešla ji. Aron mi seskočil z ramen a šel poslušně vedle mě. ,,Naomi? Poslouchala si mě teď?'' Carol mě dohonila a vznášela se protější straně. ,,Ano, ale ty nevíš že jsem si tu tak trochu namluvila menší známé, kteří mě vždy rádi svezou.'' Mrkla jsem na ni. Nechápavě na mě civěla. ,,Prostě pojď a ukážu ti to.''

,,Co Carol ukážeš?'' Objevil se přede mnou Levi. Od našeho prvního setkání u Cagatay, vyrostl. Stal se z něho puberťák, který není tak utržený ze řetězu jako některé děti tady. Stále mu ale zůstali ty zvědavé dětské oči. Usmála jsem se a dotkla se vršku jeho hlavy. ,,Chceme jít s Carol k tůni v horách.'' Řekla jsem a v jeho očích se mihlo poznání. ,,Tu tůň znám. Firhat tam musí někdy jít pro vodu kvůli mé sestře. Trvá skoro půl dne než se vrátí. Poslední dobou tam létal dost často a to i když vodu Nisa ještě měla.'' Řekl s očima zabodnutými do země. Zajímavé. Kvůli čemu asi. Napadlo mě. 

,,Můžu s vámi?'' Vyhrkl. Nejistě jsem se na něj zadívala. Přeci jenom je to ještě dítě a je to dost daleko. ,,Nevím, Levi. Je to daleko a sám si říkal, že trvá půl dne...'' ,,Prosím, Naomi.'' Zaškemral. ,,Budu tě poslouchat na slovo. Slibuji.'' Dodal. Podívala jsem se na Carol. Taky si nebyla jistá. Ta si nebyla jistá ani mnou. ,,Dobře.'' Svolila jsem, díky čemuž mě Levi obejmul. ,,Běž to ale říct své sestře.'' Lehce jsem ho od sebe odstrčila. ,,Počkáme na tebe nahoře u pralesa.'' Dodala jsem. ,,Jasně! Hned budu zpátky!'' Řekl šťastně vzlétl do vzduchu.

,,Takže budeme mít na starosti dítě. Vlastně ne. Něco horšího. Puberťáka.'' Povzdechla si Carol, která byla už nade mnou, když jsem po skále šplhala nahoru. ,,Levi taková přítěž není. Je chytrý a věřím, že problémy dělat nebude.'' Řekla jsem s jistotou. ,,To říkáš teď.'' Rýpla si Carol a já zavrtěla s úsměvem hlavou.

Chytla jsem hranu skály a jen se tak dívala do dálky. Usmála jsem se na naší vzdálenou vesnici. Potom mě ovanul silný vítr, který doprovázel klučičí pokřik. Zasmála jsem, když jsem spatřila Leviho nad sebou. Vylezla jsem na nohy a jen Leviho sledovala. ,,Ještě jsme se nikam v podstatě nevydali a ty už překypuješ radostí.'' Křikla jsem na něj se smíchem. Carol s Aronem stáli vedle mě a i oni to s pobavením sledovali. ,,Já vím, ale ještě nikdy jsem nevystrčil z vesnice ani nos. A dnes jsem konečně na to dost starý.'' Zasmál se a přistál naproti mně.

Pocuchala jsem mu černé kadeře a pak se rozešla blíže k pralesu. Zaslechla jsem jeho smích. Zastavila jsem se těsně před pralesem a i já spustila svůj pokřik. Les začal podivně šustit a pak se ozval silný řev. ,,Naomi? Víš jistě co děláš?'' Ozvala se Carol. Neodpověděla jsem. Z pralesa vyskočilo zvíře se kterým už jsem měla tu čest se setkat. ,,Oxyron!'' Křikl Levi, ale stále jsem se na ně neotočila. Mohutné zvíře ke mě přiběhlo a natisklo se ke mně.

,,Ahoj, krasavče.'' Pohladila jsem ho po hladké kůži. ,,Mohla bych tě poprosit o menší jízdu?'' Zeptala jsem ho a položila ruku na jeho čenich. Souhlasně zamručel a já mu poděkovala. 

,,Že já se vůbec divím, co?'' Zvýšila hlas Carol a já se na ty dva konečně otočila. Zasmála jsem se jejich tvářím. ,,Říkala jsem, že jsem si udělala známé.'' Hájila jsem se a nasedla na zvíře. Aron si sedl přede mě, abych ho mohla držet. ,,To je úžasný.'' Vydechl Levi. ,,Můžu se pak projet?'' Zeptal se. ,,Možná až se budeme vracet.'' Mrkla jsem na něho, čím jsem mu slíbila jednu jízdu. ,,Kdo bude poslední, je smrdutý pukavec.'' Dodala jsem a s pokřikem jsem se rozjela hlouběji do pralesa.

,,Nevím sice co to znamená, ale já to nebudu.'' Křikl Levi a vyletěl s Carol v závěsu, která se smála. ,,To se ještě uvidí.'' Křikla Carol se smíchem.